Bohužel, jako bývalý diplomat vidím události kolem letošních oslav 17. listopadu především optikou vajíčky zasypaných státníků na pódiu, zmíněných prakticky ve všech světových novinách. Tedy optikou velké mezinárodní ostudy, kterou někteří jedinci svojí nesnášenlivosti udělali celé naší zemi.
Na jedné straně jsme svědky „reklamy“ na naše revoluční tradice v podobě adorace „sametového“ Václava Havla a dokonce jeho umístění na piedestalu v americkém Kongresu, a na druhé straně agresivní demonstrace, které se v Praze sešly, aby vyjádřily negativní názor na prezidenta Miloše Zemana.
Aby bylo jasno, Václava Havla si osobně nesmírně vážím. Nejen kvůli jeho roli při přechodu naší země od totality na cestu demokracie. Ta je právě nyní posuzována ze všech stran a nechám jiné, povolanější, aby jednou vynesli konečný, objektivní soud. Především ale proto, co prezident Havel udělal pro zviditelnění naší země v zahraničí. Například po rozdělení se Slovenskem, kdy jsme na začátku 90. let přišli o cennou „ochrannou známku“ Czechoslovakia o nás ve světě fakticky nikdo nevěděl. V jihovýchodní Asii, kde jsem v té době právě působil, znali v té době z Čech akorát naše fotbalisty (Berger, Poborský atd.) a právě….našeho, českého prezidenta, Václava Havla.
Prezident Miloš Zeman výměnu názorů ohledně své osoby z velké části sám vyprovokoval některými svými ostřejšími výroky. Stále si říkám, jestli to byl jen nepovedený bonmot nebo vědomá provokace, jak jsem to již pro ParlamentníListy.cz řekl. Nebylo by to nakonec v případě Miloše Zemana poprvé.
Pokud to však bylo vědomé, je možné, že se prezident rozhodl takto situaci vyhrotit proto, aby se ukázalo, kdo je na české politické scéně, a nakonec v celé společnosti, kdo. A pokud tomu tak bylo, čemuž chci věřit, mám pocit, že se to panu prezidentovi podařilo dokonale. Všichni političtí aktéři se neuvěřitelným způsobem a dokonale „odkopali“. Jenže důsledky, které za toto demaskování nyní všichni neseme, jsou, bohužel, co se týká našeho mezinárodního image, velmi negativní.
Smutné na celé akci na Albertově je zejména to, že se odehrávala v přítomnosti hlav cizích států. Jako diplomat to považuji za opravdu nešťastné a asi je to nejsilnější okamžik z těch všech, které jsme v posledních dnech a týdnech s prezidentem zažili.
Lidé tam neměli chodit proto, aby se střetli s prezidentem Zemanem, k tomu měli spoustu jiných možností, ale proto, aby se poklonili památce 17. listopadu. Ten je totiž nejen výročím začátku tzv. sametové revoluce, ale také tragických událostí z roku 1939. A my jsme se předvedli jako národ hulvátů. Považuji to za nedůstojné tohoto historického okamžiku, se smutným vrcholem v podobě inzultace německého prezidenta Gaucka. V mezistátních vztazích opravdu nevídaná a mimořádná událost.
Nevím, jestli si to ti lidé, házející na prezidenta Zemana vajíčka, uvědomili, ale díky nim jsme se dostali na stránky všech mezinárodních médií, včetně těch, které jinak o ČR nenapíší ani řádku. Ale v jakém světle??? Všude máme jen z ostudy kabát!
Nevím, jestli prezidentská kancelář situaci podcenila, nebo o protestujících a možných komplikacích opravdu nevěděla, ale ve světě rozhodně není obvyklé, aby prezident země vystavoval své VIP hosty takovýmto scénám.
Ještě více mě ale zaráží, s jakou chutí se tohoto skandálu chytla politická opozice proti prezidentu Zemanovi. Mám pocit, že si vůbec neuvědomují, že to poškozuje nejen prezidenta Zemana, ale především celou naši republiku. Bez ohledu na osobní sympatie nebo antipatie jsme všichni občany této země, kterou před světem zastupuje tento prezident.
Miloš Zeman podle mého názoru nyní „pyká“ nikoli za svůj postoj k nějakým nicotným Pussy Riot nebo kvůli svým výrokům na cestě do Číny, ale proto, že si dovolil vyjádřit nezávislý názor na situaci a důvody krize na Ukrajině. Považuji za případné, že se jeho názory na toto téma stoprocentně shodují s názory takových velikánů a znalců mezinárodní politiky jako jsou Henry Kissinger nebo Zbygniew Brzezynski. Také si jejích názorů vážím!
