Většinou se pak dozvím, že názory jako dobrý, ale ta strana nic moc. Pokusím se aspoň zčásti odpovědět.
Nedávno jsem se bavil (při posezení u láhve něčeho ostřejšího, nebyla to žádná politická debata) s jedním známým. Je z Polák, byť náš jazyk ovládá taky dobře. Říkám mu, že velmi zajímavý citát je: „Všechny historické události se opakují dvakrát. Poprvé jako tragédie, podruhé jako fraška.“ (Některé zdroje uvádí citát mírně odchylně, ale nijak zásadně.) Povídám také, že to podle mě sedí nejen na historické události, ale i na životní události.
Bylo vidět, že jej citát zaujal a že se mu líbí. Tak mu povídám, že je to citát od Karla Marxe. On se velice podivil: „Od Karla Marxe? Vážně?“
Tato příhoda mi ukázala (možná spíš zvýraznila) jednu věc. Lidé v zemích, kde byl marxismus cca 40 let povinnou součástí školní výuky, s nadsázkou se dá říct od mateřské školy až po vysokou, vlastně o Marxovi vědí poměrně málo. A to co znají, je mnohdy zkreslené.
„Demokracie je cestou k socialismu.“
„Použijeme-li k dobrému cíli špatných prostředků, přestává být cíl dobrý.“
„Uhýbat před bojem, vyžaduje více obětí než boj sám.“
„Dočasné odloučení je dobré… i věže se zdají zblízka přikrčené, kdežto malé a všední věci příliš narůstají, pozorujeme-li je bez odstupu. I s city je tomu tak.“
„Rozvod není nic jiného než prohlášení: toto manželství je zemřelé manželství, jeho existence je jen zdání a klam.“ (ještě řadu let po Marxově smrti nebylo právo na rozvod všude na světě samozřejmostí; za 1. ČSR to bylo u nás společensky nepřípustné a např. na Maltě byla možnost rozvodu uzákoněna roku 2011)
„Nevědomost je démon a obávám se, že ještě způsobí mnoho tragédií.“
„Největším životním nebezpečím pro každou bytost je, že ztrácí sebe samu. Proto je nesvoboda vlastním smrtelným nebezpečím pro člověka.“
„Zkušenosti nám ukázaly, že nejšťastnější je ten, kdo přinesl štěstí největšímu počtu lidí.“
„Jací jsou lidé, taková je i diskuze.“
„Umění je nejvyšší radostí, kterou člověk dává sám sobě.“
„Jestliže tvoří člověk jen pro sebe, může se stát slavným vědcem, velkým učencem, vynikajícím básníkem, ale nikdy nebude dokonalým, opravdu velikým člověkem.“
„Komunisté působí konečně všade ku sjednocení a dorozumění se demokratických stran všech zemí.“
A teď nabádám čtenáře, ať se zamyslí. Znal tyto citáty? Připadají mu jako komoušské kecy? Jako kecy hlasatele protidemokratické ideologie? Asi celkem ne. Ale všechno jsou to citáty Marxe, případně ve spoluautorství s Engelsem.
Proto se domnívám, že můžeme říct, že naši společnost čeká jeden velký úkol. Znovuobjevení Marxe. Že Marx není jen politický myslitel, ale že jeho dílo má i silný etický rozměr. Že jeho vize se rozhodně nekryla s některými prvky v některých režimech, které se k Marxovi hlásily. Že nebyl propagátorem zbytečného násilí a týrání politických odpůrců.
Setkávám se i s jinou kritikou. Marxismus/komunismus se neosvědčil, země, kde byl aplikován, nebyly ekonomicky úspěšné, docházelo tam ke zločinům proti obyvatelstvu a tak dále. Zločiny proti obyvatelstvu myslím jasně osvětlují citáty Marxe – nic takového nemá v marxistickém komunismu své místo.
Co se týče ekonomického úspěchu a neúspěchu – lze říci, že státy tzv. východního bloku na tom byly po celou dobu existence tzv. východního bloku ekonomicky méně úspěšné než státy tzv. západního bloku, to nepochybně. Nicméně je potřeba si uvědomit zásadní skutečnosti, jako např. to, že východní blok byl už v době svého vzniku mnohem zaostalejší než západní blok. A taky, že v mnoha případech je to naopak. Jihoafrická republika, kde se komunisté účastní vlády od svržení apartheidu, je hospodářsky mnohem úspěšnější než okolní africké státy. Západní Bengálsko, kde do roku 2011 vládli 30 let komunisté (a nikdo nezpochybňuje demokratičnost jejich vlády), je suverénně nejvyspělejším státem Indie. Kontrast je zejména s východním Bengálskem – Bangladéšem, který je naopak velmi chudým státem, i když v posledních letech zde dochází k ekonomickému oživení. Koneckonců, Noam Chomsky (ten Noam Chomsky, o jehož hierarchii jazyků se učí programátoři na všech lepších školách informačních technologií) s poukazem na analýzy nositele Nobelovy ceny za ekonomii Amartyy Sena, poukazoval na ekonomické rozdíly mezi Indií a Čínou – kdy Čína s komunistickou vládou je mnohem ekonomicky vyspělejší.
Závěrem – stranu si člověk vybírá podle idejí, podle programu. Nedomnívám se, že by se prokázalo, že ty komunistické byly prokázány jako špatné – naopak mnoho z nich bylo prokázáno jako dobré, u dalších to ještě čas ukáže. S programem KSČM se může každý seznámit – např. na webu. Komu to nestačí, mohu mu nabídnout osobní diskuzi o zmíněných věcech. A taky neexistuje žádná strana dokonalých andělů, ve všech stranách jsou dobří a špatní lidé. A člověk, který chce aktivně ovlivnit prostředí kolem sebe, by se měl snažit vybrat (třeba ve volbách) tu nejlepší (nebo tu nejméně špatnou – což je vlastně totéž). Já jsem svůj výběr učinil a stojím si za ním.
