Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane poslanče, dámy a pánové. Nad problematikou postupu finančního úřadu při zjišťování informací o svatební hostině se zde setkáváme už poněkolikáté. Aktuální souhrnnou písemnou odpověď na vaši interpelaci, pane poslanče, následující po odmítnutí předchozí odpovědi Poslaneckou sněmovnou, jsem zaslala 3. ledna 2019. Takže všichni, předpokládám, kdo měli zájem, se s ní mohli seznámit. Takže já se pokusím tu svoji odpověď teď ve stručnosti shrnout.
Ještě k vaší procedurální výtce. Ten nesouhlas Poslanecké sněmovny byl dán z procedurálních důvodů. Věcné důvody jsem nezaznamenala, že by Poslanecká sněmovna vyjádřila a posun jsem vnímala tak, že byl dán především tím, že byla realizována dohlídka, ke které jsem vyzvala tehdejšího generálního ředitele Martina Janečka.
Takže obecně jenom pro vaši informaci. Samozřejmě shrnu v obecné rovině tu argumentaci. Pak se vám pokusím namodelovat příklad, ale ten samozřejmě nebude vycházet ze znalosti konkrétního spisu a pak vám řeknu, jak dopadla dohlídka a k čemu jsem vyzvala finanční správu.
Jenom na úvod, znovu to zopakuji. Vím, že jsem to na této půdě říkala již několikrát. K 1. lednu 2013 byl velmi významným způsobem změněn kompetenční zákon o Finanční správě a tím byl dán základ toho, že se Finanční správa striktně odpolitizovala. To znamená, už ji neřídil odbor Ministerstva financí, jak bylo běžné do té doby, ale začalo ji řídit Generální finanční ředitelství, které má vlastně jediné kompetenci rozhodovat o metodice a o směřování, třeba principiálně v kontrolní činnosti.
Tento kompetenční zákon o Finanční správě přesně vymezuje kompetenci ministra financí. A ty já nepřekročím nikdy ani o milimetr. A jasně je tam dáno, jaké kompetence ministr financí má. A když se tam podíváte, tak zjistíte, že vůči Finanční správě má velmi omezené kompetence a je to dobře. Protože tím pádem se orgány Finanční správy zbavily politického vlivu, který byl do té doby běžný.
To znamená, že ministr financí neurčuje, kam se má jít na kontroly, neurčuje žádné kontrolní akce. To se dřív dělo. Protože vlastně finanční správu - a já tu dobu pamatuji - řídil odbor Ministerstva financí. Takže ministr financí rozhoduje například o opravných prostředcích v prvním stupni, pokud byly vyčerpány - myslím mimořádných opravných prostředcích - vyčerpány všechny stupně předcházející. Těch případů jsou kusy do roka. A jsou to naprosto mimořádné situace. Takže ty kompetence jsou velmi, velmi omezené. To na úvod.
A zásadní věc. Finanční správa má velmi striktně postavenou daňovou mlčenlivost a to je dobře. Za celá léta si nevzpomínám na jediný případ - a taky jsem to tady několikrát říkala - kdy by bylo prokazatelně zjištěno prolomení této mlčenlivosti. To znamená, chrání daňové tajemství a chrání ho právě proto, že získává velké množství velmi citlivých údajů o daňovém subjektu. A já vám hned namodeluji obecně jakých.
A tu mlčenlivost chrání i před ministrem financí. Takže já si nemohu vzít a vytáhnout z Finanční správy spis - byť věřte, že bych mu ještě pořád rozuměla - a nastudovat si ho a říct, co tam bylo dobře nebo nebylo, protože mi to prostě zákon nedovoluje. Já se ke spisu dostanu pouze tehdy, pokud bych na základě kompetenčního zákona rozhodovala o nějakém třeba mimořádném opravném prostředku. A to v tomto případě nenastalo. Takže tolik jenom na úvod. Nemohla jsem si vzít ten spis a studovat ho. A nikdy bych to neudělala.
A teď obecně. Finanční úřad jako správce daně má ze zákona za úkol zjišťovat - to je prostě dáno jeho kompetencemi - zda jsou plněny povinnosti při správě daní. A nemůže rezignovat na kontrolu nějakého odvětví jenom proto, že se věnují činnosti, kde to veřejnost vnímá třeba citlivěji. Takže prostě musí postupovat naprosto vůči všem stejně.
Samozřejmě, že jedna ze základních zásad, které jsou zakotveny v daňovém řádu, je zásada rovnosti. To znamená, že zákon platí pro všechny. Ale také zásada zákonnosti a další důležité zásady, které se musí respektovat. V tom, že získává, nebo že by mohl obecně získávat informace i ve vztahu ke konkrétní správě daní a mohly by se dotýkat konání svatebních hostin, není na místě hledat senzaci. Správa daní z principu často předpokládá získávání relativně komplexních informací nejen o ekonomických aktivitách daňových subjektů, ale také o řadě velmi citlivých soukromých záležitostí a to i třetích osob. Právě proto je tam tak striktně dána povinnost mlčenlivosti.
Dám vám příklad, který nesouvisí s interpelací pana poslance. Například se budou ověřovat údaje spojené s uplatněním nezdanitelných částek a slev. U daní z příjmů uplatňují poplatníci v daňovém přiznání různé slevy, které souvisí s počtem dětí, s tím, že mají partnera, manželku, manžela. Vzpomeňte si například údaje spojené s uplatněním - i když se může tedy ten správce daně dozvědět o zdravotním stavu fyzické osoby, to s tím souvisí, o svěření dítěte do péče, o rozvodovém vyrovnání, nebo o řešení otázek, které jsou spojené s pozůstalostí. To je příklad.
To jsou všechno údaje, se kterými se správce daně setkává a má právo setkat, aby právě třeba ověřil, že ta, či ona sleva, odčitatelná položka, byla uplatněna správně. A samozřejmě proto je tak striktně vázán mlčenlivostí. Aby se nikdy tyto informace nedostaly nikam jinam a nesloužily k ničemu jinému, než je právě správa daní. Takže informace o úhradě svatební hostiny, které koneckonců z hlediska ekonomického, obchodního, představují informace o jakési obchodní transakci v podobě nákupu zboží a služeb, nejsou, a věřte mi, že nejsou z mé letité praxe, nijak vybočující.
To znamená, že správce daně se v průběhu své vyhledávací a kontrolní činnosti zaměřuje především na případy, kde existuje určité podezření, či podněty osob, že dochází k porušování daňových předpisů. A tak to bylo, jsem o tom přesvědčena, i v tomto případě. Čili primárně čerpá z vlastních zdrojů, má vlastní informace, vlastní databáze. Vezměte si, že dnes existuje obrovská databáze informací z kontrolních hlášení, z evidence tržeb. Na základě toho si potom vytipovává daňové subjekty.
Samozřejmě ta analytická činnost tím, jak se pořizují informace, jak vlastně bobtná ten registr informací z kontrolních hlášení a z evidence tržeb, tak vlastně tím pádem zdokonaluje správce daně analytickou a vyhledávací činnost a vytipovává si daňové subjekty, u kterých je podezření na neplnění daňových povinností. Třeba i srovnáváním. Srovnáváním s jinými daňovými subjekty, které mají obdobnou činnost v regionu a vlastně tam dochází k nějakých výkyvům. Samozřejmě i na základě dalších informací. Tím pádem potom adresně zacílí tu další fázi vyhledávací činnosti. To znamená vytipování subjektů ke kontrole.
Následně pak správce daně v rámci své činnosti má oprávnění komunikovat i s jinými typy osob. To je takzvaná součinnost. Vydává výzvy k součinnosti. A přímo mu zákon - vy jste tady citoval § 57 daňového řádu. Mohou to být instituce typu banky, ale mohou to být i konkrétní osoby, ať už fyzické, nebo právnické, pro které samozřejmě potom ta komunikace - a to uznávám - znamená určitou administrativní, či jinou zátěž, časovou. Proto by měl velmi vážit, zda takovou komunikaci potřebuje. To znamená, zda by ty informace nemohl získat z jiných zdrojů.
Proto ta komunikace musí také se řídit další ze zásad daňového řád a správy daní, a to je zásada přiměřenost. Tzn., nemůže ty informace, a to je zásadní, prosím, on nemůže ty informace požadovat bez předchozí prvotní vyhledávací činnosti. Jako nějaký pomyslný, promiňte mi ten výraz, kobercový nálet, či sloužící k plošnému sběru informací. Tzn., že on nemůže takovou výzvu vydat, pane poslanče, pokud by neměl z vyhledávací činnosti, o které jsem teď hovořila, konkrétní indicie. Nejenom proto, že by se mu zachtělo. To nejde. Z principu věci. Musí ve spisu být takováto stopa, a samozřejmě důkazy, to je souhrn důkazů a důkazních prostředků, které se hodnotí ve všech svých souvislostech. Na základě toho potom dojde k případnému vyměření či doměření daně, a to potom samozřejmě do toho vstupuje další procesní fáze. Posuzování odvolacím orgánem, který se dostane do spisu. Posuzování soudem, který se dostane do všech důkazů, které daňový spis obsahuje.
To znamená, že tu množinu oslovených osob vždy musí zúžit na nezbytné minimum. Tzn. pokud na základě vyhledávací činnosti a vyhodnocení výsledku vyhledávací činnosti dospěje k závěru, že není možné jinak, že mu nestačí důkazní prostředky, které a potřebuje, protože musí najisto postavit, najisto postavit důkazní prostředek, který by měl vést k případnému doměření.
Dám-li příklad, on má informace z vyhledávací činnosti, může ty informace mít z databáze, že dejme tomu ten subjekt se odlišuje plněním daňových povinností, může je mít z dalších informací z jiných daňových řízení, a pokud je komplexně vyhodnotí, vyhodnotí si plnění daňových povinností, zahájí řízení u toho konkrétního subjektu, které nevede třeba k výsledku, protože třeba ten subjekt nekomunikuje. Nebo nemá účetnictví. Tak potom to jsou všechno důkazy, které povedou k tomu, že by oslovil třetí osoby.
A teď jaké má prostředky, když volí způsob správce daně, jak komunikovat s třetími osobami. On má určité prostředky, které mu dává daňový řád, a měl by velmi pečlivě volit, který z nich zvolí. Tak on má možnost využít podání vysvětlení, případně na něj navazující svědecké výpovědi obecně. Říkám, jak to je. A druhou možností, kterou určitě uznáte, že je mnohem šetrnější, je písemná výzva poskytnutí informací podle §, vy jste ho citoval, 57 daňového řádu. A daňový řád, také jste to tady citoval, umožňuje vynucovat přiměřenou pokutou.
Pokud například vyzvaná osoba poptávanou informací nedisponuje, třeba z nějaké časové prodlevy, tak stačí jenom prostá reakce v tomto duchu, nebo si ji nevybavuje, také se to může stát, že už si nevybavuje s nějakým časovým odstupem, jak se skutečnosti udály, tak postačí prostá reakce v tomto duchu.
Když si srovnáte tyto prostředky, a to, že jedna ze základních zásad správy daní je nezatěžovat daňový subjekt, šetřit jeho práva, tak samozřejmě nejšetrnějším prostředkem, pokud selhaly všechny způsoby, zjistit tyto informace jiným způsobem v té konkrétní správě daní, tak určitě já považuji výzvu za prostředek nejšetrnější. Rozhodně bych velmi protestovala proti tomu, aby takováto třetí osoba byla jenom z důvodu podání takovéhoto vysvětlení například předvolávána ke svědecké výpovědi. To bych považovala za velmi nešetrný prostředek.
Výzvou oslovená osoba má čas si svou odpověď řádně promyslet, není nucena svůj čas ztrácet návštěvou úřadu, a v podstatě je tím respektována požadovaná zásada přiměřenosti, kterou obsahuje daňový řád ve svých původních ustanoveních. Při obou popsaných postupech, tzn., ať už je to výzva, nebo jakýkoli jiný prostředek, tak správce daně je ze zákona povinen kontaktovanou osobu poučit o následcích případné nesoučinnosti. To mu ukládá zákon. Já uznávám, že to je tvrdé, že to působí tvrdě, ale zákon říká, musí být poučena. Tam není možnost může být poučena. Musí být poučena. Je to jakási povinná náležitost této výzvy.
A jenom dovolte ještě malou vsuvku. Ta výzva, ona se jmenuje výzva, ale má charakter rozhodnutí. Je to rozhodnutí podle daňového řádu a musí obsahovat veškeré náležitosti, které daňový řád ukládá, k tomu, aby to mělo charakter rozhodnutí, a jedna z těchto náležitostí je i povinnost poučit. Já chápu a uznávám to lidsky, teď ne jako právník, jako člověk, občan, že to může, tento jazyk toho poučení působí na většinu lidí chladně, odtažitě, a nejednoho adresáta může zmínka o pokutě, o její hranici znepokojit. Nicméně je to nezbytný požadavek. Je to rozhodnutí. Rozhodnutí musí mít určité náležitosti, aby obsahovalo i poučení. Toto daňový řád takto ukládá.
Takže pokud jde o prověření konkrétních případů výzev finančního úřadu, vydaných v rámci šetření podezření na neplnění povinností evidovat tržby v souvislosti se svatebními hostinami, s ubytováním, k nimž interpelace směřuje, já jsem tehdy, a to víte, pane poslanče, vybídla tehdejšího generálního ředitele Martina Janečka k tomu, aby celou záležitostí v rámci svých kompetencí řádně prošetřil. Vybídla jsem ho, by provedl dohlídku na Finančním úřadu pro Olomoucký kraj, kam, jak jsem se z médií dozvěděla, tato vaše interpelace směřovala.
10. října, a teď to doplňuji o nové informace, 10. října 2018 tedy rozhodl tehdejší generální ředitel o provedení dohlídkové činnosti, a podle tiskové zprávy ze dne 18. prosince roku 2018, s kterou se všichni měli možnost seznámit, ten orgán, provádějící dohlídkovou činnost, což bylo Generální finanční ředitelství, posoudil veškerý kompletní spisový materiál, relevantní podklady s danými případy související, a dospěl k závěru, že Finanční úřad pro Olomoucký kraj při kontrole evidence tržeb postupoval v mezích zákona a neshledal v jeho postupech žádné pochybnosti o jejich zákonnosti a správnosti.
Co je pro mě podstatné, a to jsem si vyčetla z tiskové zprávy a z informace, která ve stejném rozsahu, kterou jsem dostala. Pro mě je podstatné, že ve všech kontrolovaných a prověřovaných případech bylo potvrzeno, že postup správce daně byl vždy cílený. Nebyl to žádný kobercový nálet, jak uváděla některá média, ale byl vždy cílený na konkrétní podnikatelský subjekt, u něhož měl správce daně důvodné podezření, že dochází k systematickému porušování povinnosti evidovat tržby. Postup, který byl vždy podložen výsledky vyhledávací činnosti, vycházím z informace, která byla veřejně sdělena do médií a zveřejnilo ji Generální finanční ředitelství , a to mj. tak jak uvedlo Generální finanční ředitelství, já cituji, vyhodnocením údajů z vlastních zdrojů, z veřejně dostupných informací, a v neposlední řadě, a to podtrhuji, pane poslanče, z konkrétních podnětů veřejnosti. Která opakovaně upozorňovala finanční správu na porušování povinností u konkrétních subjektů.
Na základě výše uvedených skutečností musím potvrdit závěr, který vyplynul z mých předchozích odpovědí, že nešlo o exces, který by vybočoval ze zákonného rámce. Samozřejmě já jsem člověk, který není nikdy spokojen, a vždy vidí prostor pro zlepšení, a to nejen ve vztahu k výzvám, určeným svatebčanům, ale hlavně ve formulací konkrétních výzev. Jsou strohé, jsou úřednické, jsou chladné a uznávám, že pro třetí osoby, které se nepohybují v této oblasti, mohou působit opravdu velmi, velmi tvrdě.
Takže já jsem vyzvala finanční správu i tehdejšího generálního ředitele, že tam vidím prostor pro vlídnější tón, zejména vůči třetím osobám, že by to mělo být formulováno srozumitelněji, i poučení by mělo být srozumitelnější. A zejména by mělo být zdůrazněno v té výzvě srozumitelně, v jaké procesní situaci se ta třetí osoba, protože ona má postavení třetí osoby takováto osoba, nachází a vysvětlit jí toto procesní postavení, protože samozřejmě jí to nemusí být známo vzhledem k tomu, že třeba jsou to lidé, kteří opravdu nemají žádnou zkušenost se správou daní. A v tomto duchu jsem vyzvala finanční správu k citlivějšímu přístupu a k revizi praxe využívané při formulaci výzev, což bylo reflektováno i ve zmíněné tiskové zprávě Generálního finančního ředitelství.
Já bych chtěla říct na závěr tohoto svého vystoupení, že finanční správa - a z povahy své věci nebude nikdy oblíbeným orgánem veřejné správy - nicméně finanční správa tady musí být. Chtěla bych připomenout, že za posledních pět let vybrala o více než 450 miliard korun na daních více. Chtěla bych vám říct, že ty daně se samy nevyberou, musí je někdo vyměřit, musí je někdo spravovat, musí se o ně starat, musí se zajistit, aby se dostaly do státního rozpočtu včas a díky tomu vlastně je možné hradit různé výdaje, které prostě státní rozpočet hradit musí. Chtěla bych také připomenout, že se nacházíme v období podávání daňových přiznání. Možná, pane poslanče, třeba když budete mít cestu se svým daňovým přiznáním, asi ho také podáváte, podívejte se u těch správců daně, kteří tam seděli teď v lednu, v lednu od rána do večera, stojí tam fronty poplatníků, podávala se daňová přiznání na daně z nemovitých věcí, podávala se daňová přiznání k silniční dani. Teď bude končit březen, 1. dubna budeme mít lhůtu pro podání daně z příjmů fyzických osob. Jsou tam fronty, mnohdy přijdou poplatníci s prázdnými formuláři. Ti úředníci tam sedí, obětavě to vyplňují, protože jsou to převážně lidé, kteří prostě tu práci mají rádi a vnímají ji jako službu pro veřejnost. A já bych jim za to chtěla poděkovat, protože jsou vláčeni neustále těmito různými případy, ať už jsou to výzvy svatebčanů, ať už jsou to zajišťovací příkazy, kde jsme také přijali, a já jsem na to vyvíjela velký tlak, novou metodiku. Akceptovali jsme, finanční správa akceptovala posun v judikatuře Nejvyššího správního soudu naprosto do posledního puntíku. To znamená, i ten nejvyšší správní soudce ve své judikatorní činnosti posunul a finanční správa samozřejmě posunula a přizpůsobila i správní praxi. Chtěla bych říct, že se tam odvádí i velký kus velmi dobré poctivé práce ku prospěchu všech občanů této země a tyto mnohdy mediálně zkreslené informace finanční správu neuvěřitelným způsobem poškozují.
Děkuji vám za pozornost.
