Nejnovější iniciativa pražského primátora se rovněž týká dění kolem Ukrajiny, respektive Ruska, které západní „hlavní proud“ už tak nějak automaticky prohlašuje za agresora, a pochybovače teze o ruské invazi rovnou škatulkuje jako podivíny.

Patrně pod vlivem všemožných sankcí, které EU na Rusko sesílá, se rozhodl přispět svým dílem i primátor Hudeček. Z titulu hlavy metropole se v minulém týdnu rozhodl pozastavit partnerství Prahy s Moskvou a Petrohradem.

„Zůstáváme přáteli s ruskými lidmi, odmítáme však imperiální politiku Kremlu,“ pokusil se primátor o vysvětlení, ale podle mého názoru těmito slovy ještě více odhalil pochybnost svého kroku. Partnerství mezi městy, které je dnes běžné po celém světě, slouží právě k posilování přátelství mezi obyvateli měst, a proto by nemělo být závislé na momentálních politických náladách na jejich radnicích. Účel těchto partnerství má být hospodářský, společenský, kulturní- proto si lze těžko představit, že se toto partnerství bude při každém politickém otřesu přerušovat a zase obnovovat jak v nějaké laciné telenovele.

Lidé z Moskvy a Petrohradu nemají nic společného s událostmi vzdálenými stovky kilometrů od jejich domovů, které se odehrávají v jiné zemi a je velmi pochybné, zda s nimi jejich země má vůbec něco společného.

Spíše komediální aspekt pak celé věci dodalo to, že pan Hudeček přátelství s ruskými městy pozastavil až od poloviny září, protože dřívější platnost jeho „sankcí“ by zmařila dlouho chystané a očekávané Dny St. Peterburgu v Praze. Na jednu stranu je potěšitelné, že primátor svou horlivostí nezpůsobil mezinárodní ostudu, ale na druhou stranu tato fraška s „odkladem“ přerušení partnerství jasně ukázala nesmyslnost jeho kroku.

Není to bohužel jen toto gesto pražského primátora, co ukazuje absurditu současného dění kolem Ukrajiny. V posledních dnech jsme svědky „Pražského majdanu“, kýčovité demonstrace, mající povzbudit „odvahu a vůli“ českých politiků postavit se Rusku. Tato nátlaková akce má v centru Prahy probíhat až do osmnáctého listopadu, prvního výročí vypuknutí událostí v Kyjevě, které přivedly k moci současnou vládu.

Organizátoři, z nichž značnou část tvoří v Praze žijící Ukrajinci, by chtěli stejně jako na kyjevském Náměstí nezávislosti provádět jakousi permanentní demonstraci, při které by na veřejném prostranství v centru města dokonce i přespávali. Nyní žádají pražské úřady, aby jim k tomu vydaly povolení. Jsem velmi zvědav, jakým způsobem se vedení města k tomuto zcela bezprecedentnímu požadavku postaví.

Představa, že v centru města, v památkové zóně se statutem památky UNESCO, budou několik měsíců kolektivně vegetovat lidé, je podle mě natolik zásadní, že by k tomu měl být skutečně významný důvod. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale takto zásadní důvod nevidím. Sám jsem měl v neděli možnost tento pražský Majdan vidět, a ohromujícím dojmem na mě rozhodně nezapůsobil. Kolem dvou stanů s nápisy se tam točí pár lidiček, kteří by asi za Ukrajinu bojovat šli stěží. Ještě tak pokřikovat na náměstích ...