Návrh Věcí veřejných na snížení této daně bezprostředně podpořil za ČSSD poslanec Milan Urban, stínový ministr průmyslu a obchodu. Ten navrhoval snížení sazby této daně již v roce 2008, ale vláda Miroslava Topolánka byla proti a návrh neprošel. Paradoxně si ČSSD a ODS v této věci vyměnily role. Již v roce 2005 totiž přišel s podobným návrhem poslanec za opoziční ODS Vlastimil Tlustý, ale tehdy narazil na vládu Jiřího Paroubka. Proč tyto změny postojů během několika mála let?
Změna zdanění pohonných hmot totiž zdaleka není tak přímočará záležitost, jak by se mohlo zdát. Zlevnit motorovou naftu a díky odstranění konkurenční nevýhody zvýšit prodej nafty u nás by se zdálo logické. Spotřební daň z pohonných hmot je ale pro český rozpočet druhým nejsilnějším daňovým příjmem (po DPH). Proto jakýkoliv zásah do této daně je zvláště nyní rozpočtově velmi citlivý (z minerálních olejů se dosahuje až kolem 80 miliard korun daňového příjmu). Pokud by navýšení prodeje nafty nebylo dostatečné, snížení daňové sazby by vedlo k výpadku příjmů a zvýšilo napětí ve veřejných financích.
Proto se vyjádřil Jan Mládek, stínový ministr financí za ČSSD, o dost opatrněji než jeho stranický kolega Urban. Logiku konkurenceschopných cen nafty prodávané v ČR ve srovnání se Slovenskem či Rakouskem sice také podpořil, ale navrhované snížení o 2,50 Kč ((tj. o celých 23 %) mu připadalo příliš velké, a požadoval proto před rozhodnutím provést detailnější propočty. To, že dopravci, používající ČR k tranzitu Evropou, nyní tankují raději na území států nabízející naftu za nižší cenu než u nás, znamená snížení zisků zejména zdejších čerpacích stanic. Jak ale přilákat zpět jejich zákazníky a přitom nepoškodit náš rozpočet?
Působí zde také fakt, že u spotřební daně z pohonných hmot je určeno Evropskou unií povinné minimum zdanění. Je stanoveno v eurech (aktuálně 330 eur na 1000 litrů), a proto má na ni také vliv vývoj měnového kursu. Německo má nyní sazbu daně z motorové nafty ve skutečnosti vyšší než Česká republika, zatímco Polsko nebo Rakousko (po nedávném snížení i Slovensko) naopak nižší. Je ale možné, že okolní státy budou reagovat na vývoj světových cen i na své rozpočtové problémy a budou tyto sazby záhy upravovat.
Jaká jsou základní čísla? V ČR se v roce 2009 spotřebovalo cca 3 429 000 tun motorové nafty. Po zdražení od počátku letošního roku se tato spotřeba začala snižovat. Pokud bychom z původní loňské spotřeby odečetli o 2,50 Kč nižší spotřební daň, dostáváme se k číslu -16,7 miliard Kč. Spolustraník poslance Babáka, ministr dopravy Vít Bárta, argumentuje, že zvýšená poptávka po naftě by měla přinést dodatečné inkaso +1,6 miliard korun k letošnímu propadu inkasa. A to je částka nedostatečná.
Je tu samozřejmě možnost snížit daňovou sazbu méně, třeba jen o 1,50 Kč. Riziko negativních dopadů na státní rozpočet by pak bylo menší. Otázkou ale je, zda by tuto menší změnu daně přenesly benzínky do nižší ceny pohonných hmot, a nebo ji spíše využily pro vlastní režii. Minimální zlevnění by pak nemělo očekávaný efekt na zvýšení poptávky (původně odhadované optimisticky až o třetinu, tj. milion tun nafty). A celý manévr by se třeba ukázal nejen jako zbytečný, ale se zahrnutím i nižšího inkasa DPH z prodeje pohonných hmot o další stovky milionů Kč možná opět ztrátový. Lepší zisky čerpadlářů od dopravců projíždějících ČR by asi byly slabou útěchou.
Vnímejme tento problém v souvislostech. Je tu také oprávněná připomínka ekologů, že silniční doprava patří k ekologicky nejvíce problematickým a neměla by být protežována. Je tu problém přimíchávání biopaliv nebo rozvoj automobilů na hybridní pohon. S otázkou silničního tranzitu přes ČR souvisí i zpoplatnění silniční cesty, tedy výběr mýtného. Jsou tu i další formy řešení – např. ve Francii, Španělsku nebo Slovinsku existuje systém zpětných refundací části spotřební daně (podpora tzv. profesionální nafty), což by ulevilo cílové skupině dopravců. Proto je třeba tuto věc důkladně zvážit, vycházet z detailnějších propočtů, ale také z odhadu vývoje cen ropy, měnových kursů a daňové politiky jiných zemí v příštím období.
Jiří Dolejš, poslanec PČR a stínový ministr KSČM pro resort financí
