Vážený pane vicepremiére, dámy a pánové,
děkuji za pozvání na tuto konferenci. Přijal jsem pozvání rád, protože, jak už se dobře ví, ekonomická diplomacie je podle mého názoru základní funkcí české zahraniční politiky a máme k ní všichni nedílně přispívat jak jako politici, tak samozřejmě jako podnikatelé.
Nechci Vás dlouho zdržovat, a proto jenom několik úvodních poznámek. Všiml jsem si, že jste v prvním panelu měli diskutovat o ruském trhu. Znáte můj názor na sankce obecně a na sankce vůči Ruské federaci zvláště. Sankce ještě nikdy ničemu nepomohly. Na Kubě trvaly sankce padesát let a po padesáti letech se zjistilo, že tam nedošlo k žádným pro nás žádoucím politickým změnám, takže sankce byly zrušeny. Totéž se týká Íránu, kde vidím jeden z perspektivních trhů našeho exportu, a totéž se bude týkat i Ruské federace.
Chtěl bych upozornit na předvčerejší vyjádření francouzského ministra Macrona, který předpověděl, že sankce vůči Ruské federaci budou zrušeny v polovině tohoto roku. Samozřejmě, že to není celá francouzská vláda, tím méně celá Evropská unie, je to jeden z výrazných signálů, že situace se mění.
Vzpomínám si na svoji návštěvu Kazachstánu, kde jeden český podnikatel, který operoval i na ruských trzích, mi říkal, dostal jsem ve Volgogradu miliardovou zakázku. Předběhl jsem Dány, předběhl jsem Italy, mimo jiné proto, že byl oceněn vyvážený postoj České republiky vůči vztahu k Ruské federaci.
Poslední poznámka na toto téma. Někteří naivní lidé se domnívají, že ruská ekonomika se hroutí díky sankcím. Pokud se ruská ekonomika ocitla v potížích, a to se ocitla, tak samozřejmě díky extrémně nízké ceně ropy jako téměř jediného vývozního artiklu, a víte, že ruský státní rozpočet je nastaven na cenu sedmdesáti dolarů za barel Brentu a teď je ta cena poloviční. Takže se nelze divit, a lze doufat, že po zrušení sankcí právě náš postoj v minulé době vytvoří dobré podnikatelské klima v této oblasti.
Pokud jde o Čínu, byl jsem sice často kritizován za své dvě cesty do Číny, ale tato kritika ustala v okamžiku, když se britská královna ve zlatém kočáře projela s čínským prezidentem. Nezapomeňte, že je to země, která v minulém roce předstihla Spojené státy v objemu hrubého domácího produktu, a že je to perspektivní, i když dosud nevyužitý trh.
Tento rok pojedu do Latinské Ameriky a příští rok pravděpodobně do Indie a do Vietnamu. Myslím si, že toto jsou další perspektivní trhy, i když obecně zastávám názor, že není dobré mít teritoriální, ale oborové preference. Krátký příklad. Tádžikistán je nejchudší země Střední Asie, ale byl jsem včera v ČKD Blansko, která vyrábí vodní turbíny, a ta má obrovský hydro- potenciál a právě tento konkrétní sortiment se i v nejchudší zemi může uplatnit, protože bude-li tento hydropotenciál využit, může Tádžikistán zásobovat elektřinou celou obrovskou oblast Střední Asie.
Závěrem dvě nepříjemné poznámky. Berte mě jako přítele exportu, ale i přátelé si mají říkat některé nepříjemné věci. Už na sjezdu Hospodářské komory jsem upozorňoval na lehkomyslnost, se kterou někdy podnikatelé přistupují ke svým zahraničním partnerům, a spoléhají se na to, že v nejhorším případě jim EGAP vyplatí pojistné, že exportní banka jim samozřejmě dá úvěr, a tak dál. Velice podporuji myšlenku, že by se spoluúčast našich exportérů měla v tomto smyslu zvýšit z komického jednoho na minimálně deset procent, aby i oni nesli spoluodpovědnost a byli opatrnější při výběru svých někdy až podvodnických partnerů. To je poznámka číslo jedna.
A závěrečná, poslední poznámka. Jsme na půdě České národní banky, instituce, která devalvovala českou korunu. Znáte můj postoj, který nebudu opakovat, jenom bych chtěl připomenout, že je to repetice historie sporu mezi Aloisem Rašínem a Karlem Englišem z první republiky, tedy mezi zastánci silné a slabé koruny. A moje kritika, mimo jiné, směřuje k tomu, že slabá měna je samozřejmě krátkodobou výhodou pro naše exportéry. O tom nikdo nepochybuje. Položme si i otázku, zda je to i výhoda dlouhodobá. Protože silná měna nás všechny nutí k inovacím, k zvyšování produktivity práce, vytváří tlak na růst konkurenceschopnosti, na nutné úspory, a tak dál a tak dál. Slabá měna je jakýmsi polštářem, na kterém pohodlně spočíváme, ale naše motivace k inovacím je poněkud, zdůrazňuji poněkud, slabší, čest výjimkám. To je tedy jeden z důvodů, proč jsem zastáncem silné české koruny, nehledě na dopad pro případný exit. Nemyslím si, že bychom měli opakovat švýcarskou metodu šoku, kdy frank vystřelil enormně vzhůru, že bychom v tom exitu měli postupovat spíše gradualisticky, ale to už je téma na jinou diskuzi.
Takže závěrem. Přeji českým exportérům úspěch, jak v udržování se na tradičních trzích, zejména na trhu Evropské unie, přeji jim odvahu při dobývání trhů nových a slibuji, že svými slabými silami, pokud to bude možné, se pokusím společně s podnikatelskými misemi, které s sebou vždy vozím, k tomuto úspěchu přispět.
Děkuji Vám za pozornost.
