Na začátek shrnu několik základních věcí. Za prvé jsem jednoznačným zastáncem teze, že co si kdo navaří, také si má sníst. Jinými slovy: Dluhy se mají platit. Tedy především se nemají dělat, ale když už je člověk nadělá, má je platit. Za druhé: Systém soudních exekutorů není zločinný, jak se tváří někteří „politici“. Pokud dlužník platit nechce nebo nemůže, musí existovat páka, jak ho donutit. Exekutoři jsou alespoň kontrolovatelní. Představme si svět bez nich... Že by byl krásný? Vůbec ne. Alternativní vymahači by v temných uličkách používali daleko, ale skutečně daleko horší postupy, než i ten nejhorší exekutor. Ostatně – ono to tak v divokých devadesátých letech mnohdy bylo. Takže se bavme o nákladech a odměnách kontrole exekutorů, ale nezpochybňujme systém – ten je správně. Za třetí: V právu je věřitel, nikoliv dlužník. Alespoň v obecné rovině to vždy platí.

A teď ta ale.

Na konci roku 2016 byly vedeny exekuce proti 834 tisícům občanů. Meziročně tento počet vzrostl o zhruba 80 tisíc, čili o desetinu. Asi 410 tisíc lidí mělo čtyři a více exekucí. Asi 145 tisíc lidí mělo deset a více exekucí. A teď opravdu pozor, protože toto je hodně důležité:

Exekutorská komora odhadla, že zhruba 85 procent exekucí je reálně nevymahatelných. Pravomocných a běžících výkonů (exekucí) proti fyzickým osobám bylo vedeno 4,45 milionu. Čili asi 3,8 milionu exekučních řízení běží zcela marně.

A k tomu všemu je zde neuvěřitelně velká skupina seniorů, kteří se z velmi rozličných důvodů dostali do dluhové pasti. Podle posledních čísel je těchto lidí skoro devadesát tisíc a za jediný rok jim exekuce berou z důchodů více než 2,2 miliardy korun. To jsou dva tisíce na měsíc na jednoho důchodce postiženého exekucí.

Řada rádoby znalců při řeči o exekucích šmahem vykřikne: Tak si neměli dělat dluhy! A dodá: Stejně je to jen o Romech!

Není to vůbec pravda. Exekuce dopadají na všechny skupiny obyvatel. Skutečně je to tak, nejde o specialitu vyloučených lokalit nebo nepřizpůsobivých občanů. V Ústeckém kraji je alespoň jednou exekucí postiženo 17 procent obyvatel. V okrese Chomutov je to devatenáct procent, na Mostecku dokonce pětina všech obyvatel. To je samozřejmě více než jakýkoliv odhad poměru nepřizpůsobivých k celku. Jistě, například v romské populaci je problém s exekucemi vážný, ale zapomeňme, že by byl soustředěný speciálně zde.

Ve skutečnosti se do dluhové pasti dostaly stovky tisíc lidí nešťastnou shodou okolností, třeba po nemoci, ztrátě zaměstnání, kvůli své naivitě, když se nechali napálit od podvodníků například s nekonečnými hovory na různé linky (s obřím tarifem) ... Těch způsobů byly a jsou stovky. Každopádně zapomeňme, že by se všichni dostali do problémů kvůli automatům, lenosti nebo lemplovství. Jenom někdo, kdo trpí sociální idiocií, může dělat jednoznačný závěr o více než 800 tisících lidí najednou.

Takže i když říkám ještě jednou ta úvodní za prvé, za druhé i za třetí, tak je jasné, že potřebujeme nějakou zásadní reformu tohoto stavu. Neboť jeho pokračování nemá smysl. Nemá smysl pro dlužníky, kterým nedává žádnou naději, nemá tedy smysl ani pro věřitele. Vymahatelnost dluhů prostřednictvím exekučního řízení dosahuje asi 20 až 30 procent, avšak v posledních letech rychle klesá. Jinými slovy – naprostá menšina lidí zaplatí všechny své dluhy, protože jsou toho schopni, naprostá většina lidí zaplatí minimální zlomek nebo nic, protože jejich dluhy narostly z různých důvodů na částky, které jsou zcela mimo jejich možnosti. A tím, jak se snažili splatit jedno, dostali se do problémů jinde – s nájmem, s elektřinou, s plynem... Z jedné exekuce jsou za chvíli tři, pak pět... Jediné, co roste, jsou náklady.

Vláda připravovala novelu insolvenčního zákona, kde se měly zjednodušit podmínky oddlužení. V tomto volebním období spadne pod stůl – nestihne se projednat, protože řada poslanců s tím návrhem měla velký problém. Tomu rozumím (viz za prvé, za druhé a za třetí). Ale to nic nemění na faktu, že v příštím volebním období bude nezbytně nutné tuto věc nějak vyřešit.

A můj osobní názor je, že jakékoliv řešení bude muset jako zvláštní díl celku brát situaci seniorů. Jejich dluhovou tragédii je třeba vyřešit citlivě a způsobem, který jim umožní prožít podzim života bez děsu z každého zazvonění u dveří... Každopádně ale bude nutné přijmout třebas jednorázové, ale velmi razantní opatření, které tuto společnost během co nejkratší doby zbaví těchto nekonečných a zcela marných pohledávek. Ruku v ruce s tím musíme zvyšovat finanční gramotnost – především seniorů. Jinak těžko vystoupíme z tohoto začarovaného kruhu.

Jaroslav Krákora

Psáno pro blog.idnes.cz