Musím říci, že s „-ismy“ mám obecně velký problém. Nacismus, fašismus, socialismus, komunismus. Však to znáte sami. U těchto ideologií má slušný člověk jasno tak nějak ihned a bez dlouhého přemýšlení. Mnohem horší jsou ony ismy, které se na první pohled tváří ctnostně, ale v konečném důsledku jsou neméně nebezpečné. Patrně si teď říkáte, kam konkrétně mířím. Nebudu vás tedy dlouho napínat a přejdu k meritu věci. Na mysli mám konkrétně multikulturalismus. Jistě jste o něm slyšeli a možná se mnou budete souhlasit, když napíšu, že na první pohled proti této ideologii nelze nic namítat.

Žádný slušný člověk přece nehodnotí jiného jen podle barvy pleti či náboženského cítění. V jádru jsou v podstatě všichni lidé stejní. Umíme se smát, plakat a samozřejmě, máme jednu hlavu, dvě ruce a dvě nohy. To především. Příznivci multikulturalismu si však vzali do hlavy, že majoritní společnost a naše kultura, konkrétně v západních zemích, představuje zlo. Jednoduše proto, že si žijeme poměrně dobře, naše kultura je tolerantní a dosáhla mnoha úspěchů na poli vědy i techniky. Zkrátka a dobře, měli bychom se za sebe stydět. Z původně nevinného multikulturalismu se vyvinula nebezpečná ideologie plná neoprávněného sebemrskačství a iracionálních pocitů viny potlačující naši, jak se prokázalo naším bohatstvím, úspěšnou kulturu.

Naprosto jsme rezignovali na hájení naší západní civilizace a dokonce to považujeme za něco xenofobního a rasistického. Naše kultura a tradice se díky multikulturalismu dostávají do pozadí a místo jejich šíření jsou zatracovány.  Původní sympatická slova jako solidarita či pomoc byly natolik zprofanovány, že dávno ztratily svůj význam. Multikulturalistické náboženství rozděluje evropské národy i lidi mezi sebou. Denně jsme poučováni o tom, jak bychom měli porozumět a přizpůsobit se ostatním, ale úplně se zapomíná a rezignuje na to, že bychom měli naopak ty ostatní obohacovat a to představováním a učením o naší kultuře samozřejmě s respektem k jejich tradicím. Plané moralizování se line z úst mnohdy nedůvěryhodných politiků a představitelů neziskových organizací, jenž si udělaly z multikulturalismus svůj byznys.

Multikulturalismus je nebezpečná doktrína, je používána jako hůl proti jedincům s nepohodlnými názory. Její vášniví zastánci chtějí vybudovat ve své naivitě uniformní svět, kde je nepřípustné odkazovat na jakékoli tradice a historii a šířit naši kulturu mezi nově příchozí imigranty. Nic, co bylo, již neplatí. Je třeba hledět vstříc zářné budoucnosti, kde nebude záležet na náboženském vyznání, odlišném jazyku a zvycích. Takový svět ale nemá s reálným životem nic společného. Odlišné kultury mohou jistě v míru a pokoji žít vedle sebe. Majoritní společnost však nemá důvod se před přicházející kulturou poslušně poníženě uklánět a neustále ustupovat.

Jednoho dne zjistíme, že už totiž není kam ustoupit. Není přece nic neslušného, když po svém hostu požadujete dodržování určitých pravidel. Českoslovenští uprchlíci do Spojených států, Kanady a Austrálie v roce 1948 a 1968 utíkali před komunistickou zvůlí. Ve svých nových domovech se potýkali s mnoha obtížemi, ale nikdy se nesnažili vnucovat svoji kulturu většinové společnosti a vyžadovat nějaké zvláštní zacházení. Byli vděčni za to, že mohou svobodně dýchat a vyjadřovat se bez obav z toho, že jim druhý den brzy ráno na dveře zabouchá tajná policie a odvede je k výslechu. Drtivá většina z nich se naučila jazyk, přijala místní kulturu, zvyky a hodnoty a uspěla.  

Cokoli, co se v životě přehání, nedopadne dobře. Příliš tučného a sladkého škodí zdraví. To samé platí o alkoholu. Multikulturalismus neškodí, pokud jej chápeme jako koření k pochopení nově příchozích, ale nesmí sloužit k potlačení žádoucího šíření naší kultury a hodnot, která se samozřejmě může o řadu nových věcí obohatit. Chilli je fajn koření, ale dávají si jej snad jeho milovníci do koláčů, buchet a dortů? Jistěže ne, protože znají míru. Zastánci multikulturalismu však tuto míru dávno překročili a jejich ideologie ničí a boří, místo aby stavěla a budovala.

V závěru svého textu bych chtěl zmínit, že nemám problém s imigranty jako takovými. Pokud budou ochotni přijmout naši kulturu, učit se jazyk a vyznávat naše hodnoty jako valná většina Ukrajinců nebo Vietnamců. Bohužel přesně toto multikulturalismus popírá a nijak menšiny nenutí přizpůsobovat se kultuře hostitelské země. Západní svět je ochromen tím, že  povětšinou na muslimské menšiny místo začleňování do většinové kultury aplikoval multikulturalismus a díky tomu se nezačlenily do systému nové země. Žiji tak v uzavřených společenstvích, nedokážou se postavit novým pracovním i společenským výzvám a v dalších generacích se potom hromadí frustrace, která může vyústit v podporu radikálního islámu.

Naším úkolem je západní kulturu mezi nově příchozími adekvátním způsobem šířit. Zkrátka a dobře, měli by akceptovat a přijmout, že jíme vepřové, naše ženy nosí bikiny, chodí volit a slavíme i vždy budeme slavit Vánoce. Takoví imigranti budou vždy vítáni.