Nošení hidjabu je v mnoha islámských zemích tradicí, je samozřejmou součástí ženského oděvu a nelze proti němu jako takovému nic namítat. V Evropě se však v poslední době stal kromě tradiční součásti oděvu také viditelným symbolem příslušnosti k muslimské komunitě. Jeho nošení je tak výrazem jak se se vymezit a odlišit od většinové společnosti. A v tom vidím problém.

Jsem přesvědčen o tom, že lidé, kteří přicházejí žít do Evropy z jiných kontinentů, aby zde našli živobytí a nový domov, by měli respektovat tradice, zvyky a způsoby většinové společnosti a nikoli se snažit za každou cenu odlišovat. Stejně tak jsme  my povinni dodržovat jejich tradice, když přijedeme do jejich zemí na návštěvu nebo se tam rozhodneme žít. Nošení šátku hidjab nepochybně takovým odlišovacím znakem je.

Nesouhlasím proto s názorem paní Šabatové, že nošení šátku hidjab, jakožto symbolu islámu na veřejnosti včetně škol, není problémem. Stejně tak bude problémem až se islámské studentky v Čechách začnou bránit společným hodinám tělocviku s chlapci nebo budou vyžadovat zvláštní vyhrazené hodiny plavání, jak se to již nyní stává v Německu, Francii nebo Belgii, zemích se silnými muslimskými komunitami. 

Pravidla používání hidjabu na veřejnosti by proto měla být u nás, tak jako ve Francii a dalších zemích, upravena konkrétní právní normou a její dodržování vymáháno zákonnými prostředky, aby napříště nemohlo docházet k různým výkladům.