- Proti popření demokracie. KSČ tvrdila, že komunistická (záměrně neříkám levicová, protože tehdejší režim praktikoval pouze některé levicové prvky) ideologie je ta jediná správná a ty ostatní jsou pro lidi hrozbou. Nedělají však dnes to samé pravicové strany, když označují levici za hrozbu a tvrdí že pouze pravicová ideologie je ta „správná“? Demokracie není o tom, zda-li je ta, či ona ideologie správná nebo špatná, ale o tom, že občané mohou SVOBODNĚ rozhodnout, kdo a jak jim bude vládnout.
- Proti cenzuře. Vládnoucí strana ovládala média a ovlivňovala veřejné mínění. Určitá témata byla zakázána, protivládní článek noviny neotiskly. Ale i dnes jsem se setkala mnohokrát s případem, kdy noviny neotiskly článek kvůli inzerentovi, který byl zároveň členem a sponzorem určité politické strany. Navíc oponent současného establishmentu bývá často médii dehonestován stejně jako tomu bylo i před rokem 1989.
- Proti zastrašování. Režim úspěšně občany zastrašoval, imperialismem, hladomorem, válkou se svými politickými nepřáteli… Jak je vidět, i dnes zastrašování funguje. Podařilo se zastrašování Řeckem i návratem komunistického režimu. Strach je jedním z nejhorších ale také nejmocnějších rádců.
- Proti nehospodárnosti. Komunistický režim utrácel peníze občanů za zbytečnosti jako jsou zbraně a armáda. V tomto případě musím uznat, že v současnosti nastal posun, protože kromě předražených Pandurů, Grippenů a letadel Casa přibyly okázalosti jako tunel Blanka, tlumočnické služby fy Promopro či sponzoring stavby jaderných bloků Temelína soukromé společnosti ČEZ (ano skutečně jaderná energie bude dotovaná z našich kapes).
- Proti kolektivizaci. I zde ovšem nastal posun. Zisky jsou již přísně individualizovány. Ztráty bohužel stále platíme kolektivně.
Jak je vidět, vyjmenované aspekty totality jdou napříč politickým spektrem. Ať se totalitní techniky skrývají pod ideologii pravicovou či levicovou, ať se kryjí pod pláštík „svobody“ nebo blahobytu, vždycky se jedná o zneužití vůle občanů.
Když jsem procházela ulicemi Prahy 8 a viděla čerstvé, přes noc vylepené, nápisy na billboardech s portrétem kandidátky ODS, které voliče varovaly před komunistickým protikandidátem, připomnělo mi to agitační hesla z dob minulých. Apely k voličům nouzově vylepené podél vozovky dokonce mobilizačně podepsal pražský primátor. Moje následná podpora, kterou jsem veřejně vyslovila a podpora vyslovená prof. Martinem Potůčkem sice pomohly ing. Dolejšovi k dvojnásobku předchozích voličských hlasů, ale ty miliónové mobilizační tapety a také vyznání prezidenta republiky nad urnou, že právě bez váhání vhodil hlas pro ODS, měly silnější účinek a senátorka po dalším dni manipulačně komentovaných voleb získala mandát. V Tv se pak prohlásila za bytostnou demokratku(!) a současně uznala, že jí pomohla zvítězit ideologie. Ideologie, která je prosazovaná strachem, dehonestuje voliče na rukojmí. Strach ochromuje logiku a aktivuje k tupému poslouchání příkazů.
Vážení voliči, nehodnotím samotný výsledek voleb na Praze 8, ale neférový způsob nátlaku, pod jehož vlivem se mnozí z vás rozhodovali. Jistě ne všichni. Pokud jste svého kandidáta zvolili podle vlastního zhodnocení jeho osobních a odborných kvalit, postojů a vizí, a v porovnání s tím, jaké postoje a vize má protikandidát vám připadal jako váš vhodnější zástupce v Senátu, pak to znamená, že jste pochopili principy a důsledky demokratických voleb.
Jestli jste ale volili pouze na základě stranické mobilizace, lze vás považovat za novodobé bolševiky. Ideologie a strach nad vámi zvítězili. Novodobé soudružky a novodobí soudruzi, gratuluji, myslí vám to stranicky.