Podobným komikem v barvách rozhlasu (Český rozhlas Plus) je zakomplexovaný pisálek Holec. Ve svém podivném článku mě srovnává s Pochem. Opravdu milá společnost. Když jsem končil v červnu 2010 jako předseda ČSSD, strana získala ve volbách do sněmovny přes 22% hlasů. A na podzim roku 2010 jsem skončil i jako předseda obvodního výboru ČSSD v Praze 5. A ČSSD v tomto obvodě získala - po 8 letech mé soustředěné práce - téměř 19% hlasů. To je na Prahu opravdu hodně.
Dnes má ČSSD v Praze, řízené ze zákulisí Pochem, 4,3% podpory občanů. Tolik tedy statistika, která nelže. Nebudu už unavovat s jinými čísly statistiky, která by připomínala volební výsledek ČSSD do sněmovny z roku 2006, kdy tato strana dosáhla téměř na třetinu hlasů. I když třináct měsíců předtím byla v průzkumech na 10%. A už vůbec nechci paměť „redaktora“ Holce namáhat připomínkou velkého volebního vítězství ČSSD z podzimu 2008, kdy tato strana získala v krajských volbách téměř 36% hlasů, hejtmanství ve třinácti krajích a dvacet tři senátorských míst ze sedmadvaceti. Ostatně vůbec špatný nebyl ani volební výsledek v evropských volbách z roku 2009, kdy na mě mladíci vyhecováni langrovskými novináři typu Holce, tu a tam hodili nějaké vajíčko.
Jiné argumenty proti mně neměli, ale strana v evropských volbách v roce 2009 získala sedm mandátů a k nim také místopředsedu evropského parlamentu. Jen tak mimochodem v roce 2004 při volbách získala ČSSD jen dva poslance a ve volbách v roce 2014, s aktivní účastí Pocheho, čtyři poslance. Tolik tedy statistika a mé srovnání s Pochem.
Možná že by pan Holec místo dojmů měl občas kouknout do statistiky. Nicméně zdrcující většina českých médií, když píše o mé kandidatuře do senátu v Ostravě, která vznikla z iniciativy ostravské ČSSD, tak píše korektně a objektivně. Jmenovaný redaktor rozhlasu je jaksi výjimkou, která jen potvrzuje pravidlo.