Novinář jistě nemusí použít informace, které se dozví od dotazovaných osob, ale otázku proč vůbec tak činí, proč se vůbec obtěžuje nějaké informace získat, jsem si položil po přečtení článku „To fakt nejde“ v Respektu. Tolik hloupostí o bydlení pohromadě jsem už dlouho nečetl….
Tak jsme se dozvěděli, že „nájemné bydlení je v Česku nejdostupnější od revoluce 1989“, dokonce prý „od války“ a nikdy prý lidé „nesháněli nájemní bydlení tak snadno a za tak příznivou cenu jako dnes“. Pěkná hloupost. Bydlení je u nás drahé a hlavně: čím dál dražší! Podíl nákladů na bydlení na čistých peněžních příjmech domácností se v uplynulém roce zvýšil z 16,5 % na 18 % a domácností v nájemných bytech z 24% na 31,3 %, přičemž tento růst nákladů na bydlení byl zapříčiněn nejen růstem cen energií, ale také „uvolňováním cen dříve regulovaného nájemného“ (údaje MPSV). Ona tvrzená „příznivá cena“ je zaplatitelná také proto, že stát je nucen vydávat za příspěvky na bydlení lidem 5,1 mld. Kč ročně (v r. 2012 pouze 3,9 mld. Kč), což je plných 68,4% z celkových výdajů na dávky. Výdaje na doplatek na bydlení dosáhli v r. 2013 výše 1,4 mld. Kč oproti 0,8 mld. Kč v r. 2012. Příznivé ceny, což?
Tvrzení autora o nájmech držených „uměle nízko“ a o „vyvlastňování vlastníků“, nebo tom jak „šéf ODS Václav Klaus“ a „sociální demokracie“ se bránili deregulaci nájmů, jsou jen folklorem, kterým zaplevelují své články, ti, kteří o věci vědí málo nebo nic. Tvrzení, že mnozí „vyvolávali paniku“ varováním před překotnou deregulací což trvalo až do r. 2011, „kdy Nečasova pravicová vláda regulaci cen zrušila“, není nic víc, než prázdný blábol. Především vláda nemůže nic rušit, k tomu je zapotřebí zákon a ten schvaluje někdo jiný než vláda, což by snad každý novinář měl vědět. V r. 2011 došlo jen k tomu, že nabyla účinnosti novela občanského zákoníku, která spočívala v tom, že poprvé po 93 letech (!) neobsahoval právní předpis číselné uvedení výše nájemného, ale jen obecnou formulaci o nájemném „v místě a čase obvyklém“. Od r. 1918 totiž všechny právní předpisy, které se v této republice týkaly bydlení, vždy obsahovaly maximální povolenou výši nájemného nebo procento, o které lze nájemné zvyšovat. Protiústavní a protitržní „rejdy“ V. Klause, ČSSSD a polistopadových vlád (do příchodu spásné vlády Nečase), jsou jen čirou fantazií (nejen) M. Švehly.
V nájemních bytech dnes bydlí pouze 16,8 domácností a tento počet se dále snižuje také tlakem občanů na privatizaci bytového fondu, neboť občané prostě nechtějí platit nesmyslně vysoké nájemné. Raději zaplatí hypotéku. Namísto toho, abychom se přiblížili poměrům např. v Rakousku, kde v nájemních bytech bydlí přes 50 % občanů, směřujeme do stavu, kdy naprostá většina občanů bude bydlet ve vlastním (dnes to je to už 80,2 %) a v nájemních bytech budou bydlet jen chudí lidé, kterým náklady na toto bydlení bude platit stát. Ale to už je jiná kapitola….
