Stále silněji se prosazují hlasy po daňových a dalších podporách elektromobilů. Berme za velmi pravděpodobné, že během několika let, řekněme za pět nebo deset let, opravdu celý kontinent přistoupí k nějaké silné a masové podpoře elektromobilů. Nechci se bavit o tom, zda to je správně nebo špatně. Ale prostě si představme, že to tak bude.

Co to udělá se spotřebou elektřiny?

Samozřejmě podle toho, kolik elektromobilů by bylo na klasická auta. Ale hovořme v prvních fázích třeba o deseti procentech růstu spotřeby, brzy ale o dvaceti nebo i třiceti procentech. Ano – přechod z benzínu či nafty by znamenal výrazný růst poptávky po elektřině.

Tedy nadšenci masivního zvýhodnění elektromobilů by měli nejprve projít základním testem. A ten zní: Jakým způsobem budeme vyrábět tak obrovské množství energie navíc? A jste připraveni přijmout fakt, že takovou produkci není možné zajistit bez nemalých ekologických dopadů? Ať to bude elektřina vyrobená z uhlí, z plynu, z jádra nebo větru či slunce. Vždy to znamená obrovské množství oceli (například u větrných elektráren je náročnost výroby technologie velmi značná), betonu, obrovské zábory půdy, rozsáhlé stavby a také nová vedení vysokého napětí i posílení rozvodných soustav jako celku, zásahy do krajiny (u vodních elektráren vpravdě drastické), někdy také exhalace či jaderný odpad.

To není nic proti elektromobilům, třeba jim opravdu patří budoucnost. Ale bylo by fér vždycky přiznat, že obvykle to bývá „něco za něco“ a čisté vítězství je utopie.