Nelíbí se mi, jak se Česká republika zbytečně zaplétá se svými bývalými partnery z komunistického tábora. Nic proti nim a přeji jim vše nejlepší, ale jsem přesvědčen, že náš zájem o užší partnerství a koordinovaný postup by se měl obrátit jiným směrem. Našimi partnery by neměli být potížisté, jejichž vnitropolitické problémy nejsou našimi problémy.
Obraťme svou pozornost ke „starším bratrům“, pokud jde o délku členství v Evropské unii a laďme raději společný postup se zeměmi, jako jsou Rakousko, Estonsko, Nizozemí, Belgie nebo severské státy. Všechny tyto země se už dávno zbavily pocitu méněcennosti a provinciální zatuchlosti, jsou dlouhodobými evropskými suverény a šampiony jak pokud jde o ekonomický i kulturní rozvoj tak i o rozvoj občanské společnosti se všemi jejími atributy participace občanů na správě země.
Mám čím dál tím větší pocit, že naše spojenectví se zeměmi Visegradu nás tlačí směrem, který neodpovídá politickým ani ekonomickým zájmům České republiky, vnitropolitické problémy, s nimiž se potýkají Poláci, Slováci nebo Maďaři nás vzdalují od progresivního jádra Unie.
Akcelerace ekonomického rozvoje podpořeného kvalitním výzkumem a vývojem, snižování byrokratické zátěže i participativní společnost zajišťující rostoucí podíl občanů na rozhodování stejně jako aktivní práce v evropských strukturách jsou atributy, jichž nedosáhneme rádoby kritickými postoji v rámci V4, ale k nímž se můžeme propracovat aktivní politikou v širším unijním prostředí, koordinovanou se silnějšími a úspěšnějšími partnery, jejichž slovo má v Evropě daleko větší váhu.
Se zeměmi Visegradu ano, ale pouze za předpokladu, že místo stálého boření a utápění se ve vnitropolitických přetahováních začnou také něco tvořit a nabízet reálné celoevropské alternativy. Za předpokladu, že začnou Evropu obohacovat nejen nekvalitními potravinami a politickými turbulencemi, ale vizemi, které nejenže dále podpoří evropskou integraci a konkurenceschopnost, ale které nás také budou posunovat k větší prosperitě a spokojenosti občanské společnosti. A to se zatím daří více naplňovat v Rakousku nebo Nizozemí než v Maďarsku nebo Polsku. Je to stejné jako v životě. Vybírejme si raději partnery s pozitivním myšlením, kteří nás někam posunou a obohatí, než partnery, kteří nás svou negací a nespokojeným brbláním stahují do něčeho mazlavého, z čeho může být za chvíli těžké se vyhrabat.
