Vážený pane prezidente Klausi, vážený pane ministře zemědělství, vážení vzácní hosté a zejména vážená a milá paní hejtmanko Jihočeského kraje,

já jsem tady inventář, protože jsem zhruba po patnácté na Zemi živitelce, a jezdím sem rád, protože se setkávám s moudrými lidmi, s lidmi práce, těžké práce, práce s půdou, práce s hospodářskými zvířaty. A já bych ve svém stručném příspěvku chtěl mluvit právě o těchto lidech.

Když se obyvatel staré Kréty ptali, proč nemají hradby, odpověděli, našimi hradbami jsou naši muži. A hradbami našeho zemědělství, faktorem jeho dalšího rozvoje jsou lidé, kterým říkám srdcaři. Setkávám se s nimi v hojném počtu při výjezdech do krajů a samozřejmě se s nimi setkávám i dnes. Važme si lidí, kteří dokáží mnoho obětovat pro svůj podnik, kteří s ním tak říkajíc žijí a mají ho rádi.

A nevažme si naopak lidí, a to už tady padlo, kteří ničemu nerozumějí, ale o to jsou agresivnější. Nechci se vyjadřovat k hrabošům, ale chtěl bych pozdravit čápy. Nechci se vyjadřovat ani k suchu, ale chtěl bych pozdravit déšť. A jediná věc, protože jsem blízko Šumavy, je kůrovec. Zastávám názor, že podobně, jako dobrý vedoucí pracovník zvyšuje produktivitu práce svého podniku, pak naopak ten špatný může výrazně zničit.

Před mnoha a mnoha lety byl ministrem životního prostředí Martin Bursík. A jednou v Parlamentě při interpelacích prohlásil, cituji: „Jsem přítelem kůrovce." Konec citátu. Naivní víra, že po staletí trvajících hospodářských lesích z nich najednou uděláme divočinu, zničila Šumavu. Vy vidíte statisíce uschlých stromů, takže Martin Bursík se negativně, jako jsou v matematice záporná čísla, zasloužil o české zemědělství. Mimochodem teď se stal ze záhadných důvodů předsedou jakési pražské klimatické komise. A první, co prohlásil, že obyvatelé Prahy, kteří mají auta se spalovacími motory, musí počítat s tím, že je to jejich poslední auto.

Dovolte mi tedy závěrem, abych bez jakékoli souvislosti s Martinem Bursíkem citoval Jana Wericha. Kde blb, tam nebezpečno.

Děkuji vám za pozornost.