Kdo by si dal tu námahu a otevřel si hlasování s pořadovým číslem 230 ze dne 12. prosince 2014, ten uvidí, že jsme se tehdy s kolegou Ladislavem Velebným zdrželi hlasování pro novelu zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Bohužel se nám tehdy ostatní koaliční poslance a část opozičních (například TOP09 většinově zákon podpořila) nepodařilo přesvědčit o tom, že předpis v navrhované podobně (přes některé změny prosazené v Poslanecké sněmovně) povede k ohrožení prosperity a k patové situaci především u liniových staveb. Ministr životního prostředí Richard Brabec a ani tehdy zcela nový ministr dopravy Dan Ťok (oba za ANO) tehdy neustoupili od podpory návrhu. Což byla chyba a je to chyba, která bude tuto zemi velmi pravděpodobně stát miliardy a desítky miliard korun jenom na nevytvořeném produktu. Ale neexistující obchvaty měst povedou k dalším nehodám, změřeným životům, k extrémním exhalacím z nekonečných kolon automobilů projíždějících centry českých měst a k mnoha dalším velkým komplikacím.
Novelu zákona, který občas bývá zužován jenom na EIA, však Poslanecká sněmovna přes hlasy několika poslanců schválila, prezident podepsal a výstražná varování nikdo neposlouchal. Především ministerstvo životního prostředí a také ministerstvo dopravy ujišťovaly poslance i veřejnost, že probíhající stavby nebo takové, kde byla EIA provedena již dříve, nebudou ohroženy. A nyní – rok a kousek po účinnosti zákona - stojíme před zjištěním, že to všechno byly jenom nepravdy. Nepravdy za desítky miliard korun. Co se politické odpovědnosti týká, je jasná – Antonín Prachař jako původní ministr dopravy, Dan Ťok jako ministr v době třetího čtení, Richard Brabec jako ministr životního prostředí, který to má na svědomí.
Otázka je, co s tím nyní.
Je to na ministerstvu dopravy a ministerstvu životního prostředí aby napravily své fatální chyby. Na jejich odpovědnosti je nalezení nějakého rozumného kompromisu s Evropskou unií tak, aby dosavadní studie EIA byly akceptované ze strany Komise. Místo toho, aby se oba úřady tvářily, že „Brusel za to může“, měly by přiznat, že ten zákon jsme si špatně napsali sami. Kdybychom ho pojali jinak, nebylo třeba se nyní zabývat retroaktivitou jeho působení a všechny studie EIA mohly platit, stavby by pokračovaly a problém by neexistoval, nebo by alespoň byl daleko menší. Zatím se díky osobní iniciativě premiéra Bohuslava Sobotky podařilo vyřešit problém u 23 staveb již téměř dokončených, u kterých Evropská komise nebude požadovat nové studie. Jde o 45 miliard korun. Podobně probíhá jednání o dalších 130 stavbách, kde jde o asi 240 miliard korun, jejichž seznam připravilo na popud premiéra a hospodářského výboru Poslanecké sněmovny ministerstvo dopravy.
Připravuje se, opět z iniciativy premiéra a parlamentu, nová legislativa, která alespoň částečně napraví škody napáchané v oblasti liniových staveb.
Jenže onoho 12. prosince 2014 v Poslanecké sněmovně zaznělo v mém vystoupení i toto: „Smrticí koktejl retroaktivity znamená, že všechny již zahájené projekty budou posuzovány podle této novely. A zároveň je zde navržen vysoký mandát podat ke každému takto již zahájenému projektu soudní žalobu - to podle mého názoru v praxi bude znamenat, že se to stane. Že všechny rozběhlé projekty budou zastaveny. To znamená nejenom ty, které jsou financovány z evropských peněz, ale i projekty, které jsou financovány z českého rozpočtu. Tedy mluvíme tady o rozvoji země, posilování investic v rozpočtu. Průmysl, tedy privátní investice, budou rovněž ohroženy, ale budou ohroženy i velké projekty krajské a městské. Myslím si, že to riziko je příliš velké na to, abychom skutečně vystavili českou zemi stopce - červené z hlediska budoucího rozvoje.“
Vůbec mne netěší, že se tato slova do puntíku naplnila a že nyní kvůli nepravdivým zárukám ministerstev životního prostředí a dopravy musíme řešit požár nebývalých rozměrů. Asi nějak zvládneme napravit škody u liniových staveb. Ale co škody způsobené průmyslu a soukromým investorům? To jsou další desítky miliard korun a oba ministři by měli přijít s řešením.
Psáno pro blog.idnes.cz
