Podle loňských dat Eurostatu má přístup k internetu více než 70 % českých domácností. Na sociálních sítích je pak podle různých odhadů zaregistrováno mezi 4 až 5 miliony uživatelů z naší země. A toto všechno používáme i v tzv. chytrých telefonech.
Uvedená čísla jasně dokazují, jak obrovské množství informací se ve virtuálním prostoru pohybuje. Zálusk na ně mají hlavně nadnárodní společnosti jako je například Facebook nebo Google. Nyní se ovšem o slovo přihlásily i bezpečnostní složky, a to i v ČR. Policejní prezident Tomáš Tuhý by rád, aby telefonní operátoři a poskytovatelé služeb uchovávali také informace o tom, komu uživatelé volají, esemeskují či posílají e-maily (dosud uchovávají „pouze“ informace o svých zákaznících). Chápu, že strážcům naší bezpečnosti by tato úprava vyhovovala, nicméně je nutné nalézt určitou formu rovnováhy mezi soukromím uživatelů a bezpečností.
Nerada bych, aby se Česká republika vydala stejnou cestou jako „nejsvobodnější“ USA, kde se každý zásah do soukromí obyvatel odůvodňuje starostí o jejich bezpečnost. Kdo sleduje mé výstupy, ví, že se ochranou osobních dat a soukromí zabývám v rámci svého mandátu dlouhodobě – mj. i v rámci boje proti přijetí smlouvy TTIP. Proto i v tomto případě je bdělost na místě. Osobně nejsem zastáncem toho, aby každý náš krok byl zaznamenáván, včetně toho, s kým jsme v telefonním či internetovém spojení, kde mnohdy sdělujeme velmi osobní informace, sahající k našemu nejhlubšímu soukromí. Nehledě na to, že vloni Evropský soud shledal, že preventivní uchovávání takovýchto údajů je v rozporu s Listinou základních práv EU.