Děkuji, pane předsedající. Ještě jednou dobrý den. Dámy a pánové, vážená paní ministryně, vážený pane ministře. Avizoval jsem, že dneska se budu zabývat na rozdíl od minulého vystoupení, kdy jsem se věnoval jednomu z pozměňovacích návrhů na zvýšení limitu pro povinnou registraci DPH, tak se budu dnes zejména věnovat otázce bydlení a už dnes diskutovanou daní z nabytí nemovitostí. Pan kolega Nacher, vaším prostřednictvím, se dozví, i když tu teď není, ale možná mě poslouchá v kuloárech, tak se dozví možná odpověď na tu svou otázku, kterou tady položil, nebo na tu svou poznámku.
Nebudu se už věnovat dopadům jednotlivých opatření navržených v rámci daňového balíčku, protože o tom jsem tady hovořil po prvé. Nebudu to opakovat. Jenom chci zdůraznit, vyprovokovalo mě k tomu i vystoupení předsedy Poslanecké sněmovny a určitá tisková zpráva Ministerstva financí týkající se složené daňové kvóty. Tak chci zdůraznit, že vláda jednoznačně počítá se zvyšováním přerozdělování v ekonomice.
Protože se zvyšuje daňové břemeno a složená daňová kvóta roste, má dosáhnout historicky nejvyšších hodnot, podle vlády to bude 35,9 % výše složené daňové kvóty, podle návrhu rozpočtu na rok 2020 podle metodiky OECD to už dokonce přesahuje 36 %, což je de facto nejprokazatelnější ukazatel této vlády, daňové břemeno se zvyšuje, také dnes projednáváme v daňovém balíčku zvyšování daní, a to vše má vést ke zvyšování přerozdělování v ekonomice.
Na přerozdělování se vláda bohužel spoléhá i v otázkách bydlení. Jak jsem avizoval, tím se budu zabývat dnes a budu se zabývat i tou daní z nabytí nemovitosti.
Já si myslím, že nesmíme ani v této Sněmovně, ani na výborech, ani na plénu, ani vláda by neměla zavírat oči před tím, že otázka bydlení a problematika bydlení se stává velmi citlivou a ožehavou otázkou pro celou naši společnost. Tou zásadní otázkou je, že vlastnické bydlení - a mnohdy i nájemní - se dnes vzdaluje dokonce střední třídě a mladým lidem. Stávající stav ovlivňuje a ovlivní celé generace lidí, jejich životní úroveň a každodenní životy. Bohužel mi připadá, že oblast bydlení je spíše na okraji zájmu vlády, minimálně to není jednou z jejích priorit. A pokud už vláda něco řeší, tak hledá komplikovaná řešení založená na přerozdělování a podpoře pouze určitých forem bydlení.
Například o půjčky na bydlení pro mladé není žádný masivní zájem a obávám se, že ani program Ministerstva pro místní rozvoj program Výstavba nepovede k řešení stávajícího stavu bydlení. Mě trochu mrzí, že dnes tady není ministryně pro místní rozvoj, ale není to její povinností, takže doufám, že paní ministryně, případně pan ministr jí některé teze z mého vystoupení budou interpretovat.
Co se týká půjček pro mladé, tak jen pro vaší informaci, Státní fond rozvoje bydlení evidoval do 9. října za tento rok 347 žádostí zejména na výstavbu rodinných domů. Tyto žádosti jsou v hodnotě 411 milionů Kč, přitom banky za celý minulý rok - pro vaši představu - poskytly hypotéky ve výši 15 miliard Kč. Na tom nepoměru těch peněz vidíte, že tento nástroj vlády, řekněme vlajkový nástroj vlády, je - jak se lidově říká a omlouvám se za lidové rčení - takzvaným plivnutím do rybníka. Tento nástroj nevede a nepovede k nějakému skutečnému řešení bytové krize. Je to spíše další z marketingově populistických gest této vlády. Gest, která stojí peníze a vláda se tím tváří, že něco řeší, ale ve skutečnosti tím de facto neřeší vůbec nic.
Program Výstavba je totálním debaklem a propadákem bytové politiky této vlády. Tolik slov jsme slyšeli ohledně toho, že vláda vyřeší bydlení pomocí obcím při výstavbě nájemních bytů. A jaká je, dámy a pánové, realita? Do začátku října se podle informací ministerstva sešlo jen 11 žádostí o dotaci v celkové výši lehce přesahující 80 milionů Kč a o úvěr požádalo ještě méně obcí, a to pouze tři v celkové hodnotě 41 milionů Kč. Ministerstvo původně slibovalo miliardu na tento program na letošní rok a každý další rok 2 miliardy Kč na dotace a miliardu na půjčky pro obce ročně. A sama vláda, když vidí, jaký to nemá úspěch, od svých slibů ustupuje a počítá v rozpočtu pouze s půl miliardou na program Výstavba. Já tím chci jenom doložit, těmito dvěma údaji, že nástroje, kterými chcete řešit bytovou krizi v České republice, tak tyto nástroje nefungují. Přitom odmítáte to nejjednodušší, zrušení daně z nabytí nemovitostí.
Před námi totiž leží jedna unikátní možnost, jak okamžitě snížit náklady na pořízení vlastnického bydlení o 4 %, a to je právě zrušení daně z nabytí nemovitostí. Je to jeden z bodů, který se dá udělat jednoduše, okamžitě, závisí pouze na chuti a vůli vlády a této Sněmovny. A já už se vás dva roky z tohoto místa snažím přesvědčit o tom, že zrušení daně z nabytí nemovitosti je potřeba. I když třeba při hlasování na konci o pozměňovacích návrzích nebudete souhlasit, budu se o to snažit neustále.
Jenom takovou historickou vsuvku. Kato Censorius v římském senátu také nejdříve byl samojediný, kdo bojoval proti Kartágu a nakonec přesvědčil celý římský senát. Já se sice nepasuji do role Kato Censoria, ale Kartágo je pro mě takovým - nebo daň z nabytí nemovitosti je Kartágem českého daňového systému. Takže můžu zopakovat, nebo parafrázovat citát - ostatně soudím, že daň z nabytí nemovitostí má být zrušena. Já jsem totiž, a tím reaguji na debatu, která tady předcházela pomocí faktických poznámek v obecné rozpravě, já jsem totiž nikdy nebyl příznivcem ani té předchozí daně z převodu nemovitosti. A myslím si, že v rámci toho, že jsme v ekonomickém růstu, že vládě rostou příjmy z jiných daní, tak kdy jindy zrušit tuto daň, která prodražuje lidem pořízení jejich bydlení. Je to totiž absurdní, nelogická a nespravedlivá daň. Je to dnes platba státu výhradně za to, že si občan na území našeho státu kupuje nemovitost. Tím, že od 1. listopadu 2016 platí tuto daň výhradně kupující, tak tato daň ztratila veškeré zbytky nějaké logiky a já souhlasím s vámi i se svým kolegou Ivanem Adamcem, že před tímto byla daň součástí prodejní ceny. Ale nestalo se to v roce 2016, když se toto daňové břemeno převedlo na kupujícího, že by nějakým krátkodobým způsobem se snížila cena nemovitostí, to znamená, že by prodávající tuto daň škrtli z těch cen, z jejich nabídkových cen. To znamená, že převodem tohoto daňového břemena na kupujícího stát přispěl ke zdražení nemovitostí.
Tato daň, jak jsem řekl, je pro mě trestem a pokutou za to, že si člověk chce na území České republiky koupit nemovitost, ale také trestem za vlastní odpovědnost lidí, kteří si chtějí pořídit vlastní bydlení, ve svém vlastnictví, například i z důvodu majetkových jistot a investice do svého vlastnictví. Jediným zdůvodněním vlády pro tuto daň je příjem do státního rozpočtu, nic jiného, ničím jiným vláda neargumentuje, který je ale necelé 1 % z celkových příjmů. A to je podle mého názoru malý důvod.
Tato daň nemá ani ekonomický, ani regulační charakter, který bychom potřebovali a je načase se ptát, co vlastně chceme, jaké podmínky chceme v bydlení nastavovat. Chceme totiž skutečně, aby stát vybíral, paní ministryně, za každou cenu a bez ohledu na důsledky svůj desátek, respektive 4 % z každého prodaného bytu a domu? A upozorňuji, že novostavby jsou osvobozeny. Nebo chceme podpořit snahu o vlastní bydlení a odstraňovat překážky a finanční náklady, které dnes brání mnohým i ze střední třídy a mnohým mladým lidem si svůj byt či dům pořídit. Moudrý stát by měl mít takovou politiku vůči občanům, aby podporovala zakládání rodin a vlastní odpovědnost.
Jedním z nezbytných předpokladů pro založení rodiny je zajištění bydlení. Mnoho párů dnes například z finančních důvodů odkládá založení rodiny, protože bydlení se jim cenově vzdaluje. A v situaci dramatického růstu cen nemovitostí je stát ještě zatěžuje dalšími 4 % navíc.
Bydlet ve svém je cílem mnoha zejména mladých lidí a střední třídy, kteří si často berou nemalé hypotéky, aby se postavili na vlastní nohy a zajistili bydlení sobě či svým potomkům. To je ona občanská odpovědnost, kterou by stát měl podporovat a neházet těmto lidem klacky pod nohy a trestat je. Já bych tady chtěl shrnout důvody, proč navrhujeme zrušení... (Reakce na hluk v okolí řečníka.) Ale požádám pana předsedajícího, mě to opravdu tady...
Takže já si dovolím shrnout důvody, které nás vedou k opětovnému návrhu na zrušení daně z nabytí nemovitosti. Jednoznačně se jedná o dvojí zdanění. Stavitel odvedl za stavbu DPH, kupující zaplatil daň z příjmu, daň se tak vybírá z již jednou zdaněných peněz. Zastánci daně z nabytí nemovitosti, často tady byly ty argumenty a protiargumenty, argumentují DPH. Jenomže otázka je: Jaká je přidaná hodnota pro naše hospodářství? Je to, že jedna soukromá osoba kupuje nemovitost od jiné soukromé osoby. První nákupy nemovitostí od developerů jsou přeci osvobozeny. Druhým důvodem, v celé republice a zejména v Praze a středních Čechách cena nemovitostí rapidně roste. Zrušením či alespoň snížením této daně se alespoň částečně uleví lidem, kteří si kupují vlastní nemovitost. Zároveň se zpřísňují podmínky hypoték. Zvyšuje se spoluúčast a zejména pro mladé lidi je problém mít naspořeno nejenom těch 20 až 25 % na spoluúčast hypotéky, ale právě další 4 % na tuto daň. Jenom pro vaši představu: z bytu, který stojí dnes tři miliony, je daň 120 tisíc. Jsem přesvědčen, že pro takovou mladou rodinu je to několikaměsíční příjem, který může využít daleko lépe než na zaplacení daně. Například na rekonstrukci toho bytu případně na vybavení.
Vzniká tady, a to je další důvod, veliká nerovnost před zákonem, resp. nevzniká, ale je tady, na kterou doplácejí běžní občané. Dnes totiž existuje způsob, jak tuto daň neplatit, a to je, když neprodáváte nemovitost, ale prodáváte firmu, do které někdo tu nemovitost vložil. Takže pro ty velké, kteří tento prostředek používají, tak se vyhnou zaplacení daně, ale běžní občané, kteří tuto možnost nemají, tak tu daň musejí zaplatit.
Bohužel všechny tendence státu v oblasti bydlení jsou dnes v regulacích na straně poptávky. ČNB reguluje hypotéky, stát např. reguluje poptávku touto daní. Jenže opravdu se někdo domnívá, že regulací poptávky se sníží potřeba bydlet? Nijak se nesníží. V dnešním stylu života je potřeba více bytů, a proto je problém na straně nabídky. Tam se to musí řešit. A řešením není, že se někdo penalizuje čtyřmi procenty daní, aby někomu někde a pouze pro někoho dal stát část peněz na výstavbu.
Jak jsem řekl, za poslední roky došlo k významnému nárůstu cen nemovitostí, a to nejen v hlavním městě ale i v ostatních regionech. Průměrný Čech na průměrný starší byt 3+1 vydělává přes osm let, Pražan přes 14 let. Nabídka bytů pokulhává za poptávkou po bydlení, což samozřejmě tlačí ceny nahoru. A můžeme se bavit o tom, kam nás dovedla politika blokace soukromých projektů výstavby či přílišná komplikovanost stavebního práva. A zároveň všichni víme a už jsem o tom hovořil, že se zpřísňují podmínky hypoték a zároveň s růstem úrokových sazeb se hypotéky zdražují. Ale co je skutečné, regulacemi poptávky po bydlení se nesníží potřeba lidí bydlet. Pouze se tato poptávka přesune z vlastnického do nájemního bydlení a to bude tlačit na růst cenové hladiny i nájemních bytů. A stát touto regulací vlastně nutí lidi, mladé lidi místo toho, aby investovali do svého, tak budou muset platit mnohdy za půjčení cizí nemovitosti, i když by si raději koupili vlastní byt. A tím, že budou platit nájemné, tím se zužuje prostor pro jejich vlastní úspory třeba právě na spoluúčast hypotéky a na tuto daň. Protože vlastnické bydlení je i formou určitého majetkového zabezpečení. Při koupi bytu taková rodina investuje do svého a když je nejhůř může takovou nemovitost prodat. A proto si myslím, že bychom měli podporovat vlastní snahu občanů o vlastní odpovědnost, kterou vlastnické bydlení přináší.
Já už jsem tady mluvil o tom, že vláda na jedné straně s velikou slávou přišla se zvýhodněnými půjčkami pro mladé. Ale na straně druhé z druhé kapsy jim okamžitě bere statisíce při koupi jejich vlastního bytu. A tím komplikuje a prodražuje jejich snahu o vlastní bydlení. A navíc v daňovém balíčku, který dnes projednáváme, přichází vláda s další komplikací pro vlastnické bydlení, a to je zdražení správních poplatků na vklad nemovitosti do katastru, které skutečně dále prodraží a zvýší náklady na pořízení vlastního bydlení. Musíme si uvědomit, že u většiny koupě nemovitosti se nejedná o jeden poplatek, ale například v případě hypotéky kupující musí dát návrh na vklad nejenom kupní smlouvy, ale např. na vklad zástavního práva. Co o tom říká důvodová zpráva? O návrhu na zvýšení, zdvojnásobení správních poplatků? Já si vám to dovolím přečíst, je to opravdu velice kratičké. Důvodová zpráva hovoří takto: Celkový roční výnos správních poplatků podle položky 120 sazebníku správních poplatků činí cca 740 mil. korun. S ohledem na meziroční pokles počtu vkladových řízení na úrovni cca 5 až 7 % lze očekávat navýšení příjmů veřejných rozpočtů o cca 695 mil. korun. Tolik důvodová zpráva vlády.
Takže zvýšený výnos odpovídá zhruba výdajům na program Výstavba. To je opravdu šalamounské. Na jednu stranu dáme obcím cca půl miliardy a o něco vyšší částku vytáhneme z kapes poplatníků jen na správních poplatcích. A vláda argumentuje tímto, cituji: Navrhuje se proto zvýšit sazbu těchto správních poplatků na dvojnásobek, aby byla alespoň částečně pokryta inflace, ke které došlo od roku 2012, a aby byly alespoň částečně zohledněny vyšší administrativní náklady řízení vedených katastrálními úřady v důsledku rekodifikace soukromého práva. Tolik velice stručná důvodová zpráva. Bez nějakého vyčíslení, kolik ty náklady vlastně jsou skutečné. A zda jsou tyto náklady vynakládány skutečně efektivně.
Už jsem tady říkal jednou, že pokud by vláda akceptovala zrušení daně z nabytí nemovitosti, tak se jistě dá vyčíslit, kolik stojí administrativní úkony na straně státu na změnu vlastnictví, a můžeme potom diskutovat o tom, jaká má být výše poplatků, aby tento náklad případně pokryly. Bez toho je to jen skryté zvyšování daňové zátěže a snaha vymáčknout z lidí další a další peníze. Proto jsem podal pozměňovací návrh podobně jako někteří kolegové z rozpočtového výboru na vyškrtnutí tohoto navýšení z daňového balíčku.
Ještě se chci vyjádřit k tomu jedinému argumentu, k té jediné výhradě ke zrušení daně z nabytí nemovitosti, kterou Ministerstvo financí k tomu našemu návrhu má. A to je dopad do státního rozpočtu. Dokonce tento náš návrh označilo "za nekonstruktivní a rozpočtově nezodpovědný". Já jsem tedy dodnes nepochopil, co je nekonstruktivního na tom snížit náklady lidem na pořízení vlastního bydlení. Ale na tom je vidět úzký pohled Ministerstva financí. Místo, aby se na celou záležitost dívalo fiskální optikou, místo, aby počítali důsledky do ekonomiky, místo aby zvažovali životní úroveň obyvatelstva a poměřovali celkové výnosy a náklady v ekonomice, místo toho pouze účetně počítají příjmy a výdaje státního rozpočtu. Bez ohledu na důsledky. A to není dobrá cesta. To není fiskální řízení ekonomiky. To je pouze rigidní neekonomický a úřednický pohled. A takové řízení státního rozpočtu nás vede k nedobrým cílům a do stavu, že rozpočet je připraven na případný ekonomický pokles hůře než před 10 lety.
Ale zpět k dopadům do rozpočtu. Podle návrhu státního rozpočtu na rok 2020 Ministerstvo financí počítá s výnosem z této daně 13,5 mld. korun. Celkové příjmy státního rozpočtu jsou navrženy ve výši 1 578 mld. Takže je to skutečně necelé jedno procento všech příjmů státního rozpočtu. Meziročně mají podle Ministerstva financí vzrůst příjmy státního rozpočtu o 113 mld. Abych byl férový, tak bez vlivu evropských fondů je to 95 mld. A to je sedmkrát tolik než je celkový výnos daně. Takže žádná odpovědná vláda nemůže říct, že jí bude chybět v roce 2020 13,5 mld., když jí meziročně rostou příjmy o více než 95 mld. To skutečně nejsou argumenty odpovědných hospodářů.
Ale musíme si říct, že tyto peníze, těch 13,5 (miliard?), z ekonomiky nezmizí jako pára nad hrncem. Lidé tyto peníze využijí v soukromých nákupech, v soukromé spotřebě, v nákupech na nové vybavení domácností, na rekonstrukce a podobně. A pozitivní externalitou takového přístupu by bylo zvyšování technické úrovně bydlení.
Podívejme se na výběr této daně z pohledu NKÚ. Podle závěrů NKÚ je efektivita správy majetkových daní třikrát nižší než je u běžných daní. A po konzultacích s Ministerstvem financí se dá přímý dopad zrušení daně z nabytí nemovitostí snížit o úspory na výběr této daně. A to je podle názoru Ministerstva financí zhruba 0,7 miliardy korun. Efekt dodatečného inkasa, například na dani z přidané hodnoty, to znamená, zvýšení inkasa veřejných rozpočtů v důsledku multiplikace, se dá počítat s navýšením o cca 20 - 30 % na inkasu veřejných rozpočtů v důsledku toho, že občané mají více peněz na spotřebu. Ministerstvo financí - a to není můj výpočet - má za přímý pozitivní dopad, odhaduje na cca 2,6 - 3,6 miliardy korun do všech veřejných rozpočtů.
Takže vidíte, že i fiskální dopady nejsou pro stabilitu veřejných financí nijak kritické a nijak zásadní. Je to podle mého názoru malá cena pro stát, ale pro mnohé lidi veliké peníze. Pojďme tedy společně zrušit tu nejvíce absurdní a nespravedlivou daň, pojďme snížit náklady lidem na pořízení vlastního bydlení o 4 % a ukažme lidem, že si uvědomujeme nelehkou situaci v bydlení, že jim chceme alespoň trochu v současné situaci ulehčit.
Mě mrzí ta neochota vlády zrušit tuto daň a je na tom vidět, že stav na trhu s bydlením vládu příliš netrápí. Ministerstvo financí s i možná může mnout ruce, protože s růstem cen nemovitostí roste i výběr daně, ale to není dobrá politika pro životní úroveň našich občanů. Pokud už chce vláda vstupovat do sektoru bydlení, tak se výhradně spoléhá na recepty, které nefungují - na dotace a na regulace. Historicky se ukázalo i v naší zemi, že směs dotací a regulací skutečně nefunguje. Na jednu stranu vláda chce dotacemi rozvíjet výstavbu nájemních bytů, o tom jsem hovořil, na druhou stranu například ministryně, dnes nepřítomná, Maláčová začíná dávat signály, že se jí líbí regulace cen nájemného. Ale žádné perpetuum mobile ani v bytové politice nefunguje. Nikdo se nebude hnát přece do výstavby, pokud se mu to finančně nevrátí. A to ani obce. Pokud by cena nájemného neumožnila údržbu, rekonstrukce a reinvestice, tak by samozřejmě ochota investorů investovat do výstavby dalšího bydlení klesala.
Vláda se přesto ve svých vyjádřeních spoléhá na nájemní bytový fond obcí a z mého pohledu nedej bože, abychom se vrátili třeba v nájemním bydlení do stavu pořadníků na byty, které si všichni pamatují. A bohužel, z mého pohledu bohužel, mnozí představitelé vlády snižují svými vystoupeními k bytové politice význam vlastnického bydlení. I ministryně pro místní rozvoj i nepřítomný pan premiér se nechali mnohokrát slyšet, že máme vysoký podíl vlastnického bydlení. Jako by na tom bylo něco špatného. A ukažte mi, kolegyně a kolegové, evropskou zemi, kde snížení podílu vlastnického bydlení vedlo ke snížení cen bytů a k vyřešení nedostatku bydlení. Já jsem na žádnou takovou nenarazil. Mohu se mýlit, ale myslím si, že taková neexistuje.
A zároveň v duchu popření vývoje posledních třiceti let představitelé vlády ve svých vyjádřeních kritizují i privatizaci bytového fondu obcí. A mně to hrozně vadí, protože tím vláda spoléhá na ztrátu historické paměti naší společnosti. Jen pro vaše osvěžení, osvěžení paměti. Kromě vlastnictví rodinných domů, tak co se týká bytů, bylo v naší zemi zejména státní, podnikové a družstevní vlastnictví bytů. Bytový fond, převáděný tehdy na obce, byl tehdy morálně i technicky zastaralý. Stejně jako morálně a technicky zastaralá byla veřejná prostranství a okolí těch bytů. Byty byly převáděny s nájemným, které mnohdy ani tehdy nepokrývalo náklady na údržbu. Ale tím nejdůležitějším důvodem privatizace bylo rychlé vytvoření trhu s byty v méně majetné společnosti. Ten trh s byty tady před tou privatizací neexistoval.
Zároveň privatizace bytového fondu dozajista přispěla, řekněme, ke spoluvytvoření střední třídy s nějakým majetkovým základem a zabezpečením. A ze závislých lidí na blahovůli OPBH vznikli odpovědní vlastníci, kteří se začali o své nemovitosti starat. A to všechno, i ta privatizace vedla ke zlepšení vzhledu našich obcí a měst, protože zároveň s tím obce použily peníze, získané z privatizace, na opravy morálně a techniky zastaralého bytového fondu, který jim zůstal, ale také do renovací veřejných prostranství. Bez jednoho kroku není druhého. Bez privatizace by nedošlo k rychlým opravám bytového fondu. To nezajistily ani státní dotace, ale vůle vlastníků, protože si spočítali, že se jim sníží měsíční náklady na bydlení v případě modernizace.
A já jsem přesvědčen o tom, že ve valné většině se vlastníci o bytový fond velmi dobře a efektivně starají. A na to se bohužel zapomíná. Místo toho slyšíme z úst představitelů vlády popření tohoto významu privatizace a kritiku, jako by ty byty z České republiky někam zmizely. Nezmizely. Jsou využívané soukromými osobami. A mě mrzí to popírání vlastnického bydlení, které je skutečnou formou majetkového zabezpečení. A snaha o zajištění bydlení ve svém majetku je znakem zodpovědného přístupu k vlastnímu životu a zároveň vlastnictví vede přirozeným způsobem k daleko zodpovědnější starosti o nemovitosti. Můžeme samozřejmě najít výjimky, ale obecně tato teze platí. Proto by význam vlastnického bydlení neměl být popírán, neměl by být regulován a neměl by být trestán například touto daní z nabytí nemovitosti.
A proto vás chci na závěr požádat, kolegyně a kolegové napříč politickým spektrem, pojďme společně zrušit tuto nejvíce absurdní a nespravedlivou daň. Pojďme snížit náklady lidem na pořízení vlastního bydlení o 4 %. Zrušením daně určitě dosáhnete ocenění i u vašich voličů. Ukažme společně lidem, že si uvědomujeme nelehkou situaci v oblasti bydlení a že jim chceme alespoň tímto trochu v současné situaci ulehčit. Děkuji za případnou podporu toho návrhu. Děkuji.
