Vážený pane hejtmane, vážený pane starosto, dámy a pánové, milí přátelé,
nechci mluvit dlouho, protože čím déle politik mluví, tím kratší je čas na diskuzi a já jsem přišel kvůli diskuzi a nikoli kvůli dlouhým Castrovským projevům. Takže dovolte mně jenom několik málo úvodních poznámek.
Zaprvé jsem si pečlivě propracoval dokumentaci k Nejdku a zjistil jsem, že vám nelze co vytknout. Což mě hluboce zklamalo, protože já hrozně rád kritizuju. Chtěl bych tedy poděkovat za to, že ve vašem městě a jeho okolí klesla nezaměstnanost z loňských osmi na letošních, to je údaj k lednu tohoto roku, šest procent, čímž se dostala na celostátní průměr a je to tak dobře, protože nezaměstnanost je nejenom ztráta výdělku, nezaměstnanost je i ztráta lidské důstojnosti.
Když přijdete do své rodiny a i když vám třeba nikdo nic neříká, tak je vidět, táto, jak to, že nejsi v práci nebo, mámo, jak to, že nejsi v práci. Není to dobře a jsem rád, že tady se situace výrazně zlepšila a chtěl bych poděkovat všem, kdo se o to zasloužili. Jsem rád, že tady máte podnik, který se jmenuje WITTE a který se teď rozšiřuje a bude vytvářet nových dvě stě pracovních míst v krátkodobém horizontu a šest set v dlouhodobém horizontu. Takže lze očekávat, že nezaměstnanost v Nejdku přestane být i tím problémem, jímž je dosud.
A pak je tady věc, blízká k mému srdci. A to je hospic a za to bych chtěl velice, velice poděkovat, protože zastávám názor, že my jsme dokázali jakž takž dobře ošetřit všechny fáze našeho života s výjimkou té poslední. Zvládáme jakž takž školství, zvládáme jakž takž práci, dokonce i senioritu, což mohu dokázat sám na sobě, ale jaksi se nám nedaří důstojné umírání. Jak říkal Jiří Wolker, nejenom smrt, ale i umírání je součást života těžkého a my bychom měli mít zařízení, kde se na nás někdo usměje, setře nám pot z čela, podá nám ruku, dá nám léky, které nám sice nezachrání život, ale zbaví nás bolesti. A když jsem minule přijel do Karlovarského kraje, tak jsem říkal panu hejtmanovi, vy jste jeden ze dvou krajů, který ještě nemá hospice, je to tak, pane hejtmane, a jsem hrozně rád, že příští rok už ten hospic, myslím tím kamenný hospic, bude. Teď jsem dva otevíral, jeden v Libereckém, druhý v Jihomoravském kraji a měl jsem z toho hroznou radost, i když vím, že umírající mají jiné starosti než sledovat politiku, listovat volebními programy a případně jít k volbám. A bylo by cynické od nich něco takového žádat.
Druhá a poslední poznámka, kterou navážu na pana hejtmana. Nejde jenom o procházku po kolonádě, jde o to, že někteří politici mají takový zvláštní zvyk. Když přijedou do podniku, setkají se s vedením podniku, ale nesetkají se se zaměstnanci. Když přijedou do města, setkají se s vedením města, ale nesetkají se s občany. Nevím proč. Buď proto, že se občanů bojí nebo proto, že na ně nemají čas a obojí je samozřejmě špatně. Ale mohu vás potěšit, až nastane volební kampaň, začnou se politici rojit. Rojí se vosy, rojí se sršni, tak proč by se nerojili i politici. A to budete vidět ty buchtičky, to pivo, ten gulášek a samozřejmě, kdo by o tom pochyboval, hlavně spoustu slibů. Takže smím-li vám dát na závěr svého vystoupení jednu radu, zeptejte se všech kandidujících politiků, bez rozdílu jejich politické příslušnosti, co jste až dosud udělali? Co je za vámi? A když na tuhle otázku nebudou umět odpovědět, tak je nevolte.
Děkuji vám za vaši pozornost.
7. března 2016, Nejdek
