Asi ještě nikdy nebyla tak silně popřena zásada dát novému politikovi alespoň těch sto dnů, aby se ukázal. Do nich je ještě daleko – vychází to na 20. dubna. Já bych tedy zásadu sto dnů hájení ctil. Nicméně jsou některé věci, které by neměly zůstat bez komentáře a které by evropské státy měly stále opakovat.
Aby bylo jasno – považuji všechny záležitosti kolem zrušení Obamacare, mexické zdi a podobné radosti za natolik vnitřní věc Spojených států, že nic z toho nemám ani náhodou na mysli. Stejně jako dávám stranou, jak si v Americe nastaví daně, jestli a kudy si postaví ropovod a podobně.
Něco jiného jsou občasné náznaky ze strany Donalda Trumpa o zvláštním zdanění dovozů a je v podstatě jedno, zda z Mexika, Číny nebo z Německa nebo odkudkoliv. Protože to začíná „smrdět“ obchodní válkou.
Obchodní války nemají vítěze, jenom poražené. To je stará pravda potvrzená stovkami případů. Lze pochopit, že Donald Trump sliboval práci dělníkům v Pennsylvanii, Ohiu, Michiganu nebo Indianě. Lze pochopit, že jim sliboval „Uděláme zase z amerického ocelářství páteř naší země“. Konec konců lze do jisté míry pochopit i to, že by své sliby rád splnil. Nelze ale akceptovat, aby to výsledkem byla světová obchodní válka.
Donald Trump se snaží zastavit něco, co vyrostlo z Ameriky a z toho, že tato země je technologicky, vědecky a konec konců i mocensky „někde jinde“ než zbytek světa. Globalizace začala tím, že si Spojené státy uvolňovaly ruce pro používání technologií, o kterých tehdy (v druhé polovině osmdesátých let a na začátku let devadesátých) neměl zbytek světa příliš ponětí nebo neměl ponětí, jak je obchodně využít. USA (velmi zjednodušeně řečeno) exportovaly produkční kapacity, protože nebyly potřebné pro „hlavní business“ země. Neuvěřitelná restrukturalizace země ale měla značné oběti – především onen „Železný pás“. Znovu to řeknu velmi jednoduše, ale pokud Donald Trump slibuje Johnu Smithovi z Readingu, že znovu zapálí oheň v tamních vysokých pecích, pak mu slibuje zastavení globalizace.
Bylo by dobré vědět, co to ta „globalizace“ vlastně je? Protože on je to především mezinárodní obchod. Základem globalizace není v podstatě nic složitějšího, než skutečnost, že země světa spolu obchodují mnohonásobně více, než jak tomu bylo před třiceti nebo čtyřiceti lety. Ergo kladívko slibuje americký prezident americkým občanům v podstatě drobnost – pořádné ochlazení tohoto mezinárodního obchodu.
To je pro Českou republiku problém. Na světě není příliš zemí, které jsou tak zapojené do globalizace, jako my. A není příliš zemí, které by ochlazení mezinárodního obchodu tak silně postihlo. Ale týká se to v podstatě celé Evropy. Když totiž americký prezident dodatečně zdaní německé či evropské vozy, postihne to v první vlně třetinu českého průmyslu. A následně i zbytek, protože ten zase dodává této třetině.
Co proti tomu může Evropa udělat? Není toho reálně mnoho. Spojené státy samozřejmě mohou zavést cla či speciální zdanění, na světě není síla, která by tomu mohla efektivně zabránit. Evropa má pouze dvě možnosti.
Akceptovat to a nedělat žádné konkrétní protiopatření, smířit se s tím, že Spojené státy zahájí něco, co se v důsledku projeví i na našem kontinentu. A zintenzivnit snahy o rozvoj obchodu s dalšími státy, aby byly dopady co nejmenší.
Nebo se do budoucích válek zapojit a postihovat celními protiopatřeními naopak americkou produkci.
Evropa by měla spíše klidnit vášně a varovat všechny ostatní před nebezpečím nacionalismu v ekonomických vztazích. Nechť si skutečně každý dělá svoji ekonomickou politiku, ale ochlazování mezinárodního obchodu postihne všechny. Možná opravdu zapálí několik pecí v Readingu, ale nepomůže ani Spojeným státům a ani nikomu jinému.
Milan Urban
Psáno pro blog.idnes.cz
