Tato situace zásadně ovlivňovala a ovlivňuje dění v české společnosti.
»Naším cílem není trestat banky,« vymlouvá se prezident USA, i když to tak většina velkobankéřů chápe. »Cílem je zabránit dalším krizím,« pokračuje Obama, ale ani to není zcela přesné. Nejdříve je nutné se ze současné krize nějak vymanit, to je pravá podstata kroku amerického prezidenta. Zabránit dalším možným krizím je z pohledu bank v tento moment druhotné. Tlačí je k tomu banky a bankovní kapitál, které sice nechtějí být státem regulovány, ale na straně druhé od něj žádají svou ochranu a záruky přežití. Přijatá opatření posilují státní dozor a omezují zhoubné spekulativní hry bank, hedgeových a privátních fondů.
Přes úsilí obou komor zákonodárců USA a prezidenta Obamy jizliví kritici hovoří o »přípravě na minulou bitvu«. V Senátu USA dospěli demokraté a malá část republikánů k tomu, že přijali zákon o regulaci finančnictví šedesáti hlasy. Tento zákon např. znamená změny srovnatelné se změnami v USA třicátých let minulého století. Zákon se týká především úlohy centrální banky USA (Fed), posílení bankovního dozoru, opětovného rozdělení obřích bank, posílení pojištění bank, funkčnější alokace kapitálu a průhlednějšího obchodu s cennými papíry. Je vyvíjeno úsilí o zdanění finančních transakcí. Sněmovna reprezentantů USA (Kongres) přijala svoji podobu zákona o regulačním finančnictví již před časem. Mezi oběma zákony, Kongresu a Senátu, je přibližně desítka sporných míst. Bude proto nutné oba zákony sladit, což si podle komentátorů vyžádá celé léto letošního roku. Optimističtější odhad o jejich sladění hovoří o pěti týdnech tak, aby jej mohl prezident Obama podepsat na státní svátek 4. července.
V listopadu 2010 jsou v USA volby do Kongresu. Je otázkou, nakolik se demokraté odliší od republikánů, jejichž nejkonzervativnější část žádá ostré oddělení od »evropských způsobů«, které označují jako »socialismus Evropské unie«. V podstatě jde o odmítnutí použití amerického finančního příspěvku do Mezinárodního měnového fondu (MMF) na sanaci dluhů států Evropské unie, zejména eurozóny. Zejména republikáni v USA útočí na sociální stát jako příčinu slabosti a neschopnosti vlád evropských zemí.
V takovém přístupu a kritice se zhlíží část pravice v České republice. Postavila na tomto i svou předvolební rétoriku. Jejím nejostřejším projevem je snaha vytvořit iluzi nezbytného šetření u všech a zejména nízko a středněpříjmových vrstev obyvatel v době hospodářské krize a vydírání státním bankrotem.
Falešnou solidaritou jsou tato slova z úst těch politiků, kteří sami svým jednáním přivedli naši společnost do dluhů. Topolánkova vláda s tehdejším ministrem financí Miroslavem Kalouskem 20. dubna 2009, tedy již poté, co jí sněmovna vyslovila nedůvěru, přijala usnesení o zapůjčení 1,03 miliardy eur z českých devizových rezerv Mezinárodnímu měnovému fondu. Tyto finanční prostředky byly následně poskytnuty současnou vládou na začátku dubna letošního roku MMF na pět let s krajně nevýhodným jednoprocentním úrokem. Bývalá Topolánkova koaliční vláda a vláda současná tak srazily paty a nereptaly, protože slouží zájmům jiných států a jejich velkokapitálu. Hořce úsměvná je rada pro obchod a marketing Penzijního fondu České pojišťovny: »Investujte, jen pokud na to máte nervy.«
Jestliže pravice bije na poplach před dalším zadlužením ČR a naší
společnosti, a varuje před hlasem pro levici, je potřeba vědět, že právě
ona nejenže způsobila současné dluhy, ale chystá se v zájmu
zahraničního kapitálu udělat dluhy další. Cesta z krize a dluhů není v
privatizaci důchodového systému či zvyšování spoluúčasti pacientů ve
zdravotnictví, ale v odmítnutí lokajské servility vůči EU, MMF a podpoře
rozvoje české ekonomiky. To přinese zaměstnanost a sociální jistoty a v
konečném součtu snížení veřejného dluhu.
Stanislav Grospič, místopředseda ÚV KSČM a
lídr KSČM pro volby do PS PČR ve Stř. kraji
