Zmizely hranice (až na nedávné kontroly - to bylo za Hodonínem výčitek) a do Česka, hlavně do Prahy, se nahrnulo tolik, hlavně mladých, Slováků, jako nikdy. Ti už se na Slovensko vrátí jen stěží, což pro Slovensko je velká ztráta. Malá země, jež ztrácí svůj lidský a kulturní potenciál, má dlouhodobě velký existenciální problém. Za éry Slováka Babiše u nás jsme záviděli Slovákům sympatickou prezidentku Čaputovou a zřejmě dočasné odstavení Fica od moci.
Jenže jak se zpívá: "jaro abys věděla, jedna vlaštovička nedělá", tak ani Čaputová nezabránila slepené koalici v rozpadu, Ficovy praktiky už jsou zapomínány, i když byly lemovány vraždou dvou mladých nevinných lidí a nevídaným mafiánstvím. Z proruských nálad Slováků hodně mrazí, pokud jsou průzkumy pravdivé. Zmizelo nadšení, jeden čas u nás deklarované, jak nás Slováci v životní úrovni dohánějí. Autoři těchto komentářů zřejmě nevytáhli paty z Bratislavy. Situace jinde je o něčem zcela jiném, a rozhodně ne lepším. Ale nechme Slovensko Slovákům.
Doufám, že u nás skončila éra Babiše, i když? Ale česká společnost na tom není vůbec dobře. Rozhodně není rozdělena jednou trhlinou, ale spíš připomíná rozpraskané ledové kry při stále vzácnějším jarním tání. Možná jste si povšimli, že čeští politici už se ani nepokoušejí dát občanům nějakou dlouhodobější vizi, tedy naději, která by je upoutala k budoucnosti. Na přelomu roku jsme náznak vize neslyšeli ani od koalice, ani od opozice. Chybějí jakékoli hodnotové, ekonomické, bezpečnostní, nebo i vlastenecké a kulturní kotvy, na kterých by se většina společnosti shodla.
Politici, až na výjimky, už se nestydí otevřeně štvát lidi proti sobě, urážet vybrané skupiny, jen aby se zalíbili svým voličům a prosadili svoje zájmy/lumpárny. Mnozí se nestydí otevřeně stavět na stranu ruských válečných zločinců poté, co zkrachovalo jejich úsilí přitáhnout sem pretendenty komunistické Číny s jejich virtuálnímu miliardami, které sice nikdo neviděl, ale mnozí o nich mluvili. Česko se rozhodně změnilo za třicet roků k lepšímu, jen deprivant to nechce vidět. Jenže poslední dvě dekády už začíná stagnovat, ne tak v ekonomickém růstu, jako spíše rozvíjení potenciálu a příležitostí.
Honba za zloději natolik zatížila zemi, že dnes něco postavit už je zázrak. Slušní lidé jsou svazováni džunglí zákonů, podzákonných norem, ale zloději kradou dál. Stát například v investicích ničí sám sebe. Jak je známo, čím komplexnější společnost je budována, tím více narůstá entropie systému. A Česko toho je dokladem. Marně si vládní papaláši slibují, že digitalizací džungle všechno zpřehlední. Ne, jen lidi budeme dále otravovat a vlamovat se do jejich každodenního života v práci i v soukromém životě.
V médiích se denně producírují "ekonomové" (ve skutečnosti účetní), kteří sepisují rady, jak z kapes lidí nakrmit tyjícího bumbrlíka stát. Poté co už všechno zdanili, tak mají zálusk na majetkové daně. Dřeš a něco si pořídíš? Dobrá, a teď plať ty, kdo se nedřeli, protože mají nutkavou potřebu odpočinout si dříve, než se unaví. Chátrající Francie je ukázkou bludného kruhu, kam to v bezbřehém sociálním státu směřuje. Přitom v tomhle klání "nápadů", kde se dá ještě něco trhnout, jsou poražené ne jedna, ale dvě společenské vrstvy - nižší střední třída, která se propadá do pásma slabších sociálních skupin a stejně tak chudí lidé. Na ty už se v přerozdělování dostanou často jen žebračenky.
A když už jsem zmínil přelom roku bez vizí, do nicoty se propadají svých chováním naše tradiční církve. Byl jsem jedním z velkých protagonistů za vyrovnání státu a církví. Naděje, které jsem do ekonomického posílení církví vkládal, nebyly naplněny. Takže, když budete volit prezidenta, ptejte se na jejich vize. Kdo jiný, než prezident by mohl nějaké nadčasové vize společnosti předložit k uvažování. Protože platí, kdo přemýšlí o budoucnosti, už v ní žije.
(autor je předsedou Klubu angažovaných nestraníků)
