Jistě, v normalizační době nebylo lehké poukazovat na jakékoliv problémy, člověk se mohl jednoduše dostat do hledáčku systému, který si dokázal jednoduše zajistit mlčenlivost oponentů.
Dnes se můžeme zamyslet nad tím, jak by Werich komentoval události a kauzy současnosti. V náhledu zpráv, které k nám v poslední době směřují z EU, by nyní jeho citát pravděpodobně zněl: " Dej blbci funkci a vymyslí dotaci." Dočetl jsem se, že se spouští nový dotační program pro malé, střední, ale i velké firmy na nákup elektromobilů, výše dotace může být až 75%. Zelení, sluníčkáři a ekologičtí aktivisté jásají, že nám konečně Brusel zajistil čistější vzduch. Realita je bohužel ale úplně jiná.
Nějaký úředník, měl nutkání zviditelnit se nesmyslnou dotací. Pravděpodobně se snažil zakrýt jiné své předešlé, neuvážené populistické rozhodnutí, že sníží emise výfukových plynů o 35%. Sluníčkáři zajásali. No ale co teď s tím? Bylo třeba vymyslet rychlé řešení. Technologie, které by nám dovolily takto drasticky v současné době snížit emise výfukových plynů, zatím nemáme. Pokud bychom je měli, tak by byly nyní stále ještě tak drahé, že by jejich masové využití nepřicházelo v úvahu. Ejhle, vlastně máme elektromobily. Nejde ovšem pominout ten fakt, že elektromobily jsou prozatím velmi drahé. Co s tím? Řešením je opět, jak jinak, dotace!! Je nutno sebrat všem prosperujícím opět navíc kousek z jejich daní a tyto peníze poskytnout formou dotace vybraným subjektům na jejich nákup. Vše se najednou zdá krásné, zelené a čistější. Realita je bohužel ale úplně jiná.
Pokud se v ČR nyní zvedne prudce počet elektromobilů, budeme mít pro ně mít připravenou infrastrukturu? Bohužel pravděpodobně ne. Poučit jsme se mohli, jak je Čechům po staletí vlastní, v pohádce z jednoho království. V onom království neuvážené zvýhodnění elektromobility způsobilo nedostatek energie pro běžný chod společnosti, zamotání sídlišť prodlužovacími kabely, které ohrožují cyklisty a jediné, co tam zatím brání kolapsu, je silný nedostatek nabíjecích míst. Pomyslíte si, je to jen pohádka. Bohužel je ale pravdivá! Oním královstvím je totiž Norsko. V něm bylo nyní ve velmi krátké době cenovými pobídkami, daňovými perzekucemi s možností jezdit vyhrazenými jízdními pruhy pro hromadnou dopravu, obměněno 30 % vozidel se spalovacími motory za elektromobily. Řeknete si, že je to pouhá jedna třetina vozidel, to přece tolik není. Možná ne, ale stačí to rozhodně na to, aby došlo k ucpání vyhrazených jízdních pruhů, čímž jedna z výhod okamžitě pomíjí. Ne každý v tom království bydlí ve svém domě, aby mohl svůj elektromobil nabíjet přes noc ze své stanice. A tedy pokud se mu nepodaří obsadit některou veřejnou stanici, u které stráví dobitím rozhodně více času než klasickým dotankováním "diskriminovaného ropáka", je nucen z okna svého bytu vyhodit prodlužovací kabel a doufat, že se mu na něj do rána, kdy bude schopen vyrazit se svým nabitým elektromobilem do práce, neoběsí nějaký nepozorný cyklista. No nic, sice se tam moc nejezdí, ale za ten čistější vzduch to přeci stojí. Kde je ale ta realita?
Už samotné vyhlášení drastického snížení emisí u vozidel o 35% bylo od úředníků EU čistě populistické a řádně nezvážené. Nejprve padlo v Bruselu rozhodnutí snížit emise o 40%, následně pouze o 30 %, aby pak s odborností vola jdoucího na porážku byla úředníkem zvolena zlatá střední cesta 35 %. Proč zrovna 35 %? To nikdo, popravdě řečeno, asi ani neví. Pravda je ovšem taková, že i když do Hamburku zakážeme vjezd všem automobilům s dieselovými, ale třeba i zážehovými motory, ovzduší se moc nezlepší. Proč? Odpověď je jednoduchá. Stačí, aby do přístavu připlula jedna ze sto padesáti superobřích lodí, a máme tak jako tak po žížalkách. Úředník nám totiž zapomněl sdělit, že pouhých patnáct takových superobřích lodí, spalujících mazut v silně neekologických agregátech, dokáže vyprodukovat tolik emisí jako všechny automobily světa, za danou dobu, dohromady. Dobrá, sdělí nám úředník, tak tedy alespoň zvýšením emisních limitů u vozidel se spalovacími motory a dotační podporou elektromobilů uděláme první pozitivní krok k ochraně životního prostředí. Realita je bohužel opět ale úplně jiná.
U elektromobilů nám evropský úředník pouze řekne, jaké jsou výhody, mnohdy ještě pouze hypotetické. On ve své podstatě nic jiného nepotřebuje, aby mu byla schválena podpora – dotace. Nikdo se ho přeci neptá, jaká ekologická zátěž je způsobena při výrobě baterií, o kolik více znečištění způsobíme v měděných dolech třetího světa při dobývání nadměrně spotřebované mědi pro elektromotory, které budou našimi elektromobily hýbat. Nikdo se ho nezeptá, o kolik stoupne cena elektřiny pro normálního občana při vyšším požadavku na odběr. Otázek, které by měly být zodpovězeny při poskytnutí takové dotace, je daleko více. Všichni jásající a nadšením hýkající ekologové, úředníci a populisté, toužící po zviditelnění, by si měli uvědomit, že je nutno si na všechny tyto otázky kolem předčasného, silově tlačeného rozvoje elektromobilů předem uspokojivě a rozumně odpovědět.
Úředník zkrátka řekne „A“ a pokud my se ho po werichovsku nezeptáme, kam a proč vlastně schoval „B“, připojíme se k mlčící většině tak, jak si to úředník přeje. Následně si potom zasloužíme tuto ekologii v podobě elektromobilů zaplatit ze svých kapes, stejně jako jsme to zaplatili v případě fotovoltaických elektráren.
Závěrem mi dovolte apelovat na naši vládu, politiky, na naše úředníky. Poslouchejte hlasy oponentů, které už kvůli této problematice zaznívají, zabývejte se podrobným rozkladem všech možných variant následků, které by nám mohly v budoucnu vyplynout z nynějších neuvážených kroků. Pokuste se poučit z chyb jiných a buďte k veřejně vynakládaným financím odpovědní stejně, jako byste byli k financím vlastním.
Jindřich Čeněk
člen Pravicově-konzervativního křídla Svobodní PLUS
