Jedem zkratkou, pánové. Je to sice dál, ale zato horší cesta…
Znáte? Jistěže ano. Potkáváme se s tím každý den, v běžném životě i politice.
Znáte? Jistěže ano. Potkáváme se s tím každý den, v běžném životě i politice.
Když je dnes schvalován nějaký nový zákon, nařízení, či novela, tvrdí nám stát, že zrovna toto směřuje ke zlepšení a zjednodušení podnikání a hlavně k pomoci malým a středním firmám. Po každém takovém prohlášení se mi otevírá kudla v kapse. Proč?
Tak praví známý citát Jana Wericha, který vždy s humorem, lehkostí a noblesou dokázal glosovat události a problémy své doby.
Nenajde se pravděpodobně mnoho z nás, kdo bychom neznali hru Divadla Járy Cimrmana „Dobytí severního pólu“, a v ní jednu z velmi úsměvných scének, kdy vedoucí výpravy navrhne sníst psy, které nemají.
Multikulturalismus, genderové dohady, rasové spory, to jsou témata, která nyní hýbou Evropou.
Všechno, co funguje, má svá pravidla a své zákony. Vše, co má fungovat dobře a dlouho, potřebuje mít také svoji rovnováhu. Stejné je to i s informacemi, které jsou lidem poskytovány o Evropské unii.
Připadám si, jako kdyby mi někdo kolem krku utahoval smyčku. Smyčku, která mě škrtí takovým způsobem, že nemůžu vykřiknout. Lituji chvíle, kdy už jsem ji na krku teprve cítil a mohl jsem ještě mluvit, ale nemluvil.
Události posledních několika dnů a týdnů mě nutí k zamyšlení nad tím, kam naše společnost směřuje. Zdravé sociální cítění jsou nahrazovány levicovým rovnostářstvím a populismem.