Příliš jsem tomu – ovlivněn štvavými vysílači – nevěřil, i když tehdejší blafy, (nejhorší byla dušená mrkev) byly i na tu dobu dost drahé.
Uplynulo několik desetiletí. Pražské jaro ukončily ruské tanky a v době normalizace se o komunismu příliš nemluvilo, protože režim měl jiné starosti. Po roce 1989 to chvíli vypadalo, že socialismus a komunismus už zůstanou jen historickými pojmy.
Brzy ale začal postupný návrat socialismu postupným omezováním svobody a návratu neskutečné byrokracie a posilování státu v oblastech, které mu nepřísluší. A naopak omezení funkcí jako je bezpečnost a vymahatelnost a předvídatelnost práva, které by měly být základní úlohou státu.
Výrazně narostl výskyt „dobrotrusů“, kteří nabyli dojmu, že byli povoláni k plnění historického úkolu pomáhat lidem, aby žili správně. Jedna část se usadila v neziskových organizacích, které konají dobro tím, že na léta zastavují stavby silnic, dálnic a jiných staveb. Dalším se podařilo získat funkci, ke které náleží kulaté razítko – a to má často sílu jaderné zbraně.
Nejhorší je, když se „dobrotrus“ dostane do parlamentu a jeho zbraní se stane zákon. Zákaz stíhá zákaz, pokuta pokutu, regulace regulaci a to vše v zájmu dobra.
Abychom se mohli úspěšně vrátit k budování komunismu, musíme někde začít. A kde jinde, než u mladé generace. Převýchova starší generace, která si užívá nákupů v hypermarketech je složitá, ale alespoň jí zakážeme nakupovat o svátcích a nedělích, zakážeme kouření v hospodách a nedovolíme jíst nezdravé potraviny.
Ale děti, to je naše šance. Nejprve povinná školka od pěti a zadarmo – včetně stravy, postupně od čtyř, tří, dvou let. A nakonec odebrání dětí rovnou v porodnici, aby měly všechny děti stejné podmínky a rodič, dříve rodiče, se mohl bez starostí zapojit do pracovního procesu a plně se věnovat budování komunismu. Něco se Vám nezdá?
Tak spolu se mnou pošlete „dobrotrusy“ všech zemí do…někam!
Jaroslav Kubera
předseda senátorského klubu
primátor
člen regionální rady
1. místopředseda oblastního sdružení
Komentář vyšel na serveru Pravý břeh.
Zdroj: ods.cz