Neschopnost přiznat chybu

Bohužel naděje na to, že se podpora biopaliv v EU omezí a začne skutečná debata o jiných alternativách, je v nedohlednu. Biopaliva jsou dnes obrovský byznys. Je zavedena celá řada legislativních opatření, jejichž porušení by znamenalo hrozbu arbitráží. Významnějším omezením těchto paliv také efektivně brání stále mocnější biopalivová lobby olejářů a zemědělců v Americe i Evropě. 

Reakce Evropské komise je přinejmenším rozpačitá: namísto přiznání chyby, některé kritické studie o negativech biopaliv utajuje a některé své návrhy (do roku 2020 10% podíl biosložky v pohonných hmotách) „vyvrací“ jako nedorozumění. Částečným řešením by mohla být například podpora takzvaných paliv druhé generace - biomasy, která mají podle vědců mnohem menší dopad na životní prostředí. Obávám se ale, že uměle rozjetý vlak biopaliv zastaví až nějaká skutečná katastrofa.

Co místo biopaliv a ropy?

Logicky se samozřejmě nabízí otázka, čím biopaliva nahradit. Prvním krokem je upuštění od jejich použití a druhým, možná vlastně souběžným krokem, je svobodná diskuse o alternativách. O jedné z nich se hovoří se stále větší intenzitou – jde o zásoby břidličného plynu. Jen v USA jsou zásoby na 800 let, a to pro případ, že by na plyn jezdily celé Spojené státy. Obrovské zásoby leží také v Polsku nebo ve Velké Británii. Kromě nahrazení fosilních paliv a biopaliv má břidličný plyn ještě jednu obrovskou přednost – zásadně by snížil naši energetickou závislost na Rusku. A i to už je pádný důvod, proč o této alternativě začít reálně uvažovat.