Přeji všem hezkou adventní neděli!
Tentokrát přímo z postele, protože jsem marod. Doteď jsem žila v domnění, že mám energie na rozdávání. Ale moje tělo na to mělo trochu jiný názor než hlava. Tak jsem se musela zastavit dřív než na Štědrý den, jak je mým zvykem.
Mrzí mě to o to víc, že jsem se nemohla na sto procent zapojit do debat nad zvýšením minimální mzdy. Její nárůst o 1250 korun na 14 600 je historický a potvrzuje naši vůli skoncovat s levnou prací. Důvěřujeme české ekonomice a její kondici. Důvěřujeme zaměstnavatelům, že nechtějí škudlit na svých zaměstnancích. A důvěřujeme zaměstnancům, že je pro ně vidina pracovního sebenaplnění za solidní mzdu atraktivnější než pobírání sociálních dávek. Vládě jsem předložila tři varianty, jednu nižší a dvě vyšší než je kompromisně dohodnutá částka. Sama jsem si přála dosáhnout hranice patnácti tisíc. Jsem ale hlavně ráda, že jsme ANO přesvědčili, že má minimální mzda vzrůst o víc než 700 korun. Vždy kolegům z ANO připomínám – zkuste si za minimální mzdu PŘEŽÍT alespoň měsíc! Jedním dechem však dodávám, že sociální demokracie bude prosazovat razantní růst minimální mzdy i v dalších letech, aby nám sousední Slovensko a Polsko neutekly!
Spousta hovorů, které jsem tento týden vedla, se stáčela ke Slunečnici. Bylo by určitě příjemnější hovořit o zářivých kytkách než o ostravském domovu pro seniory, ale nedá se svítit – když je problém, nevyřeší se zavřením očí. Sice se v domově začaly události hýbat, ale stále mě to neodrazuje od plánu zajet na sever Moravy osobně. Všimla jsem si zde minulý týden vzkazu, abych neházela všechny pečovatelky ze všech podobných pracovišť do jednoho pytle. To bych si nedovolila ani náhodou! Vím, že drtivá většina z nich dává do své práce nejen veškerou energii, ale i celé své srdce. Mám hlubokou úctu k lidem, kteří pomáhají druhým. A také proto prosazuji lepší ohodnocení pracovníků v sociálních službách. A připomínám, že za našich vlád, tj. za posledních 5 let se platy sociálních pracovníků zvedly více než o polovinu! Zároveň však platí, že na černé ovce, kazící dobré jméno obětavých pečovatelů a pečovatelek, je nutné ukázat. Byla bych ale také ráda, aby celá kauza rozvířila debatu o tom, jak se celá společnost staví k seniorům či postiženým lidem. Spoléhat se na za všech okolností na rodinu není realistické. Stát je tu od toho, aby podal pomocnou ruku. Nesmí to ale skončit tak, že společnost odvrátí od svých členů zmožených věkem nebo nemocemi zrak a svěří je pouze do rukou ošetřovatelů, lékařů a sester. Důstojné stáří je samo o sobě silné téma a nelze je redukovat jen na každodenní péči, léčbu nebo penze. A o tom přesně je moje změna zákona o sociálních službách, která přinese dostatek míst, lepší výplaty sociálních pracovníků, kvalitní péči pro klienty a posílení jejich práv.
I přes momentální indispozici budu v nadcházejícím týdnu pečlivě sledovat, jak Senát naloží se zvýšením rodičovské. Znovu opakuji, že vládní většina je připravena ve Sněmovně rodičák znovu prohlasovat, i kdyby senátoři původní návrh zamítli, nebo zatížili pozměňovacími návrhy. A pan prezident je připravený zákon do konce roku podepsat, aby mohl od 1.1.2020 fungovat. Takže se nebojte, 300 tisíc pro osmdesát procent rodin pobírajících příspěvek dál platí. Přesto je dobré počínání senátorů pečlivě sledovat a apelovat na ně, aby rodičům necuchali nervy. Už tak to mají těžké. Jak ve čtvrtek ukázal průzkum NMS Market Research, 33 procent rodičů si nepořídí další dítě kvůli nedostatku financí, 17 procent kvůli neodpovídajícímu bydlení a 10 procent kvůli podmínkám v práci. Takže toho máme ještě hodně na práci, chceme-li tento stav změnit…
Přeji vám krásné a zdravé předvánoční dny! A držte mi pěsti, ať jsem brzy fit.
Vaše Jana Maláčová
