V zelených vodách se snaží lovit i ČSSD nebo „expert“ ODS na životní prostředí David Vodrážka.

V obecném povědomí je téma ekologie chápáno jako téměř výsostné téma levicových stran. Ochrana přírody a otázka spotřeby zdrojů ovšem není levicovým vynálezem. Kořeny klasické zelené politiky nalezneme v tradiční politice amerických republikánů. Byl to republikán Roosevelt, kdo vyhlásil za přírodní rezervace území, která se rovnají rozloze několika amerických států. Jiný republikán Coolidge zavedl ochranu aljašské Glacier Bay, Nixon založil hlavní úřad pro ochranu životního prostředí v USA nebo se zasloužil o základní legislativní rámec pro ochranu životního prostředí.

Oč více se nejen americká levice chopila tématu životního prostředí, o to více odborníky nahrazovali politici. Obdobný osud potkal dnes dominantní téma globálních změn klimatu. I tady se levice chopila tématu původně z dílny elitních vědců. Problém je v tom, že dezinterpretovala klíčová sdělení vědecké obce. Pro levici nebylo těžké přiřadit důsledky poškozování životního prostředí zlému kapitalistickému systému. Zdevastované severní Čechy, Ostravsko, nebo Sokolovsko na sklonku socialismu však levicové pravdy vyvracejí.

Nám konzervativcům jde o stabilitu kvalitního životního prostředí. Stabilita je setrvalost názorů a přístupů. Životní prostředí nesmí být vystaveno experimentům. Ty by mohly mít fatální následky. Zasahování do přirozeného stavu věcí je toxickým produktem neklidných a těkavých myslí.

Snaha ODS uchopit zelenou politiku je bez dalšího věrohodná asi jako její nositel Vodrážka. Levicí vytvářená zelená byrokracie je se změtí nepřehledných ekologických norem, daní a nařízení pro životní prostředí velmi málo přínosná. Pokud nechcete větrníky při každém svém pohledu z okna, bagatelní žlutou krajinu coby předstupeň hladu ve třetím světě, příměsi do pohonů našich aut, džungli zelených zákonů, zbytečné utrácení a další daně ve jménu civilizace, hledejte skutečně konzervativní politiky.

František Laudát
poslanec a předseda pražské TOP09