Pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Dopředu říkám, že jsem se přihlásil k vystoupení právě proto, abych podpořil pozměňovací návrh kolegy Wagenknechta a ostatních právě o tom, aby byla stanovena nějaká cena, která vychází z prohlášení, které vláda i ČEZ inzeruje, kolik že asi očekává, že bude stát vybudování tohoto bloku. Já tento zákon nechápu jako lex Dukovany, ale skutečně jako lex jádro, v tom souhlasím s panem ministrem, a zároveň říkám, že jsem možná jeden z těch, nevím, jestli z většiny, ale z těch, kteří považují jadernou energii jako zdroj, který v tuto chvíli neumíme v ČR nějak nahradit, tzn. to potřebujeme. Teď bych si asi vypůjčil ten okřídlený výrok, který je přisuzován jednomu ruskému politikovi, chtěli jsme to udělat dobře, ale dopadlo to jako vždycky. Říkám to proto, a teď spíš v nějaké retrospektivě a ohlédnutí, co jsme už v uvozovkách dokázali zkazit v Parlamentu a ve vládách, a dlouhodobě to nenapravili a pak vznikly velké škody státu. Ta první ohromná škoda hned v začátku po revoluci byla, když se tady udělal zákon o hazardu a snad jako jediní ve světě jsme to udělali tak, že někdo rozšířil ve vládě a v Parlamentu myšlenku, že jsou to vlastně hříšné či špinavé peníze, jak se stát nesmí dotýkat, a proto tu část, kterou měli dávat tehdy provozovatelé hazardu státu formou daní, tak se jim nechala s tím, že se jim řeklo, aby to dali na charitu. Tím jsme z tohoto druhu podnikání vytvořili úžasné donátory, ke kterým ti, kteří se starali také o rodiny postižené hazardem, chodili s čepicí k těmto lidem, aby jim dali nějaký milodar z toho, co dávat museli, a už pomíjím to, že si vytvářeli společnosti, tedy dobročinné či neziskové, kde dávali své rodinné příslušníky, tím si odkláněli tyto peníze pro sebe atd. Ale ta základní myšlenka, která byla úplně nesmyslná, skoro bych řekl až ďábelská, že tady jsou nějaké peníze, které máme vybrat a my jim je necháme a oni to sami rozdělí a to bude lepší, protože my se jich dotýkat nebudeme. Podívejte se, kolik desítek let trvalo, než se změnila tato situace. Samozřejmě, že to někdo musel vymyslet, samozřejmě, že tady v tom Parlamentu museli být lidé, kteří to nepochopili, a pak ti, kteří to naopak dobře chápali, a de facto to byla korupce jak vyšitá, protože to stranilo pouze jedné skupině, a ti ostatní, i stát a rodiny atd. trpěly. Přeskočím. Už se teď nebudu dotýkat nafty motorové a nafty topné, která se také nedařila mnoho let vyřešit a zase zmizely z tohoto státu miliardy, ale vrátím se k solárům, které už jsem osobně zažil tedy, protože zákon byl projednán v roce 2005, 2006, a ta nenadálá řekněme, ten pozměňovací návrh, který prošel, tzn. že máme tady obnovitelné zdroje, všichni jsme proto nadšeni a proto jim dejme těm, kdo obnovitelné zdroje ze slunka, tedy pro solárníky, je budou dělat, jistotu, že pět procent budou vydělávat, tedy to zastropování tam bylo. A ejhle, vůbec nikdo jakoby nepřemýšlel ekonomicko-technicky, aby zvážil také to, stejně jako to dokázaly ostatní státy kolem nás, Německo, Rakousko, řekly, dívejme se, za kolik oni to staví a podle toho jim přispějme na tu podporu. To znamená, v Německu myslím, že to bylo každého čtvrt roku, kdy oni obnovovali, podle burzy v Hamburku inovovali cenu, a nemohlo dojít k tomu, k čemu došlo tady, že elektrárny, které se stavěly, jeden megawatt za 160 milionů Kč a posléze se po několika letech stavěly za 80, možná 70 milionů, ten megawatt, tak měli mít stejnou podporu. A pak jsme udělali solární barony, jakože oni jsou ti špatní. A my snad nechceme tu podporu ze slunka, my nechceme tady mít tento zdroj, protože my větru tolik nemáme, ale můžeme to využít, no, tak pominu to, že jsme zapomněli si ochránit ornou půdu, takže se to dělalo tam, kde to být nemělo, ale dobře, to už jsme nějak překonali teď, nicméně pak politická reprezentace, která byla u toho, a bohužel mnozí zcela evidentně v určitém korupčním propojení, aby se dlouhou dobu nezměnila tato cena, a všichni, kdo měli peníze, tak začali dávat peníze do soláru, tak z nich jsme udělali ty špatné, ale Parlament a vláda jakože z toho vyšly dobře, kteří do toho byli zamontováni tím zvláštním způsobem, tak potom řekněme zvládli to, že mnohé elektrárny se odkoupily ČEZem a byly dobře zaplaceny, zatímco ty jiné zůstaly a dnes mnozí, kteří se do tohoto solárního byznysu dostali, v dobré víře, že vydělají peníze a udělají soláry, tak dnes na to doplácí a mnozí už ty solární elektrárny ztratili.
Takže pořád se opakuje stejná píseň, že ne, že někdo – nějací baroni a tak, ale my máme být chytří, my si to máme pohlídat. Vy jste tady otevřeli otázku zákona o energetických zdrojích a pak máme ten velký energetický zákon, to budeme řešit v srpnu – a věřím, že se s tím tady také dobře vypořádáme, tak snad stát má být ten, kdo si udělá ekonomicko-technickou analýzu. Neboli ekonomickou analýzu vycházející z jasných ekonomických dat. A dá si tam ty závory a brzdy, které zabrání tomu, aby někdo nespravedlivě a nesprávně vydělával na občanech této republiky. Protože to nakonec zaplatí oni.
A mě trošku nadzdvihlo to, co jste řekl, pane vicepremiére, že tady solárníci vydělají těch 600 miliard, a proti tomu je tady nějaká energie z jádra atd. Jestli Němci a ostatní, kteří to nechtějí a stačí jim ty větrníky, tak jestli počítají, že tu špinavou energii jim vyrobí někdo jiný, když jim nebude foukat a oni si to dovezou, tak možná na takovou politiku obecně by Evropa neměla přistupovat. To je jedna věc. Což se děje tady i v jiných oborech lidské činnosti, takže dlouhou dobu Čína a jiné státy, Indie, Asie, byly těmi, co vyrábí a vyráběly levně, ale naprosto neekologicky. A my jsme se tady tvářili ekologicky a kupovali jsme si to.
Díky – chce se mi říci díky Bohu, ale také díky racionalitě a ekonomice atd. a změnám podmínek – už i tam je víc draho, takže se nevyplácí mnohé věci dovážet. Takže zase Evropa velmi správně mnohou výrobu udělat sama, ale samozřejmě snad tedy čistým způsobem. Ale k tomu všemu potřebujeme elektrickou energii. A nemělo by to být tak, že se čistě politicky ukáže vždycky na toho, kdo vlastně není viník, pokud tedy nedělal trestnou činnost typu, že nestihl do určitého data zprovoznit své elektrárny, podváděli tam atd. Ale vlastně ani toto nemuselo být, kdyby byly stanoveny dvě podmínky.
Ta jedna, že přispíváme každému obnovitelnému zdroji, tedy výrobě energie stejně. Tedy tak, aby konečný výnos z udržitelnosti, s životností zařízení atd. byl stejný – asi to nikdy nemůže být spočítáno úplně přesně. Ale i ta procenta výnosnosti, aby byla stejná, protože do toho vstupuje tisíc jiných podpor. Máme tady podporu např. u některých zdrojů, jako je bioplyn, tak je tady podpora, kterou stát dává do investice. A potom tady máme ještě tu podporu výnosovou atd. A to všechno nedává dneska logiku.
To znamená, že když máme tento zákon na stole a je řečeno ústy ČEZu, který většinově vlastní stát, ano, jsou tam minoritní akcionáři soukromí, ale je řečeno, bude to stát 160 miliard. Vůbec nechci rozvádět tu diskusi, že to číslo si pamatuji už dost dlouho stejné, přičemž železo, které potřebujeme na vybudování jednoho bloku, tak je dvou až trojnásobně dražší.
Já, když tady kolega Wagenknecht, což se dá ověřit, to řekl nejenom on, ale řekl jste to i vy, mluví tedy ČEZ o 160 miliardách, proč se to bojíme zastropovat? A podle mě to žádný socialismus není, je to jenom ochrana finančních prostředků České republiky. Když se shodneme na tom, že tento blok stavět chceme, takže to je zastropováno cenou, která je tady navržena. A když se náhodou stane, že to bude 500 miliard, nebo to bude 300 miliard, tak je potřeba, aby vláda šla do parlamentu. Protože ano, tak se k tomu dostane i Senát, aby to posuzoval, nejenom Poslanecká sněmovna, kde pak většina mávne v rámci schvalování státního rozpočtu. Řekne se, tak dobře, budou tam jiné zdroje, dají se tyto peníze ať už na ministerstvo financí, nebo na ministerstvo průmyslu a nikdo kromě vlády na to nebude mít vliv.
Takže já jsem přesvědčen, že to je čistě brzda, že to není žádný socialismus. Ale že to je naopak hlídání toho, aby tady sliby skutečně posléze nebyly chyby, jak se stalo u solární energie. A to je právě to, že ten, kdo je vinen, tak je vláda, je stát a jsou samozřejmě jeho orgány, tzn. v tomto případě ERU, které nesignalizovalo velmi brzy – a samozřejmě oni to museli vědět, protože sledovali burzu v Hamburku, že ta cena letí dolů a my dáváme podporu. A všichni, kdo měli peníze, tak říkali, neinvestujte do zlata a do diamantů nebo do různých fondů, investujte tady. Tady jsou ohromné peníze, které vám stát dá. To přece není žádná zlodějina. To byla hloupost ze strany státu, že to udělal a že to tak dlouho přetrvávalo.
To slovo o socialismu mě nadzdvihlo, protože jakou my máme záruku, pane vicepremiére, tedy parlament, že skutečně nedojde k tomu, že ta cena bude úplně jiná? A říkat teď, že ona potom může být jiná, vždyť tendr bude až za rok, tak dobře, tak my už teď přece máme své analytiky. Mají je ministerstva, ať nejmenuji každé, máme tady Akademii věd a já nevím, co všechno, tak my bychom asi měli mít nějakou predikci, jak se budou vyvíjet v tomto oboru ceny.
A když ji máme, tak se nebojme, když ten zákon je tady, říct, ano, ta cena teď se zdá, že bude taková. A vidíte, kolik zákonů v covidu bylo protlačeno za 2 měsíce, žádný problém to nebyl, tak já jsem přesvědčen, že my můžeme tu pověstnou devadesátku atd. uplatnit a parlamentem protáhnout potom nějakou změnu. Ale samozřejmě řádně odůvodněnou. A ne, že všichni ministři jsou v určitém období zaměstnáni svým „píárem“, samozřejmě starostmi, které mají, a pak vládou prochází jakákoli cena, která tam bude, a všichni ostatní se nebudou cítit komfortně, protože to je nespravedlivé.
Takže já si myslím, že my máme mnoho příkladů, které svědčí o tom, že stát se neumí dost dobře bránit tomu nespravedlivému lobbingu, který tady je. A naopak, chceme-li udělat dobrou věc a chránit českou ekonomiku tím, že chceme mít tady energetiku stabilní a chceme mít jistotu v jádru, tak to dělejme takto.
Já samozřejmě se ani nebráním tomu, co tady řekl pan senátor Bek, kdy říká, že nejdeme cestou řekněme malých energetických jaderných zdrojů velikosti úrovně krajů atd. Zdá se mi ale, že v tuto chvíli zřejmě pro to ještě není dostatek technických podmínek, aby se tyto zdroje vyrovnaly ekonomikou tomu velkému zdroji. Ale když už tady pro ten velký zdroj máme mít zákon, máme to umožnit, já jsem pro, ale tu parlamentní kontrolu přes přijetí toho pozměňovacího návrhu, za tu skutečně horuji.
A je to z důvodů, které jsem uvedl, ještě jednou říkám, protože těch chyb, které stát udělal, kdy si u určité skupiny podnikatelského prostředí prolobbovali vlastně nespravedlivý výnos, který byl dotován státem, tak to bychom neměli připustit. Ať tedy ty podmínky jsou férové a pro všechny podnikatele stejné. A vinen z mého pohledu nejsou oni, že chtějí vydělat, ale my, že na to přistupujeme. Děkuji.
