Bohužel se nejednalo v poslední době jen o tyto případy, kdy skupina zločinců útočí na životy civilistů. Za podobný teroristický útok lze označit i ničení elektrického vedení z Ukrajiny na Krym, které má také za cíl destabilizaci situace a vynucení si ústupků druhé strany.
Za sebe odmítám každý čin, který má za cíl zabíjet nevinné, působit škodu a komplikovat lidem jejich život. Tento způsob boje kohokoliv nepovede nikdy k nastolení míru a neměl by také vést k ústupkům vůči těmto zločincům. Neměli bychom dopustit, aby se tato cesta stala běžným způsobem jak prosazovat své zájmy. Proto je také nepochopitelné, že Turecko sestřelilo ruské vojenské letadlo, které byť možná krátce narušilo jeho vzdušný prostor, při plnění svých úkolů spojených s bojem proti teroristům v Sýrii, ledaže by bylo jejich spojencem.
Mezinárodní společenství včetně všech rozhodujících států ve světovém dění, musí mezi sebou nalézt určitý průsečík společných zájmů, pro potlačení těchto útoků, neboť pokud k této shodě nedojde je jasné, že jejich intenzita se naopak bude stupňovat. Je známé, že zbrojní průmysl je jedním z klíčových hráčů ve světovém ekonomickém dění a utápí se v něm celosvětově stovky miliard dolarů ročně, ale tento fakt není pro lidstvo přínosný. Nastartovávat ekonomický růst za cenu zkázy a následné obnovy nikomu kromě určité skupiny vyvolených osob nepřispívá. Kdyby se jeden roční výdaj na zbrojení ve světě, dal místo toho na řešení příčin dnešních problémů, vykonalo by se mnohem více než, jak si někteří mylně myslí, vykonají zbraně.
Nerad bych se dožil další světové války, která, jak mnozí varují, je dnes blíže než v době Karibské krize a blokády Kuby. Již delší dobu jsme svědky a účastníky války ekonomické, která probíhá mnohdy velmi neférovým způsobem, různými nesmyslnými sankcemi a nedodržováním sjednaných mezinárodních dohod. Toto není cesta jak najít shodu, alespoň ve věcech, pro další fungování světa nezbytných.
Je třeba, aby celosvětové mírové a sociální hnutí vytvořilo tlak a apelovalo na své představitele, že netoužíme žít ve stálých obavách z terorismu a je proto nutné změnit politiku nadvlády a války, na politiku rozumu, míru a pochopení všech, kteří jsou ochotni tyto naše priority respektovat. Nesmíme zbytečně ztrácet čas a v této věci očekávám a věřím, že příští rok 2016 snad bude konečně průlomovým.
