Pokud Václav Klaus před pár dny hovořil o vhodnosti projektu opoziční smlouvy, který kdysi použili ke spolupráci, jež umožnila fungování Zemanovy vlády v letech 1998 – 2002, bylo by to jistě vhodné i dnes. ODS se mohla „obětovat“ a mohla být tou ODS z časů opoziční smlouvy, která by z opozice více nebo méně silně ovlivňovala Babišovu vládu, neboť ta by na ní byla zejména při svém vzniku zcela závislá. ODS se však vydala jinou cestou. Zdá se, že je s touto cestou zcela spokojena a má pocit, že jí přináší politické body, zůstat v nesmlouvavé opozici.
No ale pak se nesmí divit, a s ní celá česká pravice, že má vláda pragmatického a populistického hnutí ANO se sociální demokracií a s parlamentní podporou KSČM levostředový program. Co přinese skutečné vládnutí, to se uvidí. Strašit v nastalé situaci veřejnost komunisty je trochu příliš. V Kremlu už nezasedá ÚV KSSS, ani tam nepřebývá J. V. Stalin či L. I. Brežněv. Prostě svět se změnil. Čeští komunisté, kromě morální podpory například čínských komunistů nemají nic, o co by se mohli reálně opřít, pokud by snad chtěli navázat na svojí někdejší politiku, ukončenou 17. listopadem 1989. Myslím si, že strašení komunisty bude zabírat na stále méně lidí.
A upřímně řečeno, vzít komunisty k vládní odpovědnosti, byť nepřímo, je vlastně český způsob jejich mitterandizace. Tedy zmenšení jejich vlivu. Uvidíme, zda v důsledku toho neodběhnou od komunistů v průběhu tří a půl let, zbývajících do konce volebního období, protestní hlasy voličů, kteří je zatím loajálně volili, coby stranu protestu. Komunisté mohou tedy mít při příštích volbách existenční problém, vůbec se do příští poslanecké sněmovny, tedy přes hranici 5% voličské podpory k tomu nezbytné, nemusí propracovat.
