Velkou slabinou konceptu, na niž jsem od počátku upozorňoval, představují kontribuce z pohledu práva. Na plošný závazek developerů totiž lze pohlížet jako na formu daně, jejíž výběr nemá oporu v zákoně.Mé obavy nedávno potvrdila ředitelka daňového oddělení české pobočky konzultační společnosti Deloitte Tereza Gebauer. Ve svém obsáhlém příspěvku k problematice například uvádí, že výstavba objektů, které s původním stavebním záměrem developera přímo nesouvisí – jako vybudování hřiště nebo mateřské školy v okolí budovaného rezidenčního projektu – představuje problém při vyměřování DPH. Přímá souvislost s výstavbou projektu je totiž nutnou podmínkou pro získání nároku na odpočet DPH nebo daňově uznatelné náklady.Otazníky zůstávají také okolo pochybné dobrovolnosti příspěvků. Investor je sice za změnu územního plánu de facto přinucen zaplatit, zároveň se však zdůrazňuje, že příspěvky nejsou povinné. Řešení jako od chytré horákyně je ale z hlediska práva nepřijatelné. Pokud je kontribuce nutnou podmínkou k umožnění realizace projektu, dostáváme se opět k problému nezákonného vybírání daní městem.Čím dál více jsem proto přesvědčen, že princip kontribucí je slepou uličkou, a dříve nebo později vyvstane nutnost řešit problematiku systémově, prostřednictvím změny rozpočtového určení daní - což jsem ostatně v souvislosti s metodikou kontribucí již nejednou také zmiňoval.Co myslíte vy
Těším se na zajímavou diskusi pod příspěvkem 
.
