Celou záležitost mám za poněkud přitrouble a narychlo připravenou
zpravodajskou operaci za účelem diskreditace dvou politiků, jejichž
politické subjekty se pohybují na hranici vstupu do Poslanecké sněmovny
(exprezident přidán jako kolorit) a v případě úspěchu mohou významně
přepsat politickou mapu země. Tato operace byla rozehrána mj. přes
jistou novinářku, která již dlouhá léta slouží jako jedno z mediálních
tykadel podobných zpravodajských her (není zdaleka sama) a má evidentně
informace zevnitř jedné z našich zpravodajských služeb, a jistého
influencera, který dokonce naznačuje, že má přístup k interním záznamům
jedné z našich zpravodajských služeb, z nichž vyplývá podvratná
protistátní činnost zmíněných politiků. Věrohodnost difamačních
(dez)informací novinářky a influencera samozřejmě nemůže nikdo oficiálně
potvrdit, ale už vesele kolují ve veřejném prostoru.
Následně se role užitečných idiotů v rozehrávání veřejné hysterie chopil jistý aktivistický spolek, známý z minulosti, a návazně různí další aktivisté, organizují se petice a výzvy, přidává se také ta část médií, která zcela rezignovala na nutnost ověřování toho, co zveřejňují.
Domnívám se tedy, že nyní by opravdu měly vstoupit do dění kontrolní orgány (komise PS) a v první řadě začít zjišťovat, zda z oné nejmenované zpravodajské služby vskutku proudí informace (či prefabrikované dezinformace) k neoprávněným osobám (novinářka, influencer), a pokud ano, zda jde o standardní styl práce této služby, či “pouze” o individuální angažmá některých jejích zaměstnanců. Ať tak či tak, šlo by o závažné zjištění, že tato služba či její část vstupuje do politického dění v zemi s cílem ovlivnit politické poměry.
Pokud se žádný únik (dez)informací neprokáže, bude na místě se ptát, zda a proč byla (onou novinářkou, influencerem a dalšími navázanými) nastartována lživá dezinformační kampaň proti konkrétním politicky činným osobám.
Poslancům by to nemělo být jedno. Příště to může být o komkoliv z nich, pokud se podobné metody rozmohou jako běžné. Hnilobnou atmosféru všeobecné podezíravosti, hledání vnitřního nepřítele, stihomamu a špionománie, která se zde již nějakou dobu šíří, je třeba zarazit včas. Nebo otráví živnou půdu samotných základů demokracie, kterou postupně rozežere.
Sledujme proto, jak se k tomuto problému před volbami postaví jednotlivé kandidující formace. Zda si toto riziko uvědomí a budou mu čelit, či zda jej naopak hodlají cynicky přiživovat a zneužívat ve vlastním volebním PR.