tak paní ministryně vystoupila velmi obšírným závěrečným slovem, které vlastně otevřelo další otázky, na které je asi vhodné alespoň trochu zareagovat. Paní ministryně se v poslední době s oblibou vždy vrací k roku 2008 nebo 2009. Já myslím, že je to zbytečné, byly jiné podmínky. Kdyby v těch letech vláda, která tehdy byla, kde byl pan ministr financí Eduard Janota, byla to úřednická vláda, kdyby to dělala tak strašně špatně, tak jsme nemohli vůbec počítat, tak bychom v roce 2014 a 2015 nebyli tam, kde jsme byli. A ano, tehdy se zvolila určitá dočasná opatření, která se ukázala, a to je velké poučení z roku 2009, dočasná opatření, která se ukázala bohužel jako trvalá. A to je velká zkušenost, že každé opatření dočasné povahy má velkou tendenci státi se trvalým opatřením. A to je velké poučení. Jinak si nemyslím, že to, co se dělo v roce 2009 nebo 2008, můžeme tak jednoznačně kritizovat a odmítnout, nemyslím si to. Tehdy se poukazovalo na různé problémy zemí jako Maďarsko a další.
Pamatuji si, jak tehdejší ministr financí, jehož autoritu jsem nikdy nezpochybňoval, byl to velký rozpočtový odborník, Eduard Janota, prohlašoval v Poslanecké sněmovně, že takto neustále zvyšovat mandatorní výdaje prostě nelze. A proto se muselo tehdy něco udělat, ano, musely se udělat škrty. Ale takovéto jednoduchý odsudek, že se škrty nedostaneme k ekonomické prosperitě, to jsou takové jednoduché odsudky, které si možná může dovolit předseda vlády, ale ministr financí by si to dovolovat neměl.
Co se týká věcí, které tady byly zmíněny jen náznakově, co se týká územních rozpočtů, tak ano, v letech 2008 nebo 2007 územní rozpočty byly jiné, než jsou teď. Ale všechno to navýšení, které někdy i odstartoval Senát, myslím, v roce 2012 nebo 2013, tak bylo vlastně vyvzdorováno obcemi, vyvzdorováno kraji. Téměř neznám případ, že by samo ministerstvo financí, nebo případů bylo vzácně, kdy samo ministerstvo financí přišlo bez tlaku zvenčí se změnou rozpočtového určení daní.
To, že by bylo vhodné se podívat na zákon v pasážích, které teď projednáváme, respektive zákon o rozpočtové odpovědnosti v pasážích týkajících se rozpočtové odpovědnosti obcí a krajů, to je evidentní. Když jsem si nalistoval pravidelnou zprávu o plnění pravidel rozpočtové odpovědnosti, kterou předkládá Národní rozpočtová rada, tak i přesto, že se shodneme na tom, že obce nejlépe hospodaří, jsou nejlépe hospodařícím segmentem veřejných financí, tak přesto pravidlo, které není dobře nastaveno, pravidlo 60 % podílu dluhu k průměru příjmu za poslední čtyři roky, nesplňuje 517 obcí, což je přes 8 % obcí, a to není tak malé procento. To pravidlo není dobře nastaveno, já jsem pro něj tehdy nehlasoval v roce 2016. Ono vlastně zvýhodňuje kraje, protože do příjmů se započítávají nejen daňové příjmy, ale i všechny dotace, které dostávají kraje a které rozdělují jako pošťáci, dotace na platy učitelů apod. Takže ty jsou v úplně jiné pozici než třeba obce. Tzn. chtělo by to někdy se na to podívat, ale o tom se teď debata nevede. Teď se debata vede, jestli rozvolníme rozpočtovou disciplínu vlády na 7 nebo 8 let. A nebo umožníme přiměřenou fiskální stimulaci ekonomiky, která je určitě nezbytná. Ale přiměřenou ne tak, jak to představovali a nenapodobitelně ztvárnili v pohádce Sůl nad zlato Vlasta Burian a Jan Werich, ale skutečně odpovědnou, přiměřenou, krátkodobou fiskální stimulací. A to nepochybně institut krátkodobých přechodných jednorázových operací ve stávajícím znění zákona umožňuje, o tom jsem přesvědčen. Není pravda, že by to bylo možné jen v letošním roce, to, když si přečtete, paní ministryně, je to na následující příští rok, takže je to možné a nevidím důvod, proč teď v tuto chvíli měnit úplně zásadním způsobem zákon a dávat do pravidel nějaká konkrétní čísla, když sami víme, že odhady propadu nebo odhady ekonomického vývoje v příštím roce se velmi různí. Ať je to ministerstvo financí nebo Mezinárodní měnový fond. Ty odhady jsou velmi různé a nevidím jeden důvod, proč tímto nesystémovým způsobem zatěžovat stávající zákon. Ministerstvo financí v mnoha případech vždy v minulosti používalo na návrhy opozice a na návrhy poslanců, senátorů argument "je to nesystémové". Co je víc nesystémovější než návrh, který nám předložila tady paní ministryně financí? Já jsem přesvědčen, že když návrh nepřijmeme a zamítneme ho, tak to bude návrh ve prospěch udržení rozpočtové disciplíny minimálně v dalších rozpočtových letech. Nebude to znamenat, že se nebudou moci vyplácet důchody nebo že se nebudou valorizovat platby za státní pojištěnce. Nic takového to znamenat nebude a vy to dobře víte, paní ministryně financí. Samozřejmě pro ministerstvo financí je výhodnější otevřít fiskální prostor víceméně nahodilým způsobem, otevřít to na 7 let. A já se docela divím, že ministerstvo financí nepřišlo s mnohem skromnější ambicí otevřít to třeba na 1 rok, na 2 roky, jak o tom mluvila paní předsedkyně Zamrazilová. Určitě v takovém případě by ta debata byla jednodušší a mohli bychom seriózně debatovat o tomto návrhu zákona. To je z mé strany všechno, nechci to prodlužovat, protože každá reakce pak budí reakci a myslím si, že vše podstatné tady bylo řečeno, děkuji za pozornost a zpravodajskou zprávu, slovo zpravodaje si nechám až na závěrečné vystoupení.
