ono jak postupně my řadoví poslanci přicházíme na řadu, tak jsou všichni unaveni jak tady v sále, tak určitě i diváci u televizních obrazovek, nicméně upřímně já to beru jako takový svátek demokracie - tohle tady. Já vás překvapím a nemyslím to ironicky. Prostě navrhnout vyslovení nedůvěry vládě je svaté právo opozice, může to udělat. Když to tak cítí, má to udělat. Je to v pořádku, je to její výsostné právo a nikdo opozici v tomto nijak neomezuje.

Zároveň si kladu otázku a vždycky tam hledám nějakou elementární logiku, v tomhle případě mi tam chybí plán B, co bude následovat, nějaký smysl, to mi tam také chybí, protože v tomhle případě se časově celá řada věcí už před volbami stihnout nedá, a nějaký efekt. Tím mám na mysli třeba návrh nějaké jiné programové nebo tematické priority. Podle mě to dneska není ani jedno. A to teď nehodnotím kvalitu vlády, ale teď ten proces, proč je dnes tady zrovna tento bod.

Proč se vyslovuje běžně nedůvěra vládě? Vidím tam tři základní body. Buď opozice má svoji většinu a chce sestavit svoji vládu, která to bude dělat líp, která bude chytřejší, moudřejší, bude vědět, jak na to. Já nevím, jestli to je ta situace. Já jsem tady neslyšel, že by tady byl nový aspirant na premiéra. Neslyšel jsem nějaká jména. Pokud ta jména máte, tak bych se zeptal, jestli bych je mohl vidět. Druhý důvod je vyvolání předčasných voleb. I to je legitimní. Děje se tak někdy a asi by to nebyla žádná novinka. Podívejme se třeba na Itálii. Nicméně ani to není tento případ, protože v této chvíli to v zásadě, si myslím, ani teoreticky není možné. A kdyby se tak teoreticky stalo, tak byste se dostali do Guinessovy knihy rekordů, protože vyvolat předčasné volby několik týdnů před řádnými volbami, to si myslím, že se jen tak někde nestalo, takže ani vyvolání předčasných voleb. Pak mě napadá ještě přijít s nějakým svým závažným obsahovým tématem, typově třeba zavedení eura - třeba. Ani tohle není ten případ, protože ty koalice vzniklé teď před volbami se na těchhle základních věcech, jako je třeba zavedení eura, nebo přijetí Istanbulské úmluvy, neshodnou ani v rámci té svojí koalice. Koneckonců pár hlasování jsme tady měli na takové ty zásadní věci a poslanci těch dvou koalic se navzájem lišili v tom, jak hlasovali. Připomenu superhrubou mzdu, připomenu u exekucí zavedení teritoriality, euro - na to máme každý jiný názor, manželství pro všechny a podobně. To znamení ani to to není.

Notabene k tomu plánu B platí i to, že by bylo dobré tedy vědět, když se vysloví nedůvěra vládě, jaké budou následující kroky prezidenta republiky, který to pak má ve svých rukou. Jedna část opozice říká, že nechce jít do toho rizika, druhá pojďme vyslovit vládě nedůvěru bez ohledu na to. Tam není shoda ani v tomto pohledu, protože vy nevíte v této chvíli, nebo to není předjednáno, co udělá prezident republiky.

A co kdyby prezident republiky jmenoval premiérem někoho, koho budete kritizovat ještě víc než Andreje Babiše? Jaký by to mělo smysl - v té chvíli bych se já zeptal. Když vy nevíte, jaký bude ten následující krok. Je fér a přiznám, že já jsem tyhle věci říkal v televizních debatách, kde jsem se utkal s představiteli opozice a oni říkali - oni to vlastně přiznávali - že to není ani jedno, ale že jde o symbol. Že jde o symbol, že ta vláda dostane nedůvěru a dovládne v demisi. Takže vlastně se s tím počítá. Není plán B, nebudou předčasné volby, není nová vláda a bude vláda v demisi. A to bude symbol.

Pokud by platilo i to, tak bych se vás zeptal, kolegové, proč jste se tedy nepřipodepsali k té žádosti, která tady leží, tuším, od března, nechytejte mě za slovo, od SPD. Vždyť už jste to mohli svolat dávno a dokonce by se otevřela i ta teď teoretická, předtím praktická možnost těch předčasných voleb. Já tak tuším, co to asi, čím to je, protože i opozice se dělí na tu správnou a špatnou, takže připodepsat se k té špatné asi není mediálně vděčné. Takže jste tak jako čekali, udělali jste si to sami - v pořádku - nepřipodepsali jste se jiné opoziční straně, no ale pak to zase zahaprovalo mezi vámi, protože druhá část koalice říkala - pojďme rovnou rozpustit tu Poslaneckou sněmovnu.

Teprve po vyhoštění ruských diplomatů jste se tedy na tom shodli, to bylo 31. května, a dneska tady máme tedy tento bod. To znamená, za mě, můžete to říkat, já vám to jako neberu a nebudu jako Jan Jakob vás tady přesvědčovat, co si máte myslet, jak dopadne ČSSD a podobně - já také si netroufám říct, jak by dopadla TOP 09, kdyby nebyla v koalici SPOLU - ale za mě tam není ani ten symbol.

Moje hypotéza tedy je, že to je dobré a já vám to neberu, říkám, já to považuji za součást demokracie, parlamentní demokracie. Za mě to je to, že docházejí ta témata ke kritice, která se dají nějakou dobu udržet v tom veřejném prostoru. Antibabiš vystačí na vznik koalic, to ano, to vás jako slepí pěkně, protože ta témata evidentně to nejsou - ta velká témata, abyste mě nechytali za slovo, ne jednotlivá - velká témata to nejsou, ale nestačí to na udržení pozornost až do voleb. Byla tady dvě velká témata a ta se najednou rozpustila. Byl to ten covid a teď, jak se to naštěstí daří zlepšovat velmi výrazně, že u nás ta čísla jsou teď naopak nejmenší široko daleko a rozvolňujeme nejrychleji a já to nebudu opakovat, protože můj kolega Jiří Mašek to tady měsíc po měsíci krásně, krásně popsal.

A tak to téma už není zajímavé. Na tom už se nedá stavět jakoby kampaňovitě kritika za každou cenu. A když jsme u té kritiky za každou cenu, tak tady já připomenu, že se dá dělat opoziční práce i jiným způsobem. Já jsem tady v koalici, ale v Praze na zastupitelstvu jsem v opozici. A já si moc dobře pamatuji a můžete si to ověřit, že my jako opozice jsme my nabízeli koalici aktivní spolupráci, my jsme nabízeli to, aby zastupitelstva a další jednání výborů probíhala úplně v jiném formátu právě proto, že covid, protože jsou důležité věci, řešení záchrany zdraví a životů, že jsme tam do toho nepletli tu kritiku za každou cenu, abychom tam otevírali témata, která v té chvíli byla druhořadá, jakkoliv pro Pražany obecně jsou důležitá - doprava, bydlení a podobně. Zeptejte se na to.

My jsme to nabízeli, že pojedeme i v polovičním formátu, kde my dáme dopředu hlasy, protože tam se hlasuje ne jako z přítomných jako tady, ale tam je vždycky polovička ze všech zastupitelů. Takže ta opoziční práce se dá dělat tak, že když je mimořádná situace a mimořádná situace to byla, tak že to nemusí být úplně dryáčnická kritika chytání za slovo za každou cenu.

Pak tady bylo téma Vrbětic. To přece jsme všichni cítili, že je to připravené na to, že jakoby - v uvozovkách - proruská vláda si netroufne vyhostit ty diplomaty v tom počtu, jak bychom si přáli. A najednou se naplnil sen všech demokratů za posledních dvacet let a my jsme tady vyrovnali počet těch diplomatů. A to téma najednou je fuč. Je fuč. Protože není co kritizovat. Takže objevilo co? Objevil se článek ve vztahu k ministrovi Hamáčkovi. Na to bych chtěl ilustrovat i to, jak se dá dělat politika. Když ta politika se dělá na základě výstupu v médiích.

Já jsem přejmenoval koalici v Praze, že to je koalice novinových titulků, tady je to, bych řekl, opozice reakcí na novinové titulky. Je to tak, protože vyšel článek na Seznamu o panu ministrovi Hamáčkovi a aniž by se někdo někoho ptal, tak byla okamžitě mimořádná tisková konference v reakci na článek - ne v reakci na nějaké dění, na článek - žádost i mimořádné jednání Sněmovny. V tomto duchu, kdyby byl Václav Klaus starší členem vlády, tak to tady máme znovu. To byl ten článek o tom, že on někam poslal miliardu tři sta milionů dolarů po revoluci. Tady, když se podíváte, tak ten článek se postupně mění, mění, mění, mění se titulek a všechno.

To by mě tedy zajímalo, jak by to proběhlo. To by tady byla mimořádná schůze a nakonec by se zjistilo, že ten článek je vlastně úplně jiný, mění se perex atd. Můžete si to ověřit. Takže tímhle způsobem za mě se podle mě reagovat nedá. To znamená vzít si jeden článek, na něm to postavit a dělat tu politiku. Mimochodem, do dneška vlastně to, co bylo v tom textu, tak potvrzeno prostě není. Není. A tím já nehájím všechny výstupy pana ministra Hamáčka. Zcela jednoznačně.

Takže ještě jednou. Tenhle bod je legitimní, je v pořádku, jenom my tam prostě chybí to B, co bude následovat. Ono vyvolat a vyslovit vládě nedůvěru je celkem snadné, to hlasování pak zabere asi hodinu, ale když to nastane, co bude potom dál. Já si myslím, že prostě zodpovědná opozice si nemůže vystačit s tím, bude vládnout vláda v demisi, jedeme jakoby se nechumelilo a my máme to razítko na tom symbolu, který jsme tady chtěli dát. To tak může být, ale podle mě je to málo. Za mě je to málo.

A teď, abych končil pozitivně a nebylo to jenom namířeno na opozici, protože jsem pozitivně smýšlející člověk, tak bych udělal takový sukus z toho, stručný, já bych to mohl mít na hodinu a půl, co se podařilo této vládě v oblasti ochrany spotřebitele, aby to bylo něco, co máme za sebou. A paní poslankyně se nemusí bát, já to zestručním. Vidíte, že já to nečtu, já jedu spatra, takže se nebojte, bude to už posledních několik minut.

Takže my jsme schválili několik novel insolvenčního zákona, abychom - a tady musím říct, že i za spolupráce s opozičními poslanci, ale to přece není minus, kdyby vláda nespolupracovala a nešli jsme tady napříč, tak bychom zase byli kritizováni, že se něco válcuje, takže já to beru jako pozitivní, že to bylo často ve spolupráci nebo dokonce v aktivitě velmi výrazné s některými opozičními poslanci. Ale důležité je, kdo to vystřelil, to téma, protože ty problém v exekucích, v insolvencích jsou tady dvacet let.

Takže dvakrát novelizovaný insolvenční zákon. Novela exekučního řádu - nebudu říkat všechny ty změny, které kultivují ten trh exekucí nebo to prostředí exekucí. Zvýšili jsme opakovaně nezabavitelnou částku. Zrušily se dětské exekuce. Nebudu říkat, často ve spolupráci s opozicí, (protože?) vidím Marka Výborného, který tady nervózně, chodí, takže já to takhle zdůrazním, férově.

Zavedl se institut chráněného účtu. Ty poslední dvě věci tady mohly být před 10, před 15 lety, jsou tady v této chvíli. Přijala se novela zákona o elektronických komunikacích. Snad aby se usnadnil přechod klientů u mobilních operátorů. Aby se zrušily ty pokuty. Zatočilo se s časopisovými šmejdy. Teď tady projednáváme novelu zákona energetického, který řeší energošmejdy. Z oblasti ochrany spotřebitele bych připomněl téma taxikářů, které jsme tady projednávali. Průvodců, realitních makléřů a v neposlední řadě nepoctivých směnáren, které nás tady v Praze velmi trápily. A to bylo zavedení mj. možnosti storna. To jsou všechno věci, které šly na vrub ochrany spotřebitele. Ano, mohlo to být ještě lepší, to je pravda. Tady vidíte, že já taky nejásám, neskáču dva metry. Mně tam například chybí institut hromadných žalob. Ale do toho pak bohužel přišel covid. Prostě za poslední rok tady máme mimořádné schůze, neustále se to různě posouvá apod. A víte, že třeba ty energošmejdy, já jsem tady s nimi úplně otravný a už se to tlačí půl roku. Takže některé věci se prostě nestihly a čekají na příští volební období. Stejně tak jako posílení pozice mimosoudních orgánů.

Takže já si myslím, že v oblasti ochrany spotřebitele, v oblasti exekucí, insolvencí se toho udělalo opravdu hodně a myslím si, že v tomto se i do budoucna bude na období této vlády v této oblasti pamatovat, že to byl velký posun. Velký posun za mě. V tomhle to byl velký posun. To znamená, že když půjdeme do těch jednotlivých témat, a možná se přihlásí další kolegové v jiných oblastech, tak zjistíme, že to sice nejsou novinové titulky, protože ta nekontroverzní témata nikoho nezajímají, nekonfliktní, ale reálně že to pomůže lidem.

Já vám děkuji za vaši pozornost.