Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, vážená vládo, já si taky dovolím říci pár slov k návrhu rozpočtu, který dnes projednáváme. Mě zaujala slova ctěného kolegy, který tady teď nyní není, pana kolegy Votavy prostřednictvím pana předsedajícího, který řekl, že se jedná, když to parafrázuji, o sociálně demokratický rozpočet a zohledňuje priority sociální demokracie, což před chvilkou potvrdil i pan kolega Onderka.
Při čtení státního rozpočtu jsem si dokonce vzpomněl na jeden citát Antonína Švehly, který říkal, sociální demokraté rádi rozdávají koláče, které sami neupekli a upéci ani nemohli, protože snědli těsto, které ještě nestačilo ani vykynout. Ano, takto mi to připomněl státní rozpočet tento citát. Ale není to jen rozpočet sociální demokracie. Je to společný rozpočet vlády ANO, ČSSD a KSČM. A vláda bohužel při řízení státního rozpočtu a při řízení státních financí de facto žije z podstaty. A podle mého názoru dávno rezignovala na podstatné změny, které by vedly ke zvýšení dlouhodobé stability státních financí.
Přestože díky ekonomickému růstu rostou příjmy státního rozpočtu, tentokrát meziročně vláda počítá o necelých 100 mld. Kč. Vládě to bohužel nestačí a znovu a opět předkládá deficitní rozpočet. Paní ministryně tady hovořila o tom, že podíl státního dluhu na hrubém domácím produktu sice pomalinku klesá. Ale ono to není tím, že by se nám předkládal zdravý rozpočet, který má ambice snižovat státní dluh. Je to tím, že navzdory vládním krokům roste ekonomický růst. A tento ukazatel se tedy zlepšuje kvůli ekonomickému růstu. A vláda ho předkládáním deficitního rozpočtu naopak táhne dolů. A není to tak, že by vláda přispívala k úhradě státního dluhu.
Přestože vládě rostou příjmy a zároveň plánuje opět deficitní rozpočet, tak vláda hledá další dodatečné příjmy pomocí daňového balíčku a rozpočet postavila na normách, které ještě nebyly přijaty. V rámci těchto norem se například předpokládá i zdanění technických rezerv pojišťoven, což je vlastně jednorázový příjem do státního rozpočtu, který chce vláda rozpustit v běžných výdajích státu.
Co by se dalo hodnotit na první pohled pozitivně, je to, že kapitálové výdaje mají narůst oproti roku 2019 zhruba o 20 %, o 24 mld. Kč na 146,7 mld. Nicméně ani to jejich podíl na celkových výdajích v příštím roce nedostane nad 10 %, tedy nad úroveň, které dosahovaly v době recese. To znamená, když tady pan kolega Onderka prostřednictvím pana předsedajícího hovořil o prorůstovém rozpočtu a prorůstových investicích, tak by si měl uvědomit, že nedosahuje státní rozpočet na příští rok v návrhu ani tolik investic, kolik bylo v podílu v době recese před x lety. A tato stále malá výše kapitálových výdajů limituje právě investice například do silniční nebo do železniční infrastruktury, což by v době růstu měla být také priorita, aby se položily stabilní základy budoucího ekonomického rozvoje. A jak zde říkal pan kolega Onderka, uvidíme, jak se vládě podaří čerpat i takto snížené investice oproti době před deseti lety.
Se zvyšováním objemu rozpočtu vláda neustále zvyšuje tlak pouze na příjmovou stránku rozpočtu. A není divu tedy, že složená daňová kvóta permanentně roste. Neznamená to nic jiného, než že stále větší procento našeho hrubého domácího produktu je stále více a více přerozdělováno přes veřejné finance. Jak tady říkal pan kolega Onderka, levice ráda přerozděluje, velice ráda, a tím se pasuje do role, že ráda rozhoduje o cizích penězích. Překvapil mě pan kolega Dolejš, že vybrané peníze z daní nepovažuje za cizí. A já si myslím, že to je právě ten problém, že levice nevnímá tyto prostředky jako peníze, které se nejdřív musí vzít daňovým poplatníkům. A opravdu se k nim mnohdy chová podle hesla - z cizího krev neteče.
Rapidně nám roste personální obsluha státních funkcí. Mezi roky 2014 a mezi roky 2020, abychom nesrovnávali pouze meziroční růst, tak se jedná o nárůst o cca 58 000 státních zaměstnanců, pokud srovnávám skutečnost roku 2014 a předpoklad roku 2020. Ano, některé státní zaměstnance potřebujeme - ve škole, hasiči, policisté apod. Ale bohužel roste i počet státních zaměstnanců v byrokracii a na ústředních orgánech státní správy a jejich resortních organizací. Objem prostředků na platy za tu dobu vzrostl o více než neuvěřitelných 86 mld. A toto není jednorázový vývoj. Tímto růstem vláda zatěžuje každý další rozpočet a ten bude muset v budoucnu daňový poplatník zaplatit.
Jak jsem říkal, vláda žije z podstaty. Bohužel nevyužila příznivé situace ekonomického růstu a ani se k tomu nehodlá a zvyšujících se příjmů státního rozpočtu pro nějaké proticyklické reformy. Naopak státní finance jsou na případnou recesi a ochlazení ekonomiky ještě hůře připraveny než v době ekonomické krize. A to je bohužel špatná vizitka hospodaření se státními financemi. Místo aby vláda využila hospodářského růstu ke stabilizaci státních financí, ke strukturálním změnám, které potřebujeme, a přípravě na doby budoucí ekonomické stagnace, či recese, či stárnutí populace, tak si stát stále žije nad možnosti. A bohužel to jednou daleko více zaplatí daňový poplatník.
A to jsou důvody, dámy a pánové, proč nepodpořím tento návrh státního rozpočtu. Děkuji za pozornost.
