Přeji všem hezkou neděli,
i když v době plné obav a nejistot. Narážím teď na koronavirus, který nezná hranice a šíří se po celém světě. Přestože nejsme takříkajíc první na ráně, přijímáme ve vládě veškerá opatření, abychom minimalizovali rizika a zároveň byli dobře připraveni. A jsem moc ráda, že zítra náš Tomáš Petříček - ministr zahraničí České republiky, navrhne vládě uvolnění 10 milionů Kč na nákup zdravotnických pomůcek a pomůžeme tak Číně.
Zároveň ale platí, že si máme všímat i toho, co nám přijde běžné a v zásadě neškodné. Výstižný byl titulek na Novinkách: „Zatímco se Češi děsí koronaviru, zemřelo 12 lidí na chřipku.“ Je dobré dbát o svoje zdraví průběžně, bez ohledu na děsivé záběry televizních kamer ze světa. A protože jsme obnovili proplácení prvních tří dnů nemocenské, má smysl chřipku vyležet a nabrat síly doma v posteli.
Pojďme k dalším tématům. Stojím o to, abychom zastavili obchod s chudobou a eliminovali množící se ghetta. Právě proto ale musíme také správně vybalancovat práva i povinnosti. Rodinám v nouzi chceme nadále pomáhat – navýšíme životní minimum, navýšíme normativy na dávky na bydlení ve velkých městech, posílíme sociální práci na obcích. Navrhla jsem řadu kroků na posílení úřadů práce, sociální práce na obcích a podobně. Opravdu ale chci, aby děti chodily do školy a lidé, kteří mohou pracovat, chodili do práce.
Kupodivu pozornost vzbudilo jen spojení dávek na bydlení se školní docházkou dětí. Otevřela jsem zjevně citlivé téma, které vyžaduje diskusi. Jsem na ni připravena a ráda si poslechnu alternativní recepty, jak situaci rozhýbat. Příčí se mi ale osobní útoky a podpásovky, které se v posledních týdnech vyrojily.
Ani dnes se nevyhnu penzím. Mrzí mě, jak je zlehčována práce Komise pro spravedlivé důchody vedené profesorkou Danuší Nerudovou. Lže ten, kdo říká, že je to úzká parta politiků a úředníků. Ve skutečnosti komisi tvoří široké spektrum zástupců akademické sféry, mimo jiné ekonomů a sociologů, občanských sdružení včetně organizací seniorů a také v parlamentu zastoupených politických stran. Komise je skutečně reprezentativní a její výsledky mají svoji váhu. A všem je jasné, že pokud mají důchody plnit svou roli a nedovést lidi po celoživotní práci k žebrotě, tak prostě musí být vyšší. A že je to odpovědnost státu, které má hledat způsoby, jak to provést, nikoli důvody, proč se na to vykašlat.
Mezi stranami zastoupenými ve Sněmovně se rýsuje shoda na kostře důchodového systému. Jde o nultý a první pilíř. Nultý by byl k dispozici všem, kteří 35 let pracovali a odváděli peníze do systému. Ti všichni by měli nárok na základní částku 10 500 korun. K tomu by se připočetl první pilíř, který by byl zásluhový a odvozoval se od toho, jak dlouho člověk pracoval, kolik vydělával, kolik měl dětí apod. Ostatní by se odvíjelo od jednoho ze tří scénářů, na kterém bychom se shodli.
- „Spravedlivý scénář“, který chce sociální demokracie, by si v prvním roce vyžádal investici deseti miliard. Podle něj by si polepšili všichni, zhruba o dva tisíce.
- Pak je „technický scénář“, ten je neutrální a v tuto chvíli by nestál nic navíc. Některé skupiny by si v něm polepšily, ale nepohoršil by si nikdo. Nicméně ani v něm se v budoucnu nevyhneme debatě nad novými příjmy.
- A pak máme „úsporný scénář“, který navrhujeme jen formálně – aby všichni rozumbradové, podle kterých žádnou změnu nepotřebujeme, resp. nepotřebujeme hledat nové zdroje příjmů, viděli, jak budoucnost by je čekala. Hlad s nouzí. Nebudu je tady jmenovat, protože kritika se má říkat do očí. Věřím, že každý člověk s dobrou vůlí a pocitem zodpovědností to nakonec pochopí a domluvíme se.
Čeká nás další náročný týden, tak do něj vykročte pokud možno bez obav a nemocí.
Vaše Jana Maláčová