Honza by četl, že demokratické a ústavní završení dlouhodobého procesu únorovými událostmi roku 1948 prý bylo komunistickým pučem. Zato barikády, okupace veřejných budov a rabování, ozbrojené bojůvky, vjíždění auty do kordonů a oboustranná střelba – to je ukrajinská demokratická revoluce. Obsazení ukrajinského parlamentu a dalších budov ozbrojenými rabujícími bandami je takřka hrdinský čin, zato obsazení krymského parlamentu proruskými neznámými ozbrojenci bez lidských a i téměř majetkových ztrát je terorismus. Pak si Honza přečte, že většina zraněných je z ultrapravého polovojenského seskupení hlásícího se k Banderovi a zároveň uslyší, jak naše vláda ve spolupráci s Člověkem v tísni zajistí u nás péči o část zraněných. Aby toho nebylo málo, dozví se, jak by měla být lynčována poslankyně Semelová za svůj názor a na druhou stranu, jak je opěvována jako bojovnice za demokracii „plynová princezna a defraudantka“ Tymošenková. Když už má dost Ukrajiny, dozví se na další stránce, jak radnice bojují za svobodu Tibetu, který je součástí Číny od 13. století, zato argentinské Falklandy si dále vesele spočívají pod britskou „správou“ a nikoho zde to nevzrušuje – podobně jako nikoho nevzrušují další místa na světě, pokud je drží správná parta … Honza zavírá noviny, vypíná rozhlas. Dost čtení a poslouchání.

Mohl by si říci, skvělé, poučím se – nechci, aby náš les připadl církvi, stačí postavit barikády, okupovat faru a držet pozice zuby - nehty, pak se za nás postaví i ta Unie. Proč ne, když negativní stanovisko k církevním restitucím má (na rozdíl třeba od Ukrajiny) nejen většina občanů, ale ve volebních programech i většina členů Poslanecké sněmovny. Ale tak hloupý Honza zase není, aby tomu všemu uvěřil…

Nezbývá než se myšlenkami ponořit opět do světa Ladových kreseb a maximálně přemýšlet, kdo by dnes tak asi byl čertem Trepifajkslem či babou Kanimůrou...