Překlenovací vláda vznikla po vyslovení nedůvěry kabinetu premiéra Mirka Topolánka koncem března roku 2009. Úřednická vláda Jana Fischera měla působit pouze do původně zamýšlených předčasných voleb na podzim téhož roku. Díky rozhodnutí Ústavního soudu, který předčasné volby zrušil, se její mandát prodloužil o více než dvojnásobek.
V neděli 5. dubna 2009 se představitelé dosavadní vládní koalice spolu s opoziční ČSSD dohodli navrhnout prezidentu republiky tehdejšího předsedu Českého statistického úřadu Jana Fischera do funkce předsedy nové vlády. Prezident Václav Klaus tak učinil 8. dubna a jmenoval nového ministerského předsedu Jana Fischera a na základě předběžných dohod zástupců ODS, Strany zelených a sociální demokracie i šestnáct ministrů.
Do funkcí vicepremiérů byli jmenováni Jan Kohout a Martin Barták, kteří byli zároveň pověřeni řízením rezortu zahraničí a obrany. Ministrem financí se stal dosavadní náměstek Eduard Janota, vedení ministerstva vnitra převzal předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Martin Pecina, ministrem průmyslu byl jmenován Vladimír Tošovský, ministryní spravedlnosti se stala Daniela Kovářová. Náměstek ministra práce a sociálních věcí pro oblast legislativní, pracovněprávní, mzdovou a bezpečnosti práce Petr Šimerka byl nyní jmenován do funkce ministra, rezort dopravy převzal Gustav Slamečka, ministerstvo zemědělství předseda SZPI Jakub Šebesta, ministerstvo zdravotnictví převzala Dana Jurásková, ministryní školství byla jmenována Miroslava Kopicová, ministrem pro místní rozvoj se pak stal Rostislav Vondruška. Ministrem kultury byl jmenován Václav Riedlbauch. Do čela ministerstva životního prostředí byl původně obsazen Ladislav Miko, kterého ve funkci v listopadu 2009 vystřídal Jan Dusík. Po rezignaci Jana Dusíka 22. března 2010, vedl ministerstvo po dobu necelého měsíce ministr zemědělství Jakub Šebesta, 15. dubna však prezident Václav Klaus jmenoval novou ministryní životního prostředí, dosavadní náměstkyni Rut Bízkovou. Michael Kocáb se stal jediným ministrem, který setrval ve své funkci z doby vlády Mirka Topolánka. Měl na starosti lidská práva do doby své rezignace koncem března letošního roku. Dalším z ministrů při Úřadu vlády se stal Štefan Füle. Po svém zvolení eurokomisařem v listopadu loňského roku jej ve funkci ministra pro evropské záležitosti vystřídal Dušan Chmiel. Posledním ministrem a předsedou legislativní rady vlády byl též k 30. listopadu 2009 jmenován Pavel Zářecký.
Poslanecká sněmovna vyslovila vládě Jana Fischera důvěru, 7. června 2009. Vláda poté v této sestavě úspěšně dokončila České předsednictví Evropské unii. Jedním z hlavních úkolů, který na Fischerův kabinet v době hospodářské krize čekal, bylo sestavení návrhu státního rozpočtu, který by zamezil dalšímu růstu již tak vysokého deficitu. Bylo nutné přijmout řadu reformních opatření, jejichž cílem bylo snížit výdaje státu a udržet schodek rozpočtu tak, aby nepřesáhl pět procent hrubého domácího produktu. Úřednické vládě se to podařilo, ovšem za cenu přijmutí dodatečných opatření po projednání rozpočtu ve Sněmovně.
Jedním z významných mezníků činnosti Fischerova kabinetu se stalo rozhodnutí Ústavního soudu, na základě návrhu vlády, o zrušení extremistické Dělnické strany v únoru letošního roku. „Jsem také velice rád, že vláda svými konkrétními kroky dovedla čelit narůstajícímu extremismu, že extremismus zůstal v této zemi skutečně extremismem, nestal se součástí politického dekoru a nedej bože politického spektra v této zemi. Cením si i toho, že na druhý pokus se podařilo zrušit Dělnickou stranu v této zemi,“ uvedl ve svém projevu 23. června v Senátu premiér Jan Fischer.
Během třinácti měsíců této překlenovací vlády se mimo jiné také podařilo uklidnit vztahy v oblasti vědy a výzkumu, byl vypracován dokument ministerstva dopravy o budoucnosti české dopravní infrastruktury či byla obnovena práce tzv. Bezděkovy komise. Vláda během tohoto období dokázala udržet kontinuitu české zahraniční politiky, stejně tak úroveň bilaterálních vztahů či členství v Evropské unii a euroatlantických strukturách. Podle předsedy vlády posílila během posledního roku i ekonomická diplomacie České republiky a to hlavně díky diplomatické činnosti, posilování proexportní povahy české ekonomiky a proexportních prvků.
„Byla to věru zvláštní vláda se zvláštním mandátem, byla to vláda nepolitická, byla to vláda nicméně plně ústavně zakotvená, to je pravda, ale při konzumaci tohoto mandátu jsme museli respektovat okolnosti toho, že členové této vlády byli nominováni subjekty, které se na jejím vytvoření dohodly, že to byla vláda, která nemohla předstupovat s nějakými reformními návrhy či odvážnými nebo zásadními legislativními kroky,“ řekl v Senátu premiér Fischer. „Nicméně při tom ohlédnutí za ten rok zpátky - a byl to rok místo původně proponovaných pěti měsíců - si myslím, že mohu konstatovat, že pozitiva přece jenom převažují,“ zhodnotil v projevu předseda vlády.
