Předseda VV Radek John si však neúčast své strany ve vládě nepřipouští, neboť se podle jeho vlastního vyjádření této straně povedlo vyjednat tolik věcí z programu VV, že to »véčkaři neodmítnou«.
Je dobré připomenout, že to byl právě Radek John, který jako »zásadový« žurnalista brojící proti projevům polistopadového kapitalismu, ještě dříve, než byly známy oficiální výsledky voleb, vyzval ODS a TOP 09 k jednání o vytvoření společné vládní koalice. Byl to právě on, jeho politická strana a především lidé tuto stranu financující, kdo se otevřeně dral o svůj podíl na vládní moci a místo v budoucí vládě. Pokud by snad véčkaři přece jen nedali svůj hlas v internetové anketové frašce Věcem veřejným pro vstup do vlády, nic se na čerstvě dojednaném neoliberálním a asociálním programu koalice tří pravicových stran nezmění. Nová vláda pak nebude složena ze zástupců tří politických stran, ale jen dvou, poslanci VV by podpořili svým hlasem tuto vládu při hlasování o její důvěře.
Budoucnost lidí v ČR, to, zda se jim bude žít lépe, či nikoliv, však není spojena s tím, zda bude, či nebude mít strana Věci veřejné své ministry ve vládě. Rozhodující skutečností je výsledek květnových voleb do Poslanecké sněmovny a politický program pravice. Tři pravicové strany v součtu svých procentních výsledků získaly podporu 47,8 %, tj. 2 464 752 tisíc voličů z celkového počtu 5 268 098 občanů, kteří se rozhodli jít volit. Prohra levice spočívá v tom, že nedokázala v době hospodářské a politické krize zvýšit zájem lidí o řešení jejich základních problémů a zvýšit nejen procentně, ale i absolutně volební účast. Ta byla nižší než v roce 2006, tedy v době před hospodářskou krizí. Svůj díl na tom mají způsoby propagandistické prezentace jak programu středové sociální demokracie, tak i výrazně levicového sociálního programu komunistické strany.
Volby byly veskrze třídní, pravice cílevědomě zareagovala na katastrofální výsledky Topolánkovy vlády a její pád. Aby zabránila odlivu hlasů, pravice iniciovala vytvoření TOP 09 jako strany neoliberální mající strhnout případné voliče ztrácející zájem volit ODS a KDU-ČSL. Pro jistotu iniciovala vznik ještě jedné pojistky v podobě strany Věci veřejné, které se snažila nasadit masku nikoliv pravicové, ale středové strany v čele s mediálně známou osobou. Kdo stojí ekonomicky za touto stranou a kde stojí tato strana skutečně programově, se ukázalo hned druhý volební den.
Pravici se její tah podařil. Vítězem voleb byl pravicový populismus. Ten je nebezpečný a má blízko k pravicovému extremismu a fašizaci. Jeho nosnými hesly je demagogická rádoby sociální rétorika na straně jedné, a konzervativní neoliberalismus na straně druhé. To, jak tři pravicové strany začaly ihned 30. května po volbách vyjednávat, a jejich současná koaliční dohoda, jež se má stát základem programového prohlášení nové vlády, tuto skutečnost potvrzují.
Sdělovací prostředky spekulují, v čem musely navzájem jednotlivé pravicové strany ustoupit, aby dospěly k dohodě. To je podstatné z pohledu velkého kapitálu, lidí mu oddaně sloužících. Sociální škrty, přelévání daňové zátěže ve prospěch vysokopříjmových vrstev na středně a nízkopříjmové skupiny obyvatel, kterých je většina, a dokonce na lidi chudé, to je skutečnost, která však bude tvrdě dopadat na většinu obyvatel České republiky. Součet hlasů pro tři pravicové strany – ODS, TOP 09 a VV však dává necelých 2,5 milionu voličů, ti však tvoří zároveň necelou třetinu voličů v ČR. Ne všichni lidé, kteří například volili VV, chtěli volit program pravice. Uvěřili, že »nové« pravicové strany budou lepší a čestnější.
Probuzení bude tvrdé. Ano, ČR není Řecko, to ale vůbec neznamená, že může být ušetřena odborových protestů a sociálních nepokojů. Právě zde budou muset odbory naplnit své poslání spočívající v ochraně pracovních, ekonomických a sociálních zájmů pracujících. Odbory musí umět vést jak dialog s vládou, tak se také nebát pravici otevřeně postavit. Tam se totiž bude nyní vést rozhodující zápas o budoucnost většiny lidí.
KSČM hájila vždy zájmy pracujících a odborů. Bude je nadále jako tvrdá levicová opozice vůči útokům pravice bránit. KSČM proti neoliberálnímu programu tří pravicových stran nabízí program cesty udržení pracovních jistot, a tím jistot sociálních. Je to program cesty od kapitalismu (který likviduje a degraduje nejen sociální jistoty, ale i úctu k člověku jako takovému) k společnosti socialistické.
Volbou KSČM v říjnových volbách do horní komory parlamentu, tj. do Senátu, a ve volbách do zastupitelstev obcí lze zabránit pravici v jejím opojení z moci opírající se o 118 poslaneckých mandátů. Pravice se stala vítězem voleb, ale neznamená to, že má podporu většiny obyvatel ČR. Komunistická strana si toho je vědoma. Komunisté nebudou řešit mocenské vztahy mezi ODS, TOP 09 a VV, ale hájit každodenní i dlouhodobé zájmy dělníků, ostatních pracujících, lidí s nízkými a středními příjmy, mladých rodin, důchodců i zdravotně postižených. Tito lidé nesmí doplácet na ekonomické zájmy finačního kapitálu a jeho lobbistů, kteří si chtějí Českou republiku propachtovat.
Stanislav Grospič, místopředseda ÚV KSČM, předseda Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska a poslanec PČR
