Jednalo se o velkou odvahu, kdy ženy bez ohledu na možné následky vyšly do ulic. Patnácti tisícový dav žen požadoval i lepší pracovní podmínky, zkrácení pracovní doby, aby měly čas na rodinu, péči o děti a netrpěly bídou a mnohdy i hladem. Švadleny tehdy vymyslely heslo této stávky, které bylo „chléb a růže“. V roce 1910 pak na mezinárodní ženské konferenci Druhé internacionály v Kodani prosadila Clara Zetkinová oslavy mezinárodního svátku žen, který se ovšem nejdříve slavil 19. března. Na osmý březen se tato oslava přemístila až v roce 1913.  Tento svátek se velmi rychle rozšířil. V roce 1975 MDŽ uznala oficiálně OSN. A díky minulým událostem si i tento rok připomeneme 8. března již klasický svátek. Každý z nás mužů jistě najde ve svém okolí ženy, které si zaslouží úctu a poděkování. Ať už se jedná o maminky, manželky či ženy, které potkáváme v mnoha různých profesích, kdy často jsou mnohem lepšími pracovnicemi nežli muži. A tak nejen v tento den, ale po celý rok bychom si měli zachovat úctu k ženám, bez nichž si dnešní svět neumíme představit. Proto i já posílám pomyslnou kytici všem ženám, které nám každý den pomáhají vytvářet svět snesitelným a zasazují se o skončení všech válek, agresí a terorismu, protože jen v míru můžeme bez obav vychovávat děti a starat se o rodinu.