Prof. Antonín Friedl přišel učit dějepis a zeměpis na sušickou reálku v roce
1912 a záhy si získal studenty svým vlasteneckým a protihabsburským smýšlením.
Vždy velmi vyzdvihoval husitské hnutí, chyby proti našim dějinám nikdy nikomu
neodpustil a zkoušet dovedl hrozně nepříjemně. Nepoužíval příliš učebnice a
uměl svým výkladem tak upoutat, že studenti ji ani nepotřebovali. " Každá
jeho hodina dějepisu byla hodinou velezrady a protirakouského odboje,"
napsal o jeho hodinách prof. F. Procházka.
Už v roce 1915 musel prof. Friedl opustit město bez možnosti návratu. Všichni
studenti sušické reálky se s ním tehdy i přes přísný zákaz přišli rozloučit. Na
rozloučenou jim řekl pouze jedinou větu: "Hoši, buďte pevní jako ti
šumavští velikáni, mezi kterými jste vyrostli." V roce 1919 se vrátil do
svého města pod Svatoborem, které už nikdy neměl spatřit, a nikdy nemluvil
horoucněji a nadšeněji o Mistru Janu Husovi, než zase doma, v sušické
sokolovně, 5.6.1919.
Kromě činnosti v sokolské jednotě působil současně i v sušickém odboru KČT a za
pomoci své dcery a svých studentů v blízkém i dalekém okolí Sušice vyznačoval
nové a obnovoval staré značky.
K jeho místům nejmilejším patřilo kouzelné Povydří. Na jednom místě se však
zdržoval nejraději: Antýgl. Toto jméno si prof. Friedl zvolil i za svůj
umělecký pseudonym – jako Antiegl Šumavský vystupoval při ochotnických
představeních. V roce 1924, 500 let od smrti Jana Žižky, nastudoval s žáky
gymnázia hru Žižkova smrt. Při té příležitosti také zorganizoval postavení
velkého kalichu na Šibeničním vrchu. Od té doby už v Sušici nechodíme na
Šibeničák, ale na Kalich.
Když Národní listy v roce 1939 vzpomínaly sedmdesátky tohoto oddaného chodce
krásami Šumavy, stála v závěru článku povzbudivá slova : "Příroda nás učí
víře a oddanosti. Budeme se z ní podle tvého vzoru, chodče, pilně učit. A zase
bude svítit slunce, zase budou vonět louky..."
Prof. Friedlovi bylo ještě dopřáno tuto neopakovatelnou krásu a vůni zažít.
Přivítal spolu se Sušičany 6. května 1945 americkou armádu, ale poznamenán
následky dlouhodobé, vážné nemoci. Několik týdnů poté, 27.června, zemřel v
sušické nemocnici ve věku 76 let. Jeho Sušice se s ním důstojně rozloučila.
Věřím, že pamětní deska bude trvalou připomínkou jednoho ze sušických velikánů, jakým prof. Antonín Friedl zajisté byl.
Ráda bych touto cestou poděkovala za iniciaci této připomínky i organizaci celé akce manželům Hance a Vláďovi Černých. Za krásný přednes básně Jana Jáši "Město v horách" slečně Aničce Zahradníkové. Za velmi podrobný a kvalitně zpracovaný materiál o životě a díle prof. Friedla panu doc. Zdeňku Papešovi, předsedovi spolku Pražský Sušičan. Tento materiál byl péčí města Sušice namnožen a předán všem přítomným účastníkům. V neposlední řadě děkuji také Hance Černé a Aničce Vrhelové za přípravu výborného občerstvení a všem, kteří se slavnostního aktu odhalení pamětní desky, vyrobené v místním kamenictví Karla Pokorného, zúčastnili.
senátorka PČR