Vadí mi, že Poslanecká sněmovna byla nucena tento návrh přijmout pod pohrůžkou stávky. Za chvíli provedu exkurz do legislativního procesu, bohužel budu už asi některé věci opakovat, ze kterého bude zřejmé, že odbory a Česká strana sociálně demokratická buď spaly, nebo odvedly mizernou práci. Stávka se pak hodí, protože odvede pozornost jiným směrem, pryč od vlastního šlendriánu. Za sebe však říkám, že podobnou tvorbu legislativního procesu odmítám.
Zmínil bych se o okolnostech, jak byl původní návrh, který teď řešíme, přijat. Jak se ocitl v zákoně o dani z přidané hodnoty. A vezmu si k tomu pomocníka. Uplynulé úterý jsem v Českém rozhlasu Radiožurnál poslouchal dvacetiminutovku Martina Veselovského, kde hostem byl náš kolega místopředseda Senátu Milan Štěch. Bylo to zajímavé povídání – doporučuji vyhledat na internetu, poslechnout, případně mohu poskytnout text, který mám k dispozici. Já si teď z něho dovolím krátkou citaci.
Kolega Štěch říkal: „Tak nedivme se těm odborářům, kteří nemají vyhraněnej stranickej názor, že jsou tak znechucený, a že také sáhli k tomu kroku, ke kterýmu sáhli. Protože to, co se stalo, to byl z našeho pohledu odbornýho podraz. Nikdo prakticky nevěděl o tom, že se mají zdanit benefity a to znamená velice vážné ohrožení kolektivního vyjednávání a týká se to všech zaměstnanců, nejenom dopravních. Týká se to všech zaměstnanců v České republice. Prakticky každý zaměstnanec – až na výjimky – má nějaký benefit. Buď ve stravování nebo v oblasti dopravy do zaměstnání nebo přechodné ubytování nebo nějaké sociální výhody ve firmě, které firma poskytuje.“
Pan místopředseda Senátu sdělil posluchačům, že nikdo z odborářů nevěděl, jaké vlastně jsou dopady onoho nově zavedeného § 36a. Tak jsem se podíval, jak se toto ustanovení dostávalo na svět. Novela zákona byla projednávána jako sněmovní tisk č. 887 a tento tisk byl předložen do Poslanecké sněmovny 7. srpna 2009. Rozeslán byl poslancům 12. srpna.
Zpravodajem nejenom v prvním čtení byl v Poslanecké sněmovně pan poslanec Miroslav Svoboda, člen ČSSD. Já si dovolím citovat z jeho vystoupení při prvním čtení. Pan poslanec říká poté, co mu bylo uděleno slovo: „Děkuji za slovo. Já nerad dělám prudiče nebo stěžovatele dané situace, nicméně se přiznám, že zvýším vždycky svoji vlastní pozornost v okamžiku, kdy mi někdo říká, že musím bezezbytku respektovat normu, která přichází. Takže o to raději se jí budu věnovat a o to důkladněji ji budu předčítat a budu žádat své odborné okolí o to, aby mi k tomu udělali expertizy. Takže se jedině přimlouvám za to, že máme čas na projednání ve výborech.“
A jak tehdy dopadlo hlasování v Poslanecké sněmovně o této normě? Pan zpravodaj hlasoval pro. Zrovna tak i místopředseda sociální demokracie odborář Zdeněk Škromach hlasoval pro. Tady to mám černé na bílém. I další z významných odborářů ve sněmovně Cyril Zapletal hlasoval pro. Stejně jako všichni přihlášení sociální demokraté. Abych byl spravedlivý, pan poslanec Paroubek nehlasoval pro, on byl nepřihlášen. Možná tehdy řešil Pandury nebo něco podobného. Dokonce i komunisté hlasovali pro tuto normu. Ani jediný nebyl proti.
Při projednávání v Senátu, kde jsme tuto novelu projednávali jako tisk č. 195, ministr financí tuto normu. Citovala to zde již kolegyně Paukrtová, a já to proto nebudu opakovat. Ale když se podívám, jak hlasoval náš kolega, místopředseda Senátu Milan Štěch – hlasoval ANO. Stejně jako jeho přítomní kolegové z České strany sociálně demokratické. Jedna z nich se nám tady už představila, druhý byl kolega Řihák, kteří se zdrželi hlasování.
Ale kdeže ty loňské sněhy jsou. Boj znovu začíná, ale já jsem přesvědčen o tom, že je zcela zjevné, že je doložitelné, že odborářští předáci, kteří se účastní připomínkového řízení, měli zcela jednoznačně k dispozici podklady, které je vedly k tomu, že vnímali účinky napadeného znění zákona, a že bylo od počátku zjevné, co měla vláda na mysli. Tolik rychlé procitnutí se mi zdá opravdu divné. Kolega Štěch tady řekl, že to není předvolební téma, že to tak hrát nechtějí. Poslouchá se to dobře, ale za sebe říkám, že tu O Červené Karkulce mám raději. Ono bude docela zajímavé se ještě podívat, odkud se to ustanovení vzalo. Už to tady padlo a já to zopakuji. Ono ustanovení § 36a se do zákona o dani z přidané hodnoty nedostalo náhodou, ale na základě akceptování článku 80 Směrnice Rady 2006/112/ES z 28. listopadu 2006 o stanovení základu daně ve zvláštních případech. Podle tohoto článku mohou členské státy vymezit kategorie dodavatelů plnění a příjemců plnění, u kterých se způsob stanovení základu daně odvíjí od tak zvané ceny obvyklé bez daně ve zvláštních případech. Jedná se o ustanovení, které není pro členské státy povinné, a členské státy mají možnost uvedený článek implementovat do národní legislativy. Zdůrazňuji – původ tohoto návrhu je v Evropské unii. Chce snad vážený kolega Štěch říci, že se matka Evropa mýlí? Nebo že plíživý bruselský socialismus je namířen proti pracujícím? Ne, to je jistě nemožné, to je neuvěřitelné. Tak nevím.
Zkusím to ale v závěru svého vystoupení trochu vážněji. Problém máme na stole a za sebe říkám, že bych se přimlouval za systémovější řešení. Zase se na tom shodnu s pomocníkem, kterého jsem si přizval, s panem kolegou místopředsedou Senátu Milanem Štěchem, který ve vzpomínané dvacetiminutovce na Radiožurnálu řekl – cituji: Protože on tu daň neumí nikdo pořádně obsluhovat, obsloužit. Možná jste slyšeli, co to je cena v čase a místě obvyklá, a to bude hrozný zmatek. Ony se toho bojí finanční úřady, ministerstvo financí vůbec neví, jak tu daň bude vybírat. Jednou se řeklo, že to bude výpadek půl miliardy korun, teď se mluví, že to bude maximálně 50 milionů korun. Nikdo neví, jaká by měla být výtěžnost té daně. Takže, je to prostě vypuštění draka a nikdo neví, jak ho zvládnout. Konec citace.
Souhlasím s tím, že stanovení dopadu do státního rozpočtu je značně problematické. Dnes jsem při projednávání tohoto návrhu na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu slyšel, že dopady do státního rozpočtu budou zhruba 500 – 750 milionů korun. Podle mého názoru to bude méně. Důvodem bude nejasnost tohoto ustanovení, protože lze očekávat velký počet sporů, které pro stát nemusí dopadnout dobře, neboť platí zásada o pochybnostech ve prospěch poplatníka. Správa tohoto ustanovení tak může být dražší než výnos. Víte, že často volám po systémových řešeních v zákonech nejenom daňových. Vypuštění jediného písmenka z odstavce 3, § 36a zákona o dani z přidané hodnoty takovým řešením určitě není. Naopak je to řešení nesystémové a vůči ostatním skupinám dotčených osob je diskriminační.
Ve fázi hledání systémových řešení se nenacházíme a podle mých zkušeností se ještě dlouho nacházet nebudeme. Když přičtu k tomu, co jsem řekl – okolnosti vzniku projednávaného návrhu, tak rozhodně nemohu hlasovat pro předložený návrh, naopak budu hlasovat pro jeho zamítnutí. Děkuji za pozornost.
