Zase cesta do pekel, kolikátá už, a členská základna by si to neměla nechat líbit. V politice, stejně jako ve sportu, nejde jen o účast, ale jen o vítězství. Vítěz bere vše, poražený nic. Má-li KDU-ČSL ještě jednou vstát z popela, musí minimálně zdvojnásobit svou současnou pozici. Má k tomu jedinečné předpoklady v podobě relativně silného zastoupení v Poslanecké sněmovně. Samozřejmě otázkou je kvalita poslaneckého ansámblu, je-li schopen svou prací, vizemi a rétorikou vytvořit podhoubí, z něhož může úspěch vyrůst. A jsou-li vaši vyvolení schopni předložit programové teze, které osloví širší veřejnost.

Jurečkova vize je vizí předem poražených. Je pouhopouhým záchranným lanem pro něho a jeho přívržence. Pokud KDU-ČSL nedosáhne lepšího výsledku, stagnace a postupný úpadek budou pokračovat. Jednou z podmínek většího úspěchu je změna předsedy. Divím se, že se strana svou slepotou o lepší výsledek sama dobrovolně připravuje. Jurečka je zátěží, kterou řada potenciálních voličů těžko zkousne. Jurečka je hendikep hned na startovní čáře, Jurečka znamená o dva hráče méně na samém počátku zápasu. Jeho setrvávání v čele strany a na ministerstvu práce navíc výrazně snižuje budoucí koaliční potenciál. S trestně stíhaným do vlády nepůjdu, rád prohlašoval Jurečka. Se lhářem do koalice nepůjdu, může se odrážet ozvěnou.

Svou podmínkou odchodu nastražil Jurečka jedinečnou past. Volby v lidoveckém podání se stávají více než volbami referendem o Jurečkovi. Volte lidovce, zachráníte Jurečku. Nevolte lidovce, Jurečka třeba půjde, ale s ním i celá lidová strana. Dobře to Marián vymyslel, že? Buď mně dáte důvěru, nebo potopíte celou stranu. Tak si zvolte.