Doufám, že jste tady všichni. Nechci se opakovat. Mnohé tu zaznělo. A ještě v tom srovnání by ten projev nebyl nijak mimořádný. Tím myslím srovnání například s projevem, který proslovila paní kolegyně Němcová. Ten byl opravdu exkluzivní.
Nebo třeba i pan kolega Válek, toho chválím rovnou. Takže k věci. Programové prohlášení a to nejenom tady to. Programová prohlášení jako taková jsou stižena jednou velmi podstatnou vadou. A sice tím, že jsou ze své podstaty obecná. A proto je zcela nutné z pozice opozičního poslance se doptávat nového ministra, v mém případě, protože jsem členem ústavně právního výboru, tedy je mým gesčním ministrem ministr spravedlnosti, na určité podrobnosti.
Já jsem ten záměr měl už při interpelacích. To bylo ještě za paní ministryně Taťány Malé, ještě předtím, než se rozhodla, že to vlastně nechce dělat. A ona na ty interpelace nepřišla. Takže bych rád využil této příležitosti, kdy tu pan ministr je, jestli dobrovolně, nedobrovolně, být tu musí s ohledem na to usnesení.
A zeptal bych se na pár věcí, na pár záležitostí, které jsou už buď na pořadu dne, případně se jimi velmi brzy budeme zabývat a které vycházejí právě z toho onoho programového prohlášení. Pan ministr - vidím, že už si připravuje pero, skvěle.
Ta první otázka se týká novely insolvenčního zákona. Pan předseda vlády tomu věnoval ve svém projevu velkou pozornost. Pan někdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán rovněž. Velmi mu ležely na srdci, a to je dobře, osudy dlužníků, kteří se zmítají v dluhové pasti a nemůžou se z ní dostat a kterých je dle důvodové zprávy této novely 600 tisíc, bůh ví kolik vlastně. Ale to číslo 863 tisíc běžících exekučních řízení je myslím všeobecně známé.
No a co se stalo s novelou insolvenčního zákona? Přišla sem, pan ministr Pelikán se ji velmi agilně snažil obhájit, ale nedokázal to. Už se tady objevil pozměňovací návrh, který ho zmírňuje, nebo který tu novelu jako takovou zmírňuje. O co jde?
To klíčové paradigma, nebo věc, kterou si musíme vyřešit úplně v úvodu, je to, jak chceme být prověřitelští a jak chceme být prodlužničtí. Jestli tu situaci chceme řešit i za cenu velkých dopadů na věřitele, nebo jestli chceme najít nějaké kompromisní řešení. To znamená v této věci v programovém prohlášení se o tom píše velmi vágně, že je snaha odstranit tu 30% současnou hranici. Ale jakým způsobem? Ponížit ji? Ponížit to absolutní vyjádření ze 30 na 15, na 10, nebo jít cestou, kterou zvolili kolegové z hnutí ANO?
To znamená odstranit tu hranici na začátku a pak nechat na insolvenčních soudech, ať se tím nějakým způsobem popasují.
Nemusím asi zmiňovat minimální odlišnosti v judikování těch věcí. To znamená insolvenční soud v Ostravě může bezesporu rozhodovat úplně jinak, než insolvenční soud v Ústí nad Labem. A těžko říct, jaký bude výklad. Například to úsilí, které lze po dlužníkovi spravedlivě vyžadovat. Takže to je tato otázka z hlediska technického.
Z hlediska procesního mě pak zajímá, jak si s tím poradí dále. V současné době je novela insolvenčního zákona v tom stavu - když se jím zabýváme na podvýboru - bohužel ten musel být tedy odročen až na září, protože zítra neproběhne, nejsou tu poslanci, i když myslím, že tady do zítra zůstaneme.
A bude tedy tou nosnou platformou ten návrh, který tady je, nebo bude připraven komplexní pozměňovací návrh? Jakým způsobem se zapracují ty jednotlivé poslanecké pozměňovací návrhy předložené do podvýboru a přijde se s něčím komplexním? To je něco, co je velmi důležité a s ohledem na to, že je to obsaženo v programovém prohlášení, očekávám, že to bude jistě jedna z priorit.
Další záležitostí je místní příslušnost, nebo teritorialita exekutorů. To je záležitost, ke které exekutorská komora jako taková zaujala jasné stanovisko. To znamená, chtějí, alespoň ta významná část z nich - byť samozřejmě nějaké disentní hlasy zaznívají. A teď je otázkou, jak si s tím poradit. Řešit souběžně insolvence a exekuce? Respektive tyto dva právní předpisy souběžně? Anebo vyřešit jedno a pak řešit to druhé?
Z hlediska technického mě pak zajímá, jak to bude řešeno. Jestli nám bude vzorem ten model slovenský, jestli ta místní příslušnost bude vázána na okresní soudy, nebo jestli bude vázána na krajské soudy? A dále možná ještě. Protože se tady objevil před dvěma třemi dny od kolegů Pirátů vlastní návrh, vlastní nosič, jestli i ten může posloužit jako, řekněme, ta platforma, na které se to bude řešit. Jestli to bude puštěno dál a pak se to bude nějakým způsobem cizelovat? Anebo jestli ministerstvo přijde s návrhem vlastním? Takže to se týká úpadkového práva a exekucí.
Další záležitostí je novela procesu. Nebylo by to vládní programové prohlášení, kdyby si v sekci práva a justice nekladlo za cíl zrychlit řízení. A tak to si myslím přeje úplně každý. A teď je otázkou, jakým způsobem to nastane? V této věci bych se rád nového pana ministra spravedlnosti zeptal, jaké má stanovisko k věcnému záměru, který byl zpracován, který je procesualisty podrobován poměrně přísnému poměřování a aktivní debatě. A jestli je to priorita.
Protože to, že je potřeba přijít s novým kodexem, se tady opakuje opravdu pořád. A ještě nikdo to nebyl schopen dokončit. Čili jestli budeme mít civilní řád soudní, nebo jestli si budeme muset vystačit s více, než stokrát záplatovaným současným OSŘ.
Věc, která mě tedy velmi zaskočila, byla dikce tehdejšího ministra Pelikána stran státního zastupitelství. On totiž hovořil velmi příkře o přesoutěžení. Což nevím, jestli bylo nějaké, řekněme, momentální vzrušení, nebo jestli k tomu opravdu bude přistupováno ve smyslu velmi radikálního přesoutěžení.
Čili ptám se, jestli případně kdy a dále jestli je to tedy tou hlavní prioritou, bude připravena novela zákona o státním zastupitelství a případně zda-li by mohl ministr spravedlnosti vyjmenovat nějaké základní náležitosti i třeba s ohledem na úpravu v jiných právních řádech.
S tímto trochu souvisí také bílá kniha justice, což byl ambiciózní projekt ministra spravedlnosti Pelikána, který ale nikdy nebyl dokončen.
Přišel s bílou knihou, tzn. s nějakým ideovým rámcem, jak on si představuje nebo jak ministerstvo a vláda si představují justici v České republice, ale bohužel, v roce 2016 to celé tak nějak usnulo, tzn. máme brát bílou knihu justice za nějaké ideové východisko nebo za něco, s čím se bude dál pracovat? Případně je to projekt zcela mrtvý, zcela nefunkční a všechno se přepracuje.
S tím rovněž souvisí také novela zákona o soudech a soudcích, protože jste asi zaznamenali také situaci kolem justičních čekatelů a úpravu podzákonnými předpisy, čili (pan poslanec se otáčí k vládě)... Já jenom, aby pan ministr poslouchal, paní kolegyně. To si vůbec neberte nějak osobně. Čili jestli toto hodlá upravit právním předpisem, případně je podle něj tato situace dostačující.
Na poslední otázku už pan ministr spravedlnosti dílem odpověděl, ale ještě bych ho poprosil o potvrzení a ztvrzení celé té věci tady na plénu Sněmovny, a to se týká spolupráce s právnickými profesemi a s komorami. Mohli bychom považovat za zcela samozřejmé, že ministr spravedlnosti bude naslouchat soudcům, notářům, exekutorům, advokátům, ale po neblahých zkušenostech to za samozřejmost úplně považovat nechci. To znamená, pane ministře spravedlnosti, budete aktivně těmto komorám a těmto profesím naslouchat a bude to naslouchání opravdu skutečné, že je budete chtít slyšet, a ne, že jim pošlete něco k opřipomínkování a budou na to mít týden. Věřím, že tomu tak bude. Děkuji předem za zodpovězení, samozřejmě.
Na závěr ještě. Vládu samozřejmě nepodpoříme, ale chci panu ministrovi pogratulovat, věřím, že ta spolupráce s ústavně právním výborem bude družná. Projevujeme k němu, myslím i kolegové z opozice, určité hájení nebo držíme nějakou dobu hájení, myslím, že sám je trochu překvapen, že tady sedí. A věřím, že na ty otázky odpoví, myslím, že by to byl docela slušný a solidní výkon.
Děkuji za pozornost.
