já budu na rozdíl od jiných velmi stručný a začnu tím, když jsme tady schvalovali zákon o sportu, tak jste mě ujišťovala, že když tam bude, že obec musí mít plán rozvoje sportu, tak že to nebude žádná byrokracie, že to bude jenom takový, že tak se píše, co dělá. Tak výsledek je takový, že se za statisíce zadávají studie odborným agenturám, aby tento zákon vypracovaly. A tak je to vždycky.
Já si vzpomínám, když jsme tady probírali mateřské školky, tak v zákoně tehdy stálo, že o úplatě v mateřské škole rozhoduje ředitel školy. Ale ve vyhlášce, kterou evidentně paní ministryně porušovala zákon, protože si tehdejší, to nevím, který si přizpůsobila, respektive ministerstvo obrazu svému, tak do něj napsali – jednak osvobodili některé – a pak si do něj napsali, že to může být nanejvýš polovina neinvestičních nákladů za uplynulý rok. No to je... Proberte si to v hlavě, co je to za nesmysl. To vůbec spolu absolutně nesouvisí. A toto ustanovení platí dodnes.
Takže já první obavu mám, že těmi vyhláškami teprve, které už Parlament neschvaluje, tam bude ten zakopaný pes. A já to řeknu jednoduše, nechte už proboha ty učitele učit a ředitele ředitelovat. Oni nás zase tak moc k tomu nepotřebují. Já už si ani nepamatuji, kolik jsem přežil ministrů a ministryň školství. Přežil jsem i Katku, kterou mám jinak lidsky velmi rád. A byl jsem jediný, kdo se jí zastal v souvislosti s onou Peltovou (nebo jak se to nazývá) aférou, ale současně jsem řekl, že pokud by měla odstoupit, tak určitě ne v souvislosti s tímto, ale třeba v souvislosti s pamlskovou vyhláškou nebo s chozením dvouletých dětí do školy a povinném ročníku v páté od pěti let a podobné věci.
Ale oni na těch školách dělají především místní akční skupiny a místní akční plán. Přeložím do češtiny. Místní akční skupina nejprve utratí dotační peníze za přípravu. Pak už jich moc nezbyde a další dotace přijdou na místní akční plán. Ale potom ještě kraj zpracuje krajské akční skupině krajský akční plán. A poté v celostátní akční skupině ještě celostátní akční plán. A protože bohužel neexistuje jen Ministerstvo školství, ale také všechny ostatní, tak mezitím musí pracovat na hlukových mapách, protihlukových mapách a dalších desítkách věcí, kdy sice se všichni zaklínají tím, ale vždyť tohle je docela jednoduché, akorát že tisíc maličkostí umořilo vola. A to platí přesně tak i ve školství.
Já se ptám jednoduše. Co se stane fatálního, ale opravdu tedy strašného, když tento zákon nebude přijat? Já vám garantuji, že vůbec nic. Stejně jako mnoho tisků, které tady v tomto týdnu máme. Nestalo by se vůbec nic. A opakuji svoji větu, paní ministryně, že potřebný zákon neznamená nezbytný zákon. A my bychom měli přijímat zákony, které jsou nezbytné.
Potřebných, jé, těch by bylo. My reagujeme na každou událost a přijímáme a přijímáme. Legislativní zpracování – a to teď neříkám prosím o tomto zákoně, aby bylo jasno, to je obecně – to legislativní zpracování je katastrofální. Máme dva miliony předpisů a když vzpomenu, jak jsme si vysvětlovali některé paragrafy stavebního zákona na výborech a na klubu, tak vůbec nikdo nevěděl, co to tam čtou. A to nechci tady mluvit o dalších evropských tiscích, o příležitostech mladých a podobných nesmyslech, které tady výbor napíše. Že vítáme iniciativu, aby poté napsal deset si vzájemně odporujících, že v žádném případě nic takového nechceme. Místo aby napsal, běžte s takovou hloupostí do háje.
Takže moje otázka je jednoduchá. Stane se něco fatálního? Vzpomeňte, kolik zákonů teď sněmovna přijímá v devadesátce, které nemají s bezpečností ani s nutností vůbec nic společného a jsou v rozporu s tím, co je napsáno. Ale je to hrr a podle toho to taky vypadá. Práce kvapná málo platná.
