prosím, abyste se utišili. Nebudu už potřetí opakovat své blahopřání paní prezidentce k jejím zítřejším narozeninám. Připravil jsem si zvláštní druh přípitku.
Je to příběh dvou lidí. S Andrejem Kiskou jsem se setkal v době, kdy byl zvolen prezidentem republiky, zatímco já, paní prezidentko, jsem, jak víte, podporoval jeho protikandidáta Roberta Fica, protože jsme byli více než dvacet let přátelé, a přátelství v politice má svoji hodnotu.
Zpočátku s Andrejem jsme k sobě přistupovali velmi nedůvěřivě, a jak jsme se poznávali, naučili jsme se vážit si jeden druhého a poslouchat argumenty obou stran. A když jsme se ocitli v nějakých složitých situacích, například když jsme byli na olympiádě v Rio de Janeiru a otevírali společně jak český, tak slovenský dům, tak i ta cizina nás sblížila, a řada dalších a dalších zasedání.
Víte, jak to skončilo? Když Andrej byl na rozlúčkové návštěvě tady, tak jsem ho zval do svého oblíbeného zámku v Lánech, a tam na tiskové konferenci jsem řekl, budeš mně chybět, Andreji. A na obědě v Lánech Andrej říkal, mám Tě rád, Miloš.
Paní prezidentko, co může být krásnějšího, než takový vývoj od nedůvěřivosti k přátelství.
Chtěl bych připít na to, aby něco podobného potkalo i nás dva.
Miloš Zeman
prezident republiky
Pražský hrad, 20. června 2019