„Vietnamci jedou strašně dopředu, to je neuvěřitelné. My o nich víme, že je tu máme a že se integrovali do společnosti úplně v pohodě. Ono je tam jich už 120 milionů! Já si myslel, že jich je sto milionů, ale jejich počet zase narostl. Hanoj má 11 milionů!“ konstatuje na začátku svého povídání kovář.
Vzor raději ani nezkoušet
„Ale co můžete srovnávat s jejich životem, když jedete jenom někam do kulturního centra nebo areálu pro turisty. To musíte opravdu vidět každodenní život… Náušnici koupíte někde od místních nebo i třeba v autobusu za dolar, ale v Sapě nebo samozřejmě v Hanoji za 120 dolarů. Ten člověk, který to oddře, z toho prostě dostane minimum a pak to dostanou překupníci a s nimi to letí.“
„Je tam zajímavá doprava. To bych udělal tady. Jsou tam tři druhy autobusů. Jedny jsou dálkové, které mají velké společnosti, a vy si v nich můžete lehnout. Má dvě patra, dole postel, nahoře postel, tam si prostě lehneš vedle někoho, koho samozřejmě vůbec neznáš. Pak jsou tam běžné autobusy, které provozují soukromníci a také stát. Ty jezdí mezi městy na kratší vzdálenosti. A pak jsou tam lokální autobusy. A to je masakr. Fungují i jako pošta. Je to třeba autobus, kam se vejde dvacet lidí. On jich tam narve 40. Když chcete na záchod, tak prostě zakřičíte, vystoupí hafo lidí, vy vykonáte potřebu, nastoupíte a jede se dál. To si u nás nedokážu představit, to bych se po…,“ konstatuje Štrunc, který ve Vietnamu nebyl poprvé.
„Řidič má pomocníka, který má telefon. Autobus je už narvaný a teď si představte, že na zastávce stojí chlápek, co má bednu metr na metr. On nechá vystoupit lidi a narve tam tu bednu. Protože ta je nestlačitelná. Lidi se tam narvou zase zpátky. Nevidíte, že by někomu něco nevzal. To se vám zdá, že ten autobus je nafukovací. Nahoře veze slepice, prase v kleci, kozu, která má nohy svázané drátem a je přepásána nějakým lanem. To je neuvěřitelné. S tímhle já jezdím strašně rád,“ vyznává se Štrunc.
Poctivost
„Stalo se mi, že jsem u jedné pagody zapomněl ruksak. Chodil jsem tam tak tři hodiny bez něj. Mniši mi řekli, že to se tam stává běžně a že se určitě najde. Tak jsem ukázal jeho fotku, co jsem jej měl na zádech. A mniši to našli! Já pak k motorce, kterou řídila jedna Vietnamka, přišel až za dvě hodiny, čekala. Já myslel, že už odjede, ale ona ležela u motorky a čekala na mě. A říkala, že kdyby odjela, tak bych se už nedostal na základnu.“
Bude pro Českou republiku rok 2025 lepší, než ten proběhlý?Anketa
A pak tam na ulici řekneš nějaké bábě, co má telefon, že potřebuješ do Hanoje. A za chvíli přijede prosklený tranzit. Řeknete, kam chcete jet, a šofér vám řekne, kolik to bude stát. Vietnamsky, protože anglicky většinou neumí. Vy dáte vědět, že nerozumíte. Tak on vyndá z peněženky peníze, podá vám je, přičemž jste na druhé straně auta, abyste se na ně podíval, a že takové chce. Prostě tam byste přežili,“ vzpomíná dále.
„Pak přijedete do Turecka, do Istanbulu. Tam když řeknete, že nemáte peníze, tak zavolají ochranku a začnou vás vyšetřovat. Já jsem to jen zkoušel, jestli jsou ještě lidi. A on by vám napařil pokutu, i když nemáte peníze. Tak jim říkám – já jen chci vědět, jestli jste lidi, nebo vlci z Evropské unie,“ konstatuje Štrunc.
„Čím zaostalejší země, tím jsou ti lidé lidštější,“ hodnotí kovář. „Když jsem byl kdysi v Afghánistánu, tak tam v jedné rodině měli dědka, kterému bylo možná už sto let, nikdo nevěděl, kolik vlastně. Oni mu do postele hodili nějakou tak patnáctiletou vnučku, vysvlíkli ho a dali je pod peřinu a ona jej hodinu hřála. Dávala mu svoji energii. Pak odešla, dědka oblíkli, dali mu jídlo, on se najedl a pak mu dali vodní dýmku s hašišem. On si zakouřil, vyběhl jak srnka, sebral kozy a vyhnal je na kopec a tam s nimi byl až do večera. Pak se vrátil, dal si šluka, najedl se a šel si lehnout. Prostě, rodina se o něj starala. A my tady? Nemáme čas, slyšíte pořád. Takže nasereme lidi do pomyslných koncentráků, kde jim seberou penzi, a ještě na ně musíme platit. To je náš životní styl. Člověk tady začne přemýšlet sám nad sebou, teprve až je v prdeli.“
Fotogalerie: - Ohlédnutí za rokem 2024
Tatíček nebyl milius
A Štrunc vzpomíná dál: „Můj táta zažil první republiku. Tatíček Masaryk nám vrátil svobodu a státnost, ale řekl, aby se každý živil sám. A klidně nechal střílet do dělníků. Tak jej vnímali obyčejní lidé. A toto zlomí vaz Fialovi, kdy jej obyčejní lidé budou brát za darebáka, který jim škodí. Ale tihle obyčejní lidé mu dělají voliče. A taky jej volí střední třídy. Mně se tady nelíbí, že to tady vedou mafiáni. Mafiáni, kteří dělají zákony. Já mám problémy to respektovat, protože zločinec přece nikdy nemůže vydat zákon, protože on sám je mimo zákon. Ale někteří se na to dívají jinak. Že se mají dobře, že pana profesora volili a myslí to s námi dobře. A že víme, co bude. A já na to – no, já nevím, co bude zítra, a oni už plánují na roky a desetiletí dopředu. Vědí, co bude za patnáct let? Ta turbulentní situace ve světě může být přece úplně jiná. Těmhle říkám, pojďte se bavit o Vietnamu, kde jsem byl, a ne o politice, protože vy jste na druhé straně mého uvažování. A prý se vám daří dobře, i když děláte od časného rána do večera. A to mně nepřijde normální, abych měl ještě dvě zaměstnání, abych se uživil. Oni mi říkají, že se mám dobře, že mám elektřinu a plyn, jenže já na to ale, co musím všechno udělat, abych si na to vydělal. Prostě mně zdražili všechny základní potřeby. Jim to nepřijde divné. A tihle lidé volí Fialu a věří, že Rusko je agresor. A oni jak dávali na Ukrajinu a jak jí pomáhají. Nu a já na to – víte, kde končí ta vaše pomoc? Hnije ve stodolách za Kyjevem, protože oni, kdyby to dali na frontu, kde se opravdu bojuje, těm lidem, tak by podporovali Rusy. Protože tam jsou jenom Rusové. To mně řekli, když jsem tam byl, že přece nebudou podporovat Rusy. Tak na co tam žebráte pomoc, když vám hnije ve skladech a rozkrádáte ji,“ rozčiluje se Štrunc.
„Fico to dělá moc dobře. A to samé Orbán. Takhle by měli vypadat premiéři a představitelé státu. Přece nejdříve musejí být naši lidé a pak ti ostatní. Za covidu, kdo dostal první čínské roušky a vakcíny? Amíci, Francouzi, oni se vykašlali na nás, na kamarády z EU. Nejdřív si to vybrali oni a pak došlo na ty ostatní. Že nakoupili blbé vakcíny, to je jejich věc.“
Psali jsme:
Zaměřeno také na Prahu
„Rusové prý ukázali, kdyby se něco semlelo, kam by nastříleli ten orešnik. První je americká základna v Ramsteinu v Německu. Pak je polská základna v Řešově, přes kterou jdou zbraně a kde jsou Američani. Pak je Vilnius v Litvě. Kolem ní jsem jel, to je základna NATO. Jedete tam dvě hodiny okolo! To je základna, jak hovado, vezměte si, za dvě hodiny najedete sto kilometrů. Tam jsou ty velké transportní letouny. U nás jsou prý dva cíle – Náměšť nad Oslavou a pak Praha. Víte proč? Systém Galileo! Prý abychom měli lepší navigaci. I prd! To je na řízení dalekonosných střel. Německo má asi šest základen, Polsko čtyři, Rumunsko je tam také, Francie má asi šest cílů, Británie asi čtyři. Něco má Belgie a je zajímavé, že Nizozemí ne. To mě překvapilo, protože vždycky tomu americkýmu agresorovi drželo palce. Tak tam by to Rusové naflákali, kdyby k něčemu došlo,“ konstatuje kovář.
„Fica odsuzují, ale já jej beru jako člověka, který se stará. To, co nyní říká ukrajinský prezident, ukazuje jejich povahu, ale ta už byla známá, ještě když se tam nebojovalo. Jsou to náckové a jde jim hlavně o ně. My. Nám musíte dát! Já bych jim dal hovno. Jestli se chcete bránit, tak se braňte. O ničem jiném ta válka není než se dostat Rusovi na kobylku a vybrakovat mu zdroje,“ uzavírá své povídání umělecký kovář ze Smědčic u Rokycan.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 6 čtenářů)
Máme se dobře, když proudí elektřina a plyn?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Václav Fiala
oldcrock
