24.03.2010 13:56:00
Nedostatek dětí je problémem celé vyspělé Evropy
Řeč na 17. Schůzi Senátu Parlamentu ČR, 24. 3. 2010
Já nejsem přesvědčen, jako je přesvědčena ona, že blahobyt a dobré podmínky výrazně zvýší porodnost, určitě tomu tak není. Já myslím, že tady se musíme podívat do minulosti, abychom si řekli, proč se dnes rodí málo dětí, proč dnes na naši matku je – pokud se nemýlím – podle poslední statistiky 1,41 – 2 – dokonce ještě méně narozeného dítěte, když je jasné, že pro prostou reprodukci je potřeba 2,1. Kdyby to bylo tak jak tvrdí paní kolegyně Gajdůšková, že životní úroveň a blahobyt zvyšují počty dětí, tak by se naše děti nemohly vejít do stávajících školních budov i do těch, které jsou prázdné, protože nikdy si naše společnost nežila tak dobře, jako si žije dnes. Nikdy v minulosti, co lidé lidmi existují, speciálně západoevropská společnost, nežila na tak vysoké životní úrovni.
Co je tedy tou hlavní příčinou, že děti nejsou? Já si myslím, že musíme jít až někdy do šedesátých let, do doby, kdy byla objevena a široce rozšířena hormonální antikoncepce. Tehdy začalo to tzv. plánované rodičovství, které platí až dodnes, teď nebudu hovořit o nějakém uvolnění sexuálního života, to sem myslím nepatří, ale to byl první a zásadní moment, proč se začalo rodit výrazně méně dětí.
Tím druhým důvodem bylo velmi výrazné uvolnění možnosti potratů. Myslím si, že kdybychom sečetli děti, které se nenarodily, protože matky se rozhodly pro potrat i v naší republice, statistiku neznám, možná že paní poslankyně, ale myslím si, že by to bylo určitě několik set tisíc dětí, které tímto – tři miliony, to jsem si ani za sedmnáct let netroufal takovéto číslo odhadnout.
Tím dalším důvodem, řekl bych velmi výrazným, byla snaha ekonomické emancipace žen. Prosím, neberte to tak, že bych byl proti ekonomické emancipaci žen, ale je to jeden z důvodů, proč se rodí méně dětí, protože ženy se pochopitelně chtějí i profesně prosadit, děti omezují možnost kariérního růstu a to je také jeden z důvodů, proč rodiny mají jedno maximálně dvě dětí.
Tím dalším důvodem, na kterém se určitě shodneme, je přece rozvolňování tradiční rodiny. Tradiční rodina, která byla základem – otec, matka, několik dětí – to už dnes v mnoha případech také tak neexistuje. A zase by mi určitě pomohla paní poslankyně, která statistiky zná, ta by určitě řekla, kolik párů žije nesezdáno a kolik párů i mj., protože je nesezdáno, nemá děti. Faktem je to, že žijeme na velmi vysoké úrovni, máme dostatek blahobytu, ale pravda je to, že děti snižují životní úroveň. Děti jsou drahé, náklady na ně jsou poměrně vysoké a řada rodin si uvědomuje, že mít více dětí než jedno, to znamená nejet třeba na dovolenou. Mít víc dětí než dvě je problém, protože musíte mít velké auto, protože víc než dvě sedačky se do normálního auta nedostanou. To jsou všechno momenty, které rozhodují o tom, jestli rodiny budou mít děti nebo nebudou.
A pak si myslím, že je tady ještě jeden takový psychologický důvod, který v těch letech nebo v minulých desetiletích snížil počet narozených dětí. Je to zkrátka proto, že pro řadu lidí děti nejsou potřeba, protože dřív děti byly potřeba proto, aby se postaraly o své staré rodiče, proto rodiny měly hodně dětí, protože věděly, že až budou staří a nemohoucí, že potřebují, aby se o ně děti postaraly. Dnes tomu tak není, dnes se postará stát, stát přebírá péči o člověka, napřed vám bude k službám nebo nám bude k službám pečovatelská služba, pak se přesuneme do domu pro seniory a nakonec skončíme v hospici a děti nás možná navštíví v době, kdy budeme brát třeba důchod. Tohle přece také nebylo. A pak se také musíme zeptat, když říkáme, proč nemáme děti, kde jsou děti.
Děti jsou tam v těch zemích, kde je tradiční rodina, kde jsou nízké nebo žádné důchody. Prosím, neberte mne tak, že já jsem pro to, abychom neměli žádné důchody – ale tam, kde nejsou žádné důchody, tak zkrátka se děti musí o své rodiče postarat. Tam, kde není propracovaný sociální systém, tam všude je spousta dětí. Když se podíváte v Evropě – kde jsou děti? Děti jsou v Albánii, děti jsou v Kosovu, kde každá rodina má pět, šest, sedm, osm dětí. Děti jsou v Rumunsku, v Turecku jsou děti. Všude tam zkrátka, kde není propracovaný systém.
Takže jaké jsou důsledky vývoje za posledních, řekněme, 50 let? Určitě máme, a ženy mají, svobodu rozhodování, mohou si rozhodnout, jestli chtějí mít dítě nebo nechtějí, kolik chtějí mít dětí. Ženy jsou nezávislé. Máme vysokou životní úroveň, ale co máme – máme málo děti. A v tom je – a tady bych se shodl v jediném s paní kolegyní Gajdůškovou – že to je skutečně velké nebezpečí pro evropskou civilizaci. Jestli budeme pokračovat v tomto trendu, a přiznám se, že nevím, jak jej zvrátit, protože si myslím, že výše mateřské nebo podobného nemůžou zachránit.
Tady by byla nutná změna celkového přístupu k životu a nejsem přesvědčen, že se na to lidé v evropských státech chystají, na změnu životního stylu. Tak samozřejmě Evropu čeká velmi špatná budoucnost, evropskou civilizaci. My tady stále žijeme v představě, že naše civilizace je věčná. Těch, kteří byli přesvědčeni, že jejich civilizace je věčná, těch tady bylo vždycky hodně. Vzpomeňme si na naše přátele, se kterými jsme taky byli na věčné časy a už s nimi nejsme. Vzpomeňme si na vyspělé civilizace, které z různých důvodů zanikly. Proč by nemohla zaniknout evropská civilizace v 21. století a proč by nemohla zaniknout na tom, že nemá děti a bude vystřídána civilizací, která děti má, protože ta civilizace ví, že děti jsou tím základem a rodiny jsou vedeny k tomu, aby měly děti, ale nejsou k tomu vedeny tím, že by se jim zvyšovala mateřská.
Takže nedostatek dětí je problémem celé vyspělé Evropy. Paní kolegyně Gajdůšková argumentovala Francií. Ano, určitě má pravdu. Není to imigranty, ale je to dětmi imigrantů. V tom je ten zásadní rozdíl. Běžná francouzská klasická rodina je na tom stejně, jako jsme na tom my. Ale francouzská rodina imigrantů má děti osm, devět nebo deset. A Francie bude jedna z prvních zemí, kde dojde k vážným změnám právě z toho důvodu, že ti klasičtí Francouzi děti nemají a rodiny imigrantů děti mají.
Já jsem přesvědčen – a opakuji to potřetí – že v blahobytu to není. Protože kdyby to tak bylo, tak dneska máme čtyři děti na jednu rodinu, protože bychom je uživili. Když se děti uživily před 150 – 200 lety na bramborách a kozím mléku, tak určitě by se uživily i dneska. Zkrátka my děti nechceme ve velkém množství, protože nám komplikují život, a v mnoha případech je ani nepotřebujeme. A pokud se toto nezmění, tak jestli přidáme na porodném pět nebo deset tisíc, jestli přidáme na mateřské nebo na rodičovské, tak se vůbec nic nezmění. To není směr, kterým bychom měli jít, měli bychom jít jinou cestou. Přiznám se, že nevím jakou, ale v tomto řešení problému, o kterém zde hovořila kolegyně Gajdůšková, to řešení určitě není. Děkuji.
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
