K první variantě se přiklonilo ministerstvo financí i všichni zúčastnění experti kromě zástupce odborových svazů, který prosazuje alternativní řešení.

Obě varianty počítají se snížením sazby důchodového pojištění z dnešních 28 procent na 23 procent. Tento výpadek by byl pokryt výnosem ze sjednocení sazeb DPH na 19 procent.

První varianta potom navrhuje, že do současného průběžného systému se bude odvádět 20 procent a zbylé tři procentní body si budou pojištěnci povinně spořit v penzijním fondu.

Tato povinnost se bude týkat osob mladších čtyřiceti let s tím, že bude možno na jejich případné přání investovat prostředky pouze do českých státních dluhopisů. Ve druhé variantě se zachová 23procentní sazba do průběžného pilíře, pojištěnci si však budou moci dobrovolně spořit další tři procentní body v penzijních fondech a stejnou částí by jim pak přispěl stát.

V žádné variantě se nevyhneme transakčním nákladům. Kromě toho se navíc sníží strop pojistného na trojnásobek průměrné mzdy, aby se vyšlo vstříc nedávnému rozsudku Ústavního soudu. Mnozí proto upozorňují na dopady na určité skupiny obyvatelstva, především kvůli zvýšení DPH, což by zasloužilo podrobnější čísla.

Když se v roce 2008 zvyšovala spodní sazba DPH z pěti procent na devět procent, opozice tehdy volala, že to způsobilo relativně vysokou inflaci přes šest procent.

Pokud však zpětně analyzujeme vlivy daňových změn na cenovou hladinu, zjistíme, že příspěvek k inflaci v roce 2008 činil jen 1,1 procentního bodu podle Českého statistického úřadu, podle ministerstva financí pak necelých 0,9 procentního bodu. Vyšší inflace tak byla způsobena především celosvětovým růstem cen potravin, nikoli změnou daní.

Předběžné výpočty, týkající se možného zvýšení nižší sazby o devět procentních bodů, hovoří o příspěvku k inflaci v rozsahu 2,3 procentního bodu. Naopak snížení základní sazby by tento příspěvek srazilo pod dva procentní body, což nepředstavuje příliš velký problém.

Poslední výpočet nezahrnuje změnu poptávkových vztahů, které by dále působily proti zvyšování cen položek ve snížené sazbě DPH. Samozřejmě musíme mít na paměti, že jde o agregátní číslo a že dopady na každou skupinu spotřebitelů nebo dokonce na každou konkrétní domácnost budou odlišné dle struktury spotřebního koše. Dalším krokem proto musí být pečlivá analýza dopadů změn v DPH na specifické skupiny, jako například domácnosti důchodců či nízkopříjmové mnohačlenné rodiny.

Ať už však máme na různé parametry reformy různé názory, v jednom se shodnout musíme. K reformě musí dojít co nejrychleji a každé její oddalování se nám krutě vymstí.

Ing. Ivan Fuksa, náměstek ministra, člen výkonné rady, místopředseda regionálního sdružení, člen oblastní rady a poslanec PČR